ČSSD:  konec  iluzí

19. 3. 2013

Ještě donedávna si někteří naivní optimisté mohli myslet, že ČSSD se během sedmiletého vládního půstu proměnila ve stranu, kterou lze jakžtakž respektovat. Stranu sice zakotvenou v notně prorezavělých levicových dogmatech, ale víceméně pragmatickou. Sám jsem si to myslel, což ukazuje, jak neuvěřitelně dětinsky naivní dokážu být ve svém věku. Člověk dokáže věřit jakékoli iluzi, pokud chce.

Vítkovice, foto Pavel Kohout

Stačil jeden sjezd a je po iluzích. Z ČSSD se vyklubala sekta fanatiků. Sekta, která věří dogmatům a popírá realitu. Sice bych tu stranu stejně nikdy nevolil, ale teď mi běhá mráz po zádech z toho, jak velmi je vlastně nebezpečná.

 

Nechci dlít příliš dlouho u Jana Mládka, který kvůli své neobratnosti prozradil, co si myslí o živnostnících. Lidé, kteří chtějí pracovat a přejí si, aby je stát obtěžoval co nejméně, jsou podle něho paraziti. Později svůj výrok sice zmírnil, ale kdo se s Mládkem párkrát setkal, ví o něm své.

 

Také Bohuslav Sobotka dokázal, že se během období své vládní abstinence nic nového nenaučil, nic nepochopil a nehodlá dělat nic jiného než staré známé triky: dělat dluhy, zvyšovat daně a nepřetržitě slibovat „sociální spravedlnost“.

 

Někdy se vyskytuje otázka, jak někdo bez charismatu jako Sobotka může vést stranu. Na tuto otázku existuje jednoduchá odpověď: slíbit chudší (a z podstaty věci početnější) části voličů, že se budou mít dobře na úkor „bohatých“ (tedy těch, kteří berou průměrnou mzdu a výše) je volební strategie, která nevyžaduje ani intelekt, ani charisma. Je univerzálně srozumitelná i té části elektorátu, které to ve škole moc nešlo.

Ale dobrá. Všichni máme volební právo. Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě si rovni, že jsou obdařeni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž náleží právo na život, svobodu a právo hledat štěstí.

 

Předchozí věta, která pochází z americké Deklarace nezávislosti (1776), zapustila kořeny tak hluboce, že dnes je absolutně mimo diskusi uvažovat o omezení volebního práva. Sám bych nerad žil ve společnosti, která kastuje lidi podle majetku, původu, nebo podle jiných podobných kritérií. Koneckonců, Evropa to zažila důkladně a byly to hořké zkušenosti.

 

Jenomže ČSSD nenabízí svobodu a právo hledat štěstí - nabízí instantní předvařené právo na štěstí pro své voliče a daňové otroctví pro všechny ostatní, kteří je musí nedobrovolně financovat.

 

Tato politika bývá někdy označována jménem Robina Hooda, což je hluboce nefér vůči legendárnímu zbojníkovi. Ano, bral bohatým a dával chudým, ale neohrožoval tím makroekonomickou stabilitu země. Představitelé ČSSD se charakterově zhusta podobají spíše neblaze proslulému šerifovi nottinghamskému. Zdaleka nejen Stanislav Gross.

 

Zpět ke dnešku. ČSSD nyní Sobotkovými ústy slibuje, že zvýší daně, aby stát mohl podpořit hospodářský růst. Schválně: kolika ekonomikám na světě se takový manévr podařil? Ani jedné. Všude na světě zvýšení daní vedlo k ochabnutí hospodářství, k postupnému relativnímu poklesu objemu vybraných daní a následně k růstu veřejných dluhů. Silnější ekonomiky snesou vyšší míru zdanění (Švédsko, Dánsko, Německo), jiné by se pod podobnou zátěží zhroutily. Česko není ovšem Švédsko, není Dánsko, není ani Německo. Chybí silný domácí kapitál, chybí pověstný německý střední stav, který je pilířem ekonomiky. Třída složená z těch Mládkem tak opovrhovaných živnostníků. Vyšší daně nezařídí hospodářský zázrak.

 

Ale to ČSSD nezajímá. Když je recese, je třeba zvýšit daně, aby bylo možné zachraňovat ekonomiku. Když je naopak konjunktura, je třeba opět zvýšit daně, aby plody hospodářského růstu byly „spravedlivě“ rozděleny mezi všechny příjmové skupiny. Vždy je důvod zvýšit daně, ať je léto nebo zima, ať se daří nebo nedaří.

 

Sociální demokraté se vůbec nerozpakují uvažovat, do jaké míry stát má vlastně právo brát peníze lidem. Mentalita kapesního zloděje: když je možné tahat peněženky lidem z kapes, tak proč to nedělat? (Bohatí své peníze stejně určitě nevydělali poctivě, že ne.)

 

Strana, která je intelektově zcela prázdná, jejíž politika je primitivně a jednostranně zaměřená na vyvlastňování produktivnější části populace, je nebezpečná. Nebezpečná pro nás i pro naše děti. V koalici s komunisty, přímé či skryté, by mohli udělat škody na desítky let dopředu.

Manifest extrémisty

Manifest extrémisty

Realisticky vzato, lidská společnost se stěží obejde bez nějaké formy státu, už jen kvůli obraně proti jiným, agresivnějším státům. Avšak stát by měl mít jen takový prostor, jaký mu náleží.

celý článek >>>

Slušní lidé a velké strany

Slušní lidé a velké strany

Zajímalo by mě, podle čeho soudíte, že slušný člověk nebude "z podstaty věci" přítomen na kandidátní listině současných velkých stran.

celý článek >>>

Dilema pravicového voliče

Dilema pravicového voliče

Hodnotami pravice by měly být individuální svobody, nízké daně, samostatnost občanů, podnikavost, absence rasismu a tolerance vůči různým myšlenkám a životním stylům.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD