Antidotační  desatero

autor článku Jan Gregar

22. 2. 2013

Tento příspěvek poslal pan Gregar jako reakci na článek Proč evropské dotace škodí. Děkuji! Pavel Kohout

Motto: „Vládní pohled na ekonomiku lze shrnout následovně: Pokud se to hýbe, zdaňme to. Pokud se to stále ještě hýbe, regulujme to. Pokud se to přestane hýbat, dotujme to.“ (R. Reagan).

 

Dennodenně jsme (zejména tzv. veřejnoprávními) médii zahlcováni radostnými zprávami, že určitý projekt byl financován díky dotaci z EU nebo že nějaká stavba byla vybudována za evropské peníze a podobně. Hesla jako „strukturální fond“ nebo „operační program“ jsou součástí dnešní reality. „Dotace“ se staly universálním zaklínadlem. Pojďme se podívat, co se za politikou tzv. evropských peněz skrývá a jestli je opravdu důvodem nekritické a bezbřehé radosti.

Antidotační desatero, foto Pavel Kohout

Ke svému nemalému údivu se nezřídka o spoluobčanů setkávám se základním nepochopeních principu dotační politiky. Mnozí občané díky umné manipulaci (a samozřejmě osobní naivitě a hlouposti) žijí v bláhové představě, že někde v Bruselu existuje nějaký generátor hodnot (peněz), které potom hodní evropští politici a jejich věrní druhové z národních politik rozdělují mezi potřebné „Evropany“. To je samozřejmě holý nesmysl.

 

Bystřejší spoluobčané cosi tuší o tom, že v Bruselu samozřejmě žádné přímé positivní hodnoty nevznikají a že se jedná o prostředky, kterých se obyvatelé „bohatších“ států solidárně vzdávají ve prospěch těch „chudších“. Málo již tuší (a mnohdy si to snad ani nejsou schopni představit), že se ve skutečnosti jedná o gigantický přerozdělovací penězovod, který ovládá poměrně úzká skupina byrokratů (není totiž vhodné mluvit o politicích), na jejichž osobních politických preferencích a představách záleží, jak a v čí prospěch budou tyto prostředky přerozděleny.

 

A vůbec naprosto mizivá část občanů si uvědomuje, že celá tato dotační politika s sebou nese obrovské (d) efekty, které silně (negativně) ovlivňují praktickou politiku, ekonomiku a hospodářství a zejména vnímání principů, na kterých je založená společnost občanů.

 

Následující „antidotační desatero“ samozřejmě neplatí pouze na evropské dotace. Je platné pro dotace veškeré.

1) Nákladnost systému

Celý proces přelévání peněz z kapes jedněch obyvatel Evropy do kapes jiných obyvatel Evropy je nesmírně administrativně složitý a tedy i nákladný. Proces se samozřejmě neděje spontánně, ale řízeně. Řídí jej tisíce úředníků jak v evropské centrále, tak v jednotlivých členských státech. Bruselská administrativa na svůj vlastní chod ze společného rozpočtu odčerpá 5,6 % všech prostředků, tzn. že přes 200 miliard korun ročně jde jenom na mzdy a servis pro bruselský aparát (údaje pro rok 2010). Ale další stamilióny z našeho národního rozpočtu nás stojí administrace evropské agendy, kterou musí provádět naše tuzemské úřady. Kolik z těchto peněz stojí přímo obsluha „dotací“ lze asi stěží přesně určit. Zadarmo to rozhodně není.

 

I zde samozřejmě funguje „byrokratické perpetuum mobile“, kdy úředníci vytvářejí složitou agendu, která si vyžaduje další úředníky, kteří vytvářejí ještě složitější agendu, která...

 

 

2) Neracionální směřování prostředků

Finanční prostředky jsou sice celkem nekomplikovaně od členských států vybrány podle dohodnutého klíče (našich cca 115 milionů za jeden den tak platíme zcela automaticky), ale jejich zpětný příjem je plný komplikací a obtíží. Problém vězí v systému, kdy jsou z národních států odčerpávány prostředky, které v národních rozpočtech mohly sloužit NA COKOLI, ale zpět se vrací v podobě, kdy jsou už určeny pouze NA NĚCO. Dochází tak k absurdní situaci, kdy jsme nuceni investovat do projektů, které bychom jinak v současné době považovali za celkem zbytné, jenom proto, abychom nenechali tyto Bruselem přidělené peníze „propadnout“.

 

Příkladů tohoto pomýleného přístupu můžeme vidět ve svém okolí bezpočet. Zcela běžně tak realizujeme projekty, na které bychom bez „evropských peněz“ neměli ani pomyšlení (případně by nebyly realizovány tak megalomansky), a naopak pomíjíme jiné mnohem důležitější investice, protože na ně zrovna nyní nelze „z Bruselu čerpat dotaci“. Stejně tak vidíme, že extrémním způsobem bují různé sociální, ekologistické, multikulturní, vyrovnávací a další kampaně, jejichž jedinou motivací je, že zrovna na ně lze nyní jednoduše „získat grant z EU“, protože se aktuálně kryjí s oficiální bruselskou politikou. Jejich význam a přínos sám o sobě je nejen velice sporný, ale spíš ve většině případů nesporně negativní. Nezakrytě absurdní je situace, kdy jejich jediným leitmotivem, který ospravedlňuje jejich existenci, je právě čerpání dotací, ne jakákoli positivní činnost (jakkoli na první pohled bohulibě i vypadají). Více v bodě č. 4.

 

Nastává tak situace, kdy omezené prostředky, které bychom mohli použít podle momentální vlastní potřeby, alokujeme podle určitého rámcového plánu, který neodpovídá reálným potřebám každého z 27 států EU (což je logické, protože každý stát má zcela jiné vnitřní zájmy - jakkoli si to někteří bojí přiznat), plánu, který nevychází z demokratického rozhodnutí občanů - plátců daně v jednotlivých státech, ale z plánu, který vychází z inženýrských představ bruselských byrokratů. A navíc z plánu, který slouží k naplňování jejich politických představ!

 

 

3) Výlučnost dotací

Dotace nejsou pro každého a jejich čerpání s sebou nese splnění mnoha věcných a formálních podmínek. Samotná administrace dotací na české straně je složitou byrokratickou chobotnicí. Jednotlivé programy jsou psány tak, aby si úředníci nekomplikovali život a už dopředu eliminovali možnost, že se o dotaci přihlásí každý, a zároveň tak, aby byla dopředu daná pravidla splnitelná jenom někým. Jako příklad lze uvést program týkající se vzdělávání ve firmách, ve kterém je čerpání dotace podmíněno investicí do vzdělávání alespoň ve výši 500.000,- Kč. Tato podmínka samozřejmě diskvalifikuje malé a střední firmy a je šita na míru velkým hráčům (vzpomeňme si na to, až zase někdy uslyšíme o antidiskriminační politice EU a přemýšlejme, jestli se dokonce nejedná o záměrnou korporatizaci hospodářství).

 

Paradoxně jsme zároveň peskováni a sami si (hlavně mediálně) uměle vytváříme „trauma“, že neumíme čerpat dotace a že se tak sami ochuzujeme o toto bezbřehé unijní dobro.

 

Dalším aspektem je administrativní složitost čerpání dotace a možnost úřednické libovůle dotaci krátit za nedodržení i těch nejbanálnějších formálních podmínek.

 

Realita je tedy taková, že mnozí se o dotace neucházejí buď z důvodu nadměrné administrativní složitosti, nebo proto, že jsou z možnosti dosažení dotace předem parametricky vyloučeni.

 

 

4) Prostor pro „pijavice“

Administrativní složitost vede k tomu, že ji mnozí příjemci dotací převádějí na subjekty, které se touto činností zabývají. Dnes je „psaní žádostí o dotace“ skvělá a výnosná živnost. Kdo si vyšlapal schůdné cestičky, zná fígle, jak obejít nebo alespoň zmírnit mnohá administrativní omezení, kdo ví na které dveře na jakém úřadě klepat a jaké kliky leštit, může díky těmto svým dovednostem dostat provizi v řádu desítek procent (!) z celkového objemu zařízené dotace. O tyto desítky procent je samozřejmě krácen vlastní reálný užitek dotačních peněz. Můžeme si je připsat ke ztrátám z bodu 1.

 

Dotace ale úspěšně neživí jenom byrokraty, kteří o nich rozhodují, a firmy, které umí zařídit čerpání dotací. Dotace umožňují snadné fungování nepřeberného množství agentur, sdružení, organizací a dalších subjektů, které mohou úspěšně čerpat dotace jenom proto, že „aplikují“ momentálně oficiální politiky Bruselu. Jak jsem již uvedl v bodě č. 2, přínos těchto subjektů je při nejmenším diskutabilní. Vytvářejí ale silný zájmový blok, který má eminentní zájem, aby taková politika a její finanční podpora i nadále fungovala, protože jsou na ní existenčně závislí (a kvůli nim vlastně existují). Tento blok silně a zřetelně ovlivňuje národní politiku ve prospěch evropeismu a je zájmově a ideologicky svázaný s velkou částí veřejného sektoru a politických sil, se kterými skvěle koexistuje a navzájem si kryje záda, tzn. ospravedlňuje svoji existenci. Brusel si tak za naše peníze platí silnou a vlivnou armádu aktivistů, kteří jej účelně hájí a podporují.

 

 

5) Prostor pro korupci

Nezanedbatelným problémem spojeným s (obecně veškerými) veřejnými penězi je automatický vznik prostoru pro korupci. Nedělejme si zbytečné iluze, korumpovat se bude vždy, když bude důvod. Veškeré snahy o potírání korupce legislativní cestou jsou jistě důležité, ale vždy velmi omezené. Jediným funkčním řešením je vymýcení zájmu korupce, tedy znatelné omezení erárních peněz. Bohužel tento obrovský unijní penězovod působí na korupční síly jako magnet. Množství peněz, které jsou „ve hře“ umocňuje klientskokorupční prostředí, ve kterém se mísí zájmy podnikatelů, místních samospráv, ministerských úředníků, NGO a dalších. Tyto propletence jsou imunní i proti armádě agentů provokatérů a dalším populistickým rádoby protikorupčním řešením a budou existovat, dokud budou mít důvod proč korumpovat. Čili dokud bude existovat jakýkoli přerozdělovací penězovod, závisející zejména na byrokratově vůli, korupce se nezbavíme. Čím víc peněz necháme byrokratům přerozdělovat, tím bude korupce větší.

 

Jakkoli je tato jednoduchá rovnice zřejmá a nezpochybnitelná, zavedené parlamentní strany ji úspěšně opomíjejí. Marně čekám, až nějaký vlivný politik tuto zřetelnou (a na pozadí české klientskokorupční reality asi i odvážnou) pravdu vynese na světlo boží.

 

pokračování zítra

Konspirace

Konspirace

Finanční obchody bývaly dříve neregulované a navíc opovrhované, takže pro menšinu s omezenými právy to byla přirozená volba. Kdo půjčuje peníze na úrok, nebývá oblíben. Navíc židovské náboženství postrádá glorifikaci chudoby.

celý článek >>>

O Věcech veřejných

O Věcech veřejných

V atmosféře, která připomíná šikanu na základní škole nebo na učňovskému internátu, funguje česká politika. A také česká média. Kopnout si do „véček“ nic nestojí. Je to bezrizikové. Ještě vás můžou pochválit.

celý článek >>>

Myčeši, nešťastný národ

Myčeši, nešťastný národ

Žiji v této zemi již téměř 46 let. Zvykl jsem si, že jsem Čech. Češi mají smysl pro humor, díky čemuž je snesitelné dokonce i zdejší podnebí. Ale teď budu psát o jedné národností menšině, která se mnou sdílí tuto zemi. Bohužel.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD