Davos,  cesta  ke  světovládě?

24. 1. 2014

Podíváme-li se na klíčová slova nejvíce spojovaná se světovou ekonomickou konferencí v Davosu, zjistíme, že vedou tato: svět, globální, ekonomický, lídři. Když si to dáme dohromady, co vznikne? Vznikne termín „globální ekonomická vláda“ nebo „ekonomické vedení světa“. Jinými slovy, ředitelství zeměkoule.

 

Je prakticky nevyhnutelné, že na setkáních vůdčích světových politiků a podnikatelů vznikají myšlenky na světovou vládu. Politici i podnikatelé mají z přirozenosti expanzivní instinkty. A tak není divu, že například Herman van Rompuy chválí přednosti „globálního ekonomického řízení“. Používá termín „governance“ (řízení, vládnutí) raději než „government“ (vláda), protože obyvatelům mnoha zemí by se světová vláda nemusela líbit. Například Američanům, Britům, ale ani hostitelským Švýcarům.

 

Jednotná světová vláda je dávný sen mnoha politiků a diktátorů. Vzniká otázka, zdali my, občané, bychom na tom byli lépe, kdyby celá planeta měla jedno hlavní město, globální parlament a jednoho prezidenta.

Už jen samotná otázka procesu sjednocení. Velké evropské mocnosti během minulých staletí podnikaly různé pokusy o budování impérií. Tyto pokusy byly vyčerpávající z hlediska finančního i co do počtu lidských obětí. Nakonec se ukázalo, že nejbohatšími státy se staly menší země bez imperiálních ambicí - podle žebříčku Světové banky z roku 2012 šlo o Bermudy, Norsko, Švýcarsko, Lucembursko, Dánsko, Austrálie, Švédsko, USA, Kanada a Nizozemsko. Kromě USA jde o samé menší státy (Austrálie a Kanada mají dohromady méně obyvatel než například Británie.)

 

Dokonce i když vyloučíme daňové ráje, poučení je zřejmé: největší státy nebývají zároveň nejbohatší. V první dvacítce nejlidnatějších států jsou jen tři bohaté: USA, Japonsko a Německo. Jinak zde najdeme tragické příběhy, jakými jsou Pákistán, Bangladéš, Nigérie, Filipíny, Etiopie nebo Demokratickou republiku Kongo. Pokud bychom hledali statistický vztah mezi velikostí země a její prosperitou, spíše bychom našli mírně zápornou souvislost.

Vinohradské divadlo, foto Pavel Kohout

Proč? Jedním z vysvětlení je fakt, že větší státní celky mají složitější a tudíž méně efektivní administrativu. Více vrstev státní správy a větší geografická rozloha tvoří větší prostor pro korupci. Pouze národy navyklé pořádku a disciplíně (Američané, Němci a Japonci) jsou schopny závaží v podobě nákladů z rozsahu unést. Populárně tento vztah formuloval C. Northcote Parkinson (1909-1993) ve svém proslulém zákoně: „Narůstání přináší složitost a složitost přináší rozklad.“

 

Exaktněji se problému věnoval americký ekonom William Niskanen (nar. 1933) ve své práci Byrokracie a zastupitelská vláda z roku 1971. Centrální tvrzení odpovídá Parkinsonovi: byrokrat, který se snaží maximalizovat svoji osobní moc a své příjmy, se snaží maximalizovat příjmy a moc státu - a to až do bodu, kdy expanze státní moci dusí jakýkoli hospodářský růst.

 

Další faktem je, že chybná hospodářská politika v rámci velkého státu má mnohem větší dopady. Když se závažných chyb dopustí malý stát jako například Island, mezinárodní tlak jej donutí poměrně rychle korigovat nesprávné kroky. Když však v průběhu 20. století páchaly hospodářské sebevraždy Sovětský svaz nebo Čína, neexistovala síla, která by jim v tom zabránila. Během 60. let zdevastovala čínská „kulturní revoluce“ ekonomiku do té míry, že 20-30 miliónů lidí zemřelo hlady.

Mezitím nezávislé čínské státy (Tchaj-wan, Singapur) nebo Číňany obývané kolonie (Hong Kong, Macao) zaznamenávaly éru růstu a prosperity. Pro jejich obyvatele bylo velkým štěstím nebýt součástí velkého celku. A co více: když komunistická Čína začala pod tlakem nutnosti provádět reformy, díky Hong Kongu a Singapuru měla od koho opisovat.

 

Světové ekonomické fórum a podobné akce mohou sloužit jako dobrá příležitost pro výměnu zkušeností a navazování kontaktů mezi politickými a podnikatelskými špičkami. Je lepší se znát navzájem než trpět předsudky z neznalosti. Avšak ke světové vládě bychom neměli směřovat.

Mimochodem. Následující graf ukazuje ceny akcií firem, jejichž manažeři často jezdí na kongres do Davosu (tmavá čára) ve srovnání s indexem amerických akcií S&P 500 a s indexem světových vyspělých trhů MSCI. Poselství je snad zřejmé: méně mluvit, více dělat.

zdroj: economist.com

zdroj: economist.com

ODS, falešná a prázdná

ODS, falešná a prázdná

Fiala automaticky předpokládá, že veřejnost je krátkozraký nemyslící plebs, který jde po krátkodobých výhodách jako slepice po žížale a není schopen myslet na budoucnost.

celý článek >>>

Skrytá historie českých staveb

Skrytá historie českých staveb

V České republice je opět možné, aby z politických důvodů lidé přicházeli o práci. Cítím povinnost podat svědectví.

celý článek >>>

To by se ve Švýcarsku stát nemohlo

To by se ve Švýcarsku stát nemohlo

Období dlouhého bezvládí nebo střídání slabých vlád bývají velmi typická pro země s totálně vadným politickým systémem.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD