Bitva  u  Naseby,  začátek  české  krize

5. 12. 2012

Kořeny permanentní české politické krize sahají až do roku 1645. Tehdy, dne 14. června, armáda anglického parlamentu porazila vojsko krále Karla I. Bitva znamenala rozhodující obrat v občanské válce. České království mělo tehdy jiné starosti: Švédové rozdrtili v bitvě u Jankova císařské vojsko (mimochodem, tato bitva byla mnohem krvavější než u Naseby) a po řadu měsíců, pro změnu neúspěšně, obléhali Brno. Události v tehdy vzdálené Anglii pravděpodobně nikoho valně nezajímaly.

A přece vítězství Olivera Cromwella mělo zásadní význam pro českou politickou současnost. Proč?

Vítězství u Naseby znamenalo, že Parlament měl od té doby již navždy převahu nad panovníkem. Restaurace monarchie po krátké éře Anglické republiky na tom již nic nezměnila. Parlament se stal v Anglii, později ve Velké Británii, mocenským hegemonem. Co rozhodl Parlament, nemohl nikdo zvrátit.

Bitva u Naseby - foto: Pavel Kohout

Uplynulo více než dvě stě let a Rakousko začalo vážně uvažovat o zavedení moderní konstituční monarchie. Co uděláte, když měníte systém vlády? Nejprve se podíváte do zahraničí po osvědčených vzorech. Není překvapivé, že Rakušané se inspirovali tehdy již dávno zavedeným a osvědčeným modelem britské konstituční monarchie. Rakušané ostatně obdivovali Británii do té míry, že i jejich státní hymna od skladatele Josepha Haydna vycházela z britské inspirace.

Rakouská ústava z roku 1861 rozdělila moc na exekutivu (v jejímž čele stál panovník) a na zákonodárnou moc: říšská rada tvořená dvěma sněmovnami, panskou a poslaneckou. Do poslanecké sněmovny se volilo na základě čtyř majetkových kurií (velkostatkářská, příslušníci živnostenské a obchodní komory, města a venkov) s různými hlasovacími právy. Všechny tyto změny měly svůj model v Británii, včetně volebních kurií.

Uplynula desetiletí a vznikla svobodná Republika československá. Aniž by si to kdo příliš uvědomoval, prezident převzal automaticky roli voleného konstitučního monarchy a Senát se stal obdobou Sněmovny lordů. Ta mezitím v Británii ztratila většinu moci po parlamentní reformě v roce 1911.

Poslanecká sněmovna, podobně jako Dolní sněmovna v Británii, se stala hlavní silou ve státě. Předseda československé vlády byl faktickým šéfem státu, ovšem za dobu trvání první republiky se vlád vystřídalo sedmnáct - protože poměrný volební systém, na rozdíl od britského většinového, vedl k nestabilitě. Ta měla dopady i na hospodářství a na obranu, což se posléze stalo osudným. Příčinou politické nestability byl především poměrný volební systém. To byla inovace, kterou Britové nikdy nepřijali (naštěstí).

Poučení: je-li sněmovna téměř všemocná a zároveň politicky roztříštěná, nebude to nikdy dobře fungovat. Vznikne korupční prostředí, kde se bude dobře dařit politickým obchodům. Nikdy však nebude snadné projednat klíčové záležitosti. Ani systém vázaných kandidátek (poslanci podepisovali při vstupu do Sněmovny bianco rezignace, která pak byly deponovány ve stranickém sejfu pro případ potřeby) nefungoval a nezajistil stabilitu. Tím se Československo ke své škodě podstatně odlišilo od britského politického vzoru.

Skončila druhá světová válka. Britské volby v roce 1946 skončily vítězstvím Labour Party. Dolní sněmovnu obsadila radikální levice. Dosti radikální, neboť vítězná britská Strana práce měla v programu kromě jiného i znárodnění klíčového průmyslu a zavedení socialismu. Protože britský systém postrádal bezpečnostní pojistky v podobě adekvátně silné horní komory nebo ústavního soudu, Clement Attlee vskutku mohl podle libosti znárodňovat podniky a zvyšovat daně až do úplného vyčerpání britské ekonomiky. (Nejvyšší soud, Supreme Court of the United Kingdom, byl zaveden teprve v roce 2009.) Akceschopnost Dolní sněmovny ukázala svá rizika.

Ve stejné době se v Československu dral k moci Klement Gottwald. Nástup totality v roce 1948 bylo možné jen díky neexistenci pojistek v podobě silného Senátu a Ústavního soudu. Silný Senát s dvojkolovým volebním systémem by býval mohl účinně zabránit vítězství extrémistů, ale nestalo se tak, bohužel. Žádný nebyl.

Uplynula další desetiletí. Česká republika v roce 1993 opět ke své škodě převzala politický systém, kde hlavní slovo již od roku 1645 má Dolní či Poslanecká sněmovna (na jméně nezáleží). Systém, který trpí nerovnováhou moci. Systém, který vedl k problémům i v samotné Británii a který ve své rakouské, československé a nyní české variantě nikdy nevedl ke stabilní vládě a vždy vedl ke korupci a politickým čachrům.

Velmi často česká Poslanecká sněmovna bývá kritizována pro neschopnost akce. Ve skutečnosti bývá velmi akceschopná, pokud jde o zvyšování daní a další rozhodnutí nepříznivá pro občany. Pouze pokud jde o rozumná rozhodnutí, včetně skutečných úspor, je sněmovna liknavá a neschopná.

Správný systém musí automaticky bránit radikálním zvratům s trvalými důsledky ve smyslu znárodňování. To je možné důsledným rozdělením moci: sněmovna, senát, prezident, ústavní soud a centrální banka musejí jednat s maximální nezávislostí. Chyba jednoho mocenského orgánu může být korigována ostatními orgány (nebo alespoň nebude jimi zesílena.)

Držba moci tedy musí být diverzifikována tak, aby nebylo nikdy možné uchvátit ji úplně jedním orgánem. To je podstata věci. Volební systém je také důležitý, ale až v druhé řadě.

Negativní hlasy nejsou pozitivní řešení

Negativní hlasy nejsou pozitivní řešení

Návrh Karla Janečka na volební systém má zásadní problém.

celý článek >>>

Slova versus peníze: proč nikdo nechce fiskální unii

Slova versus peníze: proč nikdo nechce fiskální unii

Hezkých slov je v Evropské unii více než peněz. Evropská rozpočtová unie ztroskotá na tomto nepoměru.

celý článek >>>

Kandidátky otevřené a uzavřené

Kandidátky otevřené a uzavřené

Umístíme tě na volitelné místo, ale budeš hlasovat, jak ti řekneme.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD