Co  mi  vadí  na  Češích

26. 12. 2013

Nemám ve zvyku paušalizovat. Nerad tvrdím, že Češi, Němci, Britové nebo Rusové jsou takoví nebo makoví. Potkal jsem hodně lidí z různých národů, kteří nesplňují ustálené stereotypy, takže nemám potřebu podléhat různým klišé. Sám jsem příkladem: Čech, který nemá rád pivo, nesnáší vepřo-knedlo-zelo a nejí kapra s bramborovým salátem. A nejen to.

 

Nicméně, na statistické úrovni se přece jen projevují jisté znaky dané kulturou, historií a geografií. Český národ není výjimkou. Napadá mě tedy několik věcí, které mám na tomto národě rád a které naopak nesnáším. Pokud se někoho dotknu, berte to prosím sportovně. Anebo naopak, spíše silvestrovsky. Začnu s tím, co se mi nelíbí.

· Národní komplexy. Navzdory sérii nepříznivých historických okolností, včetně několika klíčových prohraných bitev, tento národ nejenže přežil, ale vytvořil si vlastní kulturu výrazně odlišnou od sousedních zemí. Češi nejsou nevzdělaní; když uvážíme totalitu trvající během let 1939 až 1989, je to docela výkon. Zvláště, když po katastrofě u Bílé hory na dlouhou doby fakticky zaniklo české vysoké školství.

Kdyby Irové, Finové nebo Židé trpěli podobnými komplexy méněcennosti jako Češi, asi by nikdy neměli vlastní státy. Češi ho mají - díky Masarykovi a dalším skvělým osobnostem, které jsou dnes neprávem přehlíženy. A přece si dnes mnozí stěžují, že za starého Rakouska bylo lépe. Houby lépe: Vídeň spotřebovala většinu českých daní a v závěru monarchie senilní císař František Josef nahnal naše pradědečky do nesmyslné války. Skutečnost, že vznikly československé legie, by měla být důvodem k národní hrdosti: a přece se dnes najdou lidé, kteří tvrdí, že šlo o zrádce státu!

 

Rakousko ovšem nebylo náš stát a Češi nemají důvody mít komplexy vůči jiným národům. Není pravda, že si neumíme vládnout sami. Kdo to říká, ať zásadně používá jednotné číslo: „neumím si vládnout sám.“ A ať svůj osobní mindrák nevztahuje na ostatní.

 

Jeden důvod, proč být hrdý na tuto zemi: Češi byli snad jediným národem, který byl obsazen nacisty a přitom nezformoval ani jedinou vojenskou jednotku bojující za Hitlera. Po boku Němců bojovali kolaboranti z řad Francouzů, Belgičanů, Slováků, Ukrajinců, Chorvatů, bosenských muslimů, nemluvě o baltských národech. Němci dali dokonce dohromady indický dobrovolnický regiment. Dokonce i miniaturní jednotku ze zajatých Britů zvanou Britisches Freikorps, která neměla nikdy více než 27 příslušníků. Nikdy ale nedali dohromady sebemenší český bojový oddíl! Češi statečně bojovali v Anglii, v Severní Africe i na východní frontě. Vždy na straně Spojenců. (U Slováků to nebylo tak přímočaré.)

Češi nemají důvod mít komplexy méněcennosti. Skutečnost, že je přesto mají, a to v hojném počtu, je smutná a pro mě těžko pochopitelná.

 

· Politický systém. Komplex „neumíme si vládnout sami“ má bohužel faktickou oporu v historii 20. století i v současnosti. První republika byla zajisté velmi nedokonalá. Trpěla korupcí a během své dvacetileté existence prožila dvě těžké hospodářské krize - tak těžké, že si je dnes žijící generace Čechů ani neumí představit.

 

Jedním z hlavním kořenů krizí první republiky i krizí té současné republiky byl a je volební systém. Poměrný volební systém založený na politických stranách a jejich koalicích je ze své přirozenosti náchylný k nestabilitě, plýtvání a korupci. Všechny velké politickoekonomické průšvihy během první republiky i od roku 1993 nebyly způsobeny tím, že by Češi měli nějak vadné geny; je to politický systém, v jehož DNA jsou zakódovány problémy.

 

Neštěstím českého národa je, že si Češi nedokážou uvědomit, kde je chyba. Není v národě jako takovém. Je v politickém systému, v němž jsou nuceni žít.

 

Toto jsou dvě hlavní věci, které mi vadí na českém národě: národní komplexy a neschopnost uvědomit si jejich hlavní příčinu. Následují další:

 

· Název státu. Proč si Češi nedokážou konečně zvyknout na Česko namísto neohrabané České republiky? Tím spíše, že státní zřízení Česka není vlastně republikánské - jde fakticky o konstituční monarchii s voleným panovníkem. V angličtině je pak ideální název Czechia. Proč nemáme problémy se jmény „Tschechien“ a „Tchéquie“ v němčině, respektive ve francouzštině?

 

· Národní kuchyně. Většina českých jídel mě nenaplňuje nadšením, abych tak řekl. Kromě zmíněných dobrot bych přidal nejhorší jídlo na světě, což je okurkový salát v podobě nastrouhaných okurkových nudliček plovoucích ve vodě. Brr. Nebudu pokračovat, už jen psát o těchto věcech mi dělá problémy. Čestnou výjimkou je svíčková, proč ne. Ale proč zrovna můj národ musí mít tak strašnou kuchyni na rozdíl od Italů, Francouzů, Mexičanů, Číňanů, Indů, nebo Thajců? Dokonce i Rakušané vaří mnohem lépe. Ostuda.

 

· Vztah ke kultuře. Skutečnost, že poslední vkusná vánoční pohádka pochází z období normalizace, mě uvádí do mírné deprese. Opičí lehkost, s jakou vládní i magistrátní orgány devastují Prahu, mě uvádí do deprese mnohem těžší. Když si pak uvědomím, že většině národa je toto vše úplně jedno, je to ještě o stupeň horší.

Rybníček, foto Pavel Kohout

Rybníček, foto Pavel Kohout

Mohl bych pokračovat a bylo by čím. Pokračování bude optimističtější: co se mi na Češích líbí. Zůstaňte u svých přijímačů.

Kdyby nacismus přišel později

Kdyby nacismus přišel později

Nacisté nikdy nepřestali existovat a pracovat. Nikdy nebyli zakázáni a mohli svobodně agitovat.

celý článek >>>

Svět bez Hitlera

Svět bez Hitlera

Kdyby bylo všechno jinak? Vraťme se zpět do historie... Jaký by byl svět bez Hitlera?

celý článek >>>

Zadřený motor, díl druhý

Zadřený motor, díl druhý

Příležitostné výmluvy evropských politiků na Ameriku a Lehman Brothers jsou opravdu jen výmluvy.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD