Co  dělá  trafiku  trafikou?

19. 6. 2013

Udělování výnosných a prestižních úřadů věrným přívržencům patří odjakživa mezi mocenské nástroje všech vladařů. Ve všech dobách, ve všech kulturách. Asi bychom byli naivní, kdybychom čekali, že tato praxe úplně zanikne. Upřímně řečeno, ani by to nebylo vhodné. Politikové by pak mohli jmenovat do funkcí a úřadů jenom osoby, které vůbec neznají, případně své nepřátele. Ani nejzarytější bojovník proti protekci a korupci nemůže tvrdit, že tak by to bylo v pořádku.

Prostitutky, foto Pavel Kohout

Ale ani opačný extrém není správný. „Politika je handl a není vůbec nic špatného na tom, že poslanec přijme trafiku jako odměnu za jakékoliv služby vykonané ve prospěch jedné či druhé strany politického boje,“ napsal nedávno jeden advokát. Nemohu souhlasit hned třikrát. Za prvé, politika není „handl“, ale veřejná služba. Nebo by alespoň měla být. Za druhé, hraje roli, jaké služby jsou odměňovány. A za třetí, odborné kompetence příjemce úřadu hrají roli.

 

Jak ovšem rozlišit poctivé jmenování od udělení „trafiky“? Navrhuji dvě otázky, které by měly posloužit jako kritéria ve většině případů.

 

/1/ Pokud přidělení úřadu má být odměnou za služby, jde o takové služby, které jsou v souladu s dobrými mravy?

 

Pokud nově jmenovaný funkcionář vykonal cosi ušlechtilého ve prospěch národa, pak úřad propůjčený dotyčnému vůbec nemusí mít korupční charakter. A nemusí jít o hrdinské činy, ale třeba „jen“ o dlouholetou mravenčí práci v určitém oboru.

 

Situace může být o kousek spornější, pokud jde o zásluhy nikoli ve prospěch celého národa, ale vládní politické strany. Například často uváděné jmenování amerických velvyslanců z řad zasloužilých členů strany (republikánské či demokratické, podle toho, kdo je právě prezidentem). Dobrá, ale ani toto nemusí vadit. Pokud se jmenovaný velvyslanec neprohřešil proti zákonu či obecné slušnosti, pak by tento princip personálního výběru neměl být škodlivý.

Pokud by však šlo o výhodu poskytnutou s úmyslem, aby její příjemce porušil poslanecký či podobný slib, pak se již nejedná o slušné jednání. Jsem-li zvolen jako poslanec například s programem nezvyšovat daně, pak je extrémně neslušné vůči voličům rezignovat na tento program výměnou za nějaký úřad. Zrada voličských zájmů není v souladu s dobrými mravy a nezaslouží si žádnou odměnu. (Ale i zde je možné najít výjimky: například, když politik pochopí, že volební sliby jeho strany byly nesmyslné a škodlivé... ale o tom někdy jindy.)

 

Je podobné jednání soudně trestné? O tom lze vést spory. Může záviset na okolnostech a výsledek bude beztak dán subjektivním názorem soudce. Podotýkám, že trestní zákon neuvádí žádnou sazbu za porušení poslaneckého slibu. Ani nemůže, protože pak by se z politiky stal nekonečný řetěz soudních procesů.

 

Rozhodně by však mělo být trestné politicky. V našich podmínkách poměrného volebního systému lze bohužel trestat pouze kolektivně. Takže, milí voliči, pokud se vám nelíbí zvyšování daní, potrestejte strany, které porušily svůj slib. Víte které.

 

/2/ Dodržel jmenující politik zásady správného hospodáře?

 

Králové, císaři a carové minulosti nemuseli příliš řešit otázku odpovědnosti vůči poddaným. Zvláště carové. Veškerý majetek v Rusku podle zákona patřil carům, všichni poddaní - včetně šlechty - jej měli pouze dlouhodobě propůjčený. Pokud car rozdával úřady, činil tak aspoň ze svého.

 

Moderní politik však není car ani jiný panovník. Stát mu nepatří, je pouze najatým pracovníkem, který je placen, aby řádně spravoval svůj resort. Něco jako portfolio manažer vašeho penzijního či podílového fondu. Vaše zájmy mají vždy přednost před jeho zájmy. Majetek, který spravuje, není jeho, ale patří investorům. Existuje termín „fiduciary duty“ neboli povinnost při správě svěřeného majetku. Svěřený majetek je posvátný a nedotknutelný, správce musí vynaložit veškerou odbornou péči při jeho správě.

 

To je třeba brát v úvahu při jmenování úředníků. Bez ohledu na osobní sympatie a prokázané služby, rozhodující otázka by měla znít: Je nominant ten pravý, kdo bude vykonávat svůj úřad v zájmu občanů? Jinými slovy, má nově jmenovaný držitel funkce opravdovou, nikoli pouze formální kvalifikaci pro její výkon?

 

Pokud odpověď na druhou otázku zní rovněž „ano“, pak je všechno v pořádku.

 

Je tu samozřejmě háček: jak poznat, kdo je nejlepší? Každý, kdo někdy seděl v porotě u výběrového řízení na nějakou manažerskou pozici, ví, jak nesnadný může být výběr. Jeden má lepší vzdělání. Jiný lepší praxi. Další má lepší publikační činnost. Někdo má lepší manažerské schopnosti, ale jiný je v oboru větší profesionál, co teď? A někdo není „papírově“ favorit v ničem, ale má prostě jiskru, je přesvědčivý, a vy intuitivně cítíte, že právě on by měl být vybrán.

 

Ale budiž. Málokdy se podaří vybrat jednoznačně nejlepšího kandidáta. Rozeznat neschopného by ale neměl být problém. V životopise má jen státní či stranické funkce; neumí jazyky; nenapsal ani nikdy neřekl cokoli významného; neřídil nikdy nic velkého; pokud ano, pak špatně; možná má nějakou školu, ale nikdy nepraktikoval ve vystudovaném oboru.

 

Neprofesionalita je drahá. Proto, jakmile politik jmenuje někoho takového na jakoukoli významnější funkci, měla by se rozsvítit červená kontrolka. V kombinaci se zápornou odpovědí na první otázku by ještě měla zaznít poplašná siréna: ano, v tomto případě se téměř jistě jedná o protekci neboli trafiku.

 

V případech Tluchoře, Šnajdra a Fuksy zřejmě rozhodne soud, který může samozřejmě sledovat úplně jinou logiku než já, jakožto neprávník. Ale o politické vině můžeme hlasovat všichni ve volbách.

Hra na socialismus

Hra na socialismus

Komu padne jednička ve dvou kolech za sebou, dopustil se velmi závažné hospodářské chyby, má pět trestných bodů, zavádí socialismus a pět kol nehází. Hra může končit po určitém počtu kol anebo tehdy, když všichni hráči zavedli socialismus.

celý článek >>>

Jak jsem se stal evropským skeptikem

Jak jsem se stal evropským skeptikem

Český politický systém má chybný design z hlediska rozdělení moci a odpovědnosti. Nestabilita a korupce jsou systémovými jevy. Nestačí jen vyměnit politiky, je třeba vyměnit systém.

celý článek >>>

Tři poznámky k politické korupci

Tři poznámky k politické korupci

Rozhořela se plamenná veřejná debata, zdali poskytnutí koryt v podobě členství v dozorčích radách výměnou za hlasování (o vyšší sazbě DPH) bylo či nebylo politickou korupcí.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD