Čemu  se  můžeme  učit  od  Němců

4. 11. 2013

Někteří ekonomové, politici a komentátoři dávají Evropě za vzor Německo. Ale německý recept na úspěch není univerzálně použitelný. Evropské státy, které se jej pokoušely napodobit, vesměs pohořely. Zejména, pokud se pokoušely napodobovat německé finanční hospodaření.

BMW, foto Pavel Kohout

Skutečný recept na německý hospodářský úspěch totiž není ve financích. V těch ostatně Němci málokdy vynikali. Pouze během let 1948-1968 měli mimořádné štěstí na ekonomicky gramotné politiky: Ludwig Erhard byl skutečným požehnáním pro svoji zemi. V poslední době sice neměli žádného Erharda, ale zato paradoxní štěstí blázna. Katastrofálně špatná politika Angely Merkelové vedla k prohloubení a prodloužení evropské krize. Zatímco Itálie a Španělsko se potácely na hraně bankrotu (a Řecko spadlo za tuto hranu), Německo bylo vnímáno jako bezpečný přístav. Díky tomu poklesly úrokové sazby na německých dluhopisech. Spolkový rozpočet tak hodně ušetřil - díky absurdně chybné politice spolkové kancléřky.

 

Podle některých eurooptimistických analýz Německo vydělalo na záchraně eura. Ale to je bizarní omyl. Německo ušetřilo právě díky tomu, že slon v porcelánu jménem Angela způsobil Evropě těžké a dlouhodobé škody. V kontrastu se zdevastovanou „periferií eurozóny“ - jak se nyní říká celému pásu členských zemí eurozóny od Řecka až po Pobaltí - Německo musí nutně vypadat jako hvězda.

 

V ostatních obdobích Němci podobné štěstí většinou neměli. Ale vždy vynikali ve výrobě. Vlastně ne tak docela vždy: ještě dlouho v 19. století německé výrobky měly pověst levného aušusu. Podobně jako dnes čínské. Britové prosadili zákon, který vyžadoval povinné označení země původu. Německé výrobky musely od roku 1887 nést potupné MADE IN GERMANY, aby se jim spotřebitelé mohli vyhýbat. Jenomže díky takto vynucené tržní disciplíně se Němci nakonec museli naučit vyrábět kvalitní věci. Již od roku 1894 se dříve potupné označení stává známkou kvality. Němečtí výrobci jej začínají aplikovat dobrovolně, rádi a na viditelných místech.

Doporučovat dnešním evropským zemím zvýšit kvalitu a technickou úroveň zboží je ovšem typická hraběcí rada. Za prvé, málokdo dnes v Evropě vyrábí něco s vysloveně mizernou kvalitou. Ani španělská auta nejsou tak zlá, a což teprve řecké olivy. Kromě toho, ne každá země může vyrábět náročné strojírenské a elektrotechnické výrobky jako Německo. Zkuste to vysvětlovat Portugalcům nebo Řekům, jejichž vývoz tvoří převážně suroviny, zemědělské výrobky nebo produkce odvětví, která nejsou a nebudou nikdy patřit do tzv. vysokých technologií: boty, textil, papír, atd.

 

Problém eurozóny je, že bez oslabení měny nelze dosáhnout lepší konkurenceschopnosti. Graf průmyslové produkce ukazuje, jak se zavedení eura promítlo na průmyslové produkci Itálie: ochromilo ji. A když přišla krize, euro zabránilo italské ekonomice vzpamatovat se.

Celková průmyslová produkce v Německu, Itálii a v Česku

modrá Německo, červená Itálie, zelená Česko

modrá Německo, červená Itálie, zelená Česko

Vinou eura je italská průmyslová produkce na úrovni roku 1987. Rozdíl je, že v roce 1987 italská míra nezaměstnanosti činila 10,2 procent, zatímco nyní je na úrovni 12,5 procenta. Státní dluh v roce 1987 činil 91,3 procenta HDP, nyní již zřejmě přesahuje 130 procent HDP.

 

Eurooptimisté mohou vynalézat různé výmluvy, ale fakta jsou fakta. A jejich řeč není vůči euru lichotivá.

 

Můžeme si rovněž všimnout pozoruhodného vývoje českého průmyslu. Od roku 1990 zažil různé výkyvy: transformační propad, poté mírné oživení (1994-1997), bankovní krizi a recesi (1997-2000), a dále dlouhé oživení do roku 2008. Tato éra je zároveň spjata s výrazným posilováním české koruny: je zřejmé, že tehdejší sílící koruna byla podepřena fundamentálními faktory, nikoli hrátkami spekulantů.

 

Od roku 2008 již průmysl strmě neroste a koruna přestala posilovat. Ukazuje se, jak je dobré mít volně plovoucí měnu, která může reagovat na skutečnou výkonnost hospodářství. (Co by se stalo, kdybychom hypoteticky měli euro třeba od roku 2003? Vysoká inflace by způsobila značné problémy a možná i bankovní krizi. Podívejme se na slovinský odstrašující příklad. Anebo, ještě hůře, na pobaltské země.)

Je pozoruhodné, jak velmi silně je český průmysl korelovaný s německým průmyslem, a to zejména od doby českého vstupu do EU. Anebo to možná není tak pozoruhodné: domácí kapitál je chronicky oslaben do té míry, že Česko je z větší části jen německou montovnou. Český průmysl není ve skutečnosti český. To se samozřejmě nepromítne do hrubého domácího produktu. Dividendy, které se inkasují v Německu (nebo jinde), se však promítnou do nižšího hrubého národního produktu. HNP české ekonomiky je proto asi o 7 procent nižší než HDP.

Co dál s českou ekonomikou? Zázraky se nedějí, ale zlepšení podmínek pro domácí podnikatele by pomohlo. Časem by možná vznikl i nějaký nový domácí kapitál, který stojí za zmínku. Skutečné bohatství totiž není tam, kde tisíce nádeníků pracuje u pásu v zahraniční firmě; bohatství je tam, kde se inkasují dividendy.

 

A v čem se od Němců můžeme skutečně poučit? V důrazu na důležitost malého a středního podnikání. Německý úspěch není jen ve velkých firmách. Spočívá především v silném středním stavu. Těžko vybudujeme během krátké doby nové Škodovy závody, Křižíkovy závody, Baťovy závody - ale z tisíců menších podniků budou časem stovky středních a nakonec možná i pár velkých.

další článek Pavla Kohouta

Další článek Pavla Kohouta: Výsledky voleb pohledem pravicového voliče najdete na Neviditelném psu

Kam směřujeme po volbách

Kam směřujeme po volbách

Komu se líbí současná politická mizérie, ať chválí poměrný volební systém.

celý článek >>>

Svobodní: jak to dělat lépe

Svobodní: jak to dělat lépe

Češi si přejí demokracii. Jsou jen zhnuseni její pokleslou podobou, kterou nám ukuchtili Pithart & spol. po listopadu.

celý článek >>>

Jak nám komunisté ukradli svobodné volby

Jak nám komunisté ukradli svobodné volby

Šíbři se nám stále ještě mohou posmívat z televizních obrazovek.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD