Británie,  otevřená  a  nezávislá  2.  díl

9. 6. 2014

Jak by Británie dopadla, kdyby hypoteticky měla euro, ukazuje příklad sousedního Irska. Britský novinář John Lanchester píše k tomuto tématu:

 

„Kdybychom přijali euro a naše hypotéční úrokové sazby by byly navázány na příjemně nízké kontinentální sazby, peníze by byly ještě levnější a úvěry ještě dostupnější, takže bublina na trhu nemovitostí by byla ještě větší a následný krach by byl ještě tvrdší. Dva příklady zemí, kde se to stalo: Irsko a Španělsko. (…) Irsko a Španělsko zoufale potřebovaly vyšší úrokové sazby k ukončení úvěrové bubliny, ale potřeby jiných zemí převážily. Výsledkem byla groteskní bublina a strašlivý krach, který následoval.“

 

Připomeňme, že irská bankovní krize měla za následek bezmála bankrot státu. Ten byl odvrácen jen díky mezinárodní půjčce za velmi drsných okolností. Španělská bankovní krize měla podobný průběh a její důsledky byly ještě prodlouženy a zhoršeny byrokracií a katastrofálně špatným zákoníkem práce. Tedy něčím, co Británie nezná. Snadnost podnikání je naopak tradiční britskou výhodou.

 

Nelze tvrdit, že by Británie nebyla zasažena finanční krizí. Naopak, byla jednou z jejích prvních obětí. Na podzim roku 2007 to byla britská banka Northern Rock, která se stala předmětem klasického bankovního runu-prvního v zemi od 70. let-a vzápětí musela být zachráněna vládou. Kdyby však Británie měla euro, skončila by nesrovnatelně hůře. Objem špatných úvěrů by byl mnohem větší; mezinárodní záchranná operace by si vyžádala mnohem více prostředků; Británie by patrně byla donucena zvýšit daně, což by její ekonomiku odrovnalo už úplně.

 

Uprostřed krize se projevila i jiná výhoda vlastní měny s volně plovoucím kursem. Během akutního krizového období (červenec 2007 až leden 2009) kurs britské libry poklesl vůči euru o 26 procent. Tento hluboký pokles samozřejmě znamenal nepříjemnost vzhledem k poklesu kupní síly Britů vůči zahraničí, ale zlevnil uprostřed krize britský export a zvýšil atraktivitu Británie jako cíle zahraničních investic. Podobný přirozený adaptační mechanismus se tehdy uplatnil i v případě české koruny, která oslabila o 17 procent vzhledem k euru.

 

Díky slabší libře se rozběhl export, turistický ruch a příliv zahraničních investic do britského realitního trhu. Přesněji řečeno, jde hlavně o londýnský realitní trh, neboť zbytek země ještě nedohonil úroveň cen z let 2007 a 2008. Londýn však jde vzhůru ve velkém stylu. Ceny bytů v centru jsou více než o dvacet procent vyšší než před krizí a zbytek města (Outer London) rychle následuje.

London, foto Pavel Kohout 2013

London, foto Pavel Kohout 2013

Bez ohledu na regionální nerovnováhy (ceny bytů na severovýchodě Anglie jsou stále asi čtvrtinu pod úrovní roku 2007) se britské ekonomice daří. Je to poznat i z přílivu imigrantů z kontinentu.

V restauracích, obchodech, hotelech a na mnoha jiných místech můžeme potkat Španěly, Francouze, Portugalce, Italy, Poláky, ale také Čechy nebo Slováky. V Londýně je už téměř vzácností potkat bílého Brita. (Ve vchodu do jedné administrativní budovy jsem si už myslel, že recepční je bílý Brit, ale vyklubal se z něho Čech; právník, kterého jsem šel navštívit, byl africký imigrant. Jeho koncipient pak mladý Albánec.)

 

Zažili jste někdy administrativní peklo se založením společnosti s ručením omezeným v Česku? V Británii nic takového neexistuje. Žádné otravné návštěvy notářů, neuvěřitelné poplatky za banality, nesmyslně dlouhé lhůty. Podobně pružný je i britský pracovní trh. Británie byla jednou z prvních zemí, které se otevřely novým členským státům Evropské unie-a nejen jim. Britské zákony umožňují snadno přijímat, ale také snadno propouštět. Proto, na rozdíl od Francie, Španělska, Itálie, se zaměstnavatelé nebojí přijímat nové pracovníky. I to je jeden z důvodů, proč britská ekonomika funguje obstojně a proč Londýn je nejbohatším regionem Evropské unie.

 

Neuvěřitelná míra vstřícnosti vůči cizincům je pro kontinentálního Evropana těžko pochopitelná a v posledních letech budí politické kontroverze i v samotné Británii. Příklad. Volební právo v místních volbách mají nejen občané Evropské unie, ale i všech zemí Commonwealthu. Tedy i například Australané, Bangladéšané, Indové, Jihoafričané, Kanaďané, Nigérijci, Pákistánci, Uganďané a Zimbabwané.

 

Obyvatelé bývalých kolonií pro změnu kolonizují zemi bývalých kolonizátorů. Tím zvyšují její HDP, ale zároveň působí určité tenze. Zejména zvýšené náklady na sociální systém. Kolem třiceti procent Pákistánců a Bangladéšanů žijících v Británii nemá žádnou placenou práci a žije na státní útraty. U žen těchto národností je to dokonce téměř 80 procent!

 

Tyto tenze jsou zřetelné zejména ve vzestupu Strany nezávislosti Spojeného království (United Kingdom Independence Party, UKIP.) Nigel Farage, její charismatický předseda a hlasitý kritik EU, získává stále více preferencí. UKIP zdůrazňuje vystoupení z EU (v Británii široce populární téma) a omezení imigrace. Naprosto paradoxně, UKIP má řadu členů a příznivců z řad imigrantů různého původu. Od relativních starousedlíků (zejména Indů) až po nově příchozí, což jsou hlavně Poláci. Výsledek? UKIP nemůže dost dobře kritizovat Indy nebo Poláky, neboť se uchází i o jejich hlasy. Její kritika se proto obrátila vůči Rumunům, kterých je ovšem v Británii tak málo, že skoro nejsou vidět.

 

Zde se projevuje typicky britský paradox ve vztahu k cizincům. Bývá časté, že Britové si paušálně stěžují na cizince. Když se ale Brit setká s cizincem jakožto s konkrétní osobou, chová se korektně, vstřícně a přátelsky. Skutečně rasistická strana (Britská národní strana, BNP) živoří s preferencemi kolem jednoho procenta.

 

Co však Britové nesou hodně těžce, je představa Bruselu jako hlavního města Evropy a Británie jako provincie EU. Informaci, že kolem 75 procent zákonů pochází z Bruselu, Češi přijmou s mávnutím ruky a kdekdo podotkne „bruselské direktivy jsou určitě lepší než to, co nám ukuchtí poslanci na Malostranském náměstí.“

 

Tatáž informace je ovšem v Británii vnímána jako cosi totálně skandálního a nepřijatelného. „Za tohle naši otcové a dědové nebojovali v druhé světové válce. Naše hlavní město je Londýn, ne Brusel“-taková je typická britská reakce. Francouzi a Němci to nechápou. Pro ně je EU ztělesněním starých nesplněných imperiálních snů. Britové již tuto fázi mají za sebou. Nyní jim stačí „jen“ nezávislost.

 

Je otázka, jak se bude vyvíjet Evropská unie v budoucnosti. Jedno je ale jisté: za všech okolností Británie zůstane nezávislá.

Británie, otevřená a nezávislá

Británie, otevřená a nezávislá

Je vážně pravda, že Angličané jsou konzervativní národ, který nemá rád změny?

celý článek >>>

O smyslu euronesmyslů

O smyslu euronesmyslů

Položili jste si ale někdy otázku, k čemu to všechno vlastně slouží?

celý článek >>>

Co dělat s nedokonalými trhy

Co dělat s nedokonalými trhy

Nabízí se nějaká atraktivní myšlenka, jak efektivněji řídit ekonomiku?

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD