Demokracie,  nebezpečný  systém

26. 5. 2013

Vybírám dvě citace z diskuse, která vznikla pod článkem o trampotách primátora Svobody:

 

- Demokracie je nebezpečný systém. Dva si mohou odhlasovat, že snědí třetího. Pokud k tomu navíc mají poměrný volební systém, před tím, než sežerou třetího, musí s ním být nějaký ten rok v koalici.

 

- Nevede většinový volební systém spíš k diktatuře většiny?

Jeffersonův památník, foto Pavel Kohout

Jeffersonův památník, foto Pavel Kohout

Ano, demokracie může být nebezpečný systém. Zřízení, které je založeno pouze na předpokladu, že většina má právo rozhodovat, je ze své podstaty nestabilní. V konečném důsledku vede k tomu, že nezámožná většina si odhlasuje vyvlastnění zámožnější menšiny. Někdy to jde rychle, někdy pomaleji, ale pochmurný konec je bohužel neodvratný.

 

Věděl to již Platón, který měl o demokracii nízké mínění: pokládal ji za pouhý předstupeň k tyranii.

 

V demokracii trubci představují téměř celou vládnoucí sílu, a zatímco jejich čilejší část mluví a jedná, zbytek jen bzučí kolem řečnické tribuny a nestrpí jiný názor; proto v demokraciích je téměř všechno řízeno trubci.

 

Pak je zde další třída, která je vždy vykořisťována masami. Je to spořádaná třída, která v národě obchodníků bude zajisté nejbohatší. Její příslušníci jsou nejvydíratelnější a poskytují trubcům nejvíce medu. Jsou nazýváni třídou bohatých a trubci z nich žijí.

Pak je zde lid: třetí společenská třída, která sestává z těch, kdo se živí svýma rukama; nejsou to politikové a mají hluboko do kapsy. Pokud se shromáždí, jsou největší a nejsilnější třídou v demokracii. Jejich vůdcové (trubci) zbaví bohaté majetku a rozdělí jej mezi lid; zároveň se postarají, aby jim samotným zůstala větší část bohatství...

 

Lid vždy má nějakého oblíbence, kterého si vybere nad sebe a vyzdvihne do velikosti. Toto a nic jiného je kořen, z něhož roste tyran; když se nejprve objeví, je vnímán jako ochránce.“

 

Platón, Ústava, dialog Sokrates - Adeimantus, kniha VIII. (mírně kráceno a upraveno z podoby sokratovského dialogu do monologu bez zkreslení obsahu, poznámka překladatele.)

 

Demokratický řád se může zhroutit i jinou cestou, uvádí Platón: bohatí jsou přinuceni se bránit a vyberou si proto svého ochránce, rovněž budoucího tyrana. Je to znepokojivá představa - vypadá to, jako kdyby Platón viděl do budoucnosti. Jako kdyby viděl Klementa Gottwalda (první varianta zhroucení demokracie) nebo generála Augusta Pinocheta (druhá varianta).

 

Moderní zbožňování demokracie je možná důsledkem všeobecné neznalosti klasických autorů. Autoři americké ústavy ovšem Platóna četli, stejně jako Aristotela a další klasiky. Proto se v americké ústavě ani jednou, ani na jednom místě, neobjevuje termín „demokracie“.

Američtí Otcové zakladatelé nechtěli demokracii. Znali její nebezpečí. Chtěli vybudovat stabilnější, vyspělejší systém. Tímto systémem je republika. Ta na rozdíl od demokracie obsahuje mechanismy pro ochranu práv menšin. Obsahuje oddělení výkonné moci, zákonodárné moci a soudní moci. Samozřejmě i základní lidská a občanská práva.

 

V demokracii se opravdu mohou dva domluvit, že sežerou třetího; ostatně, koncem 90. let jsme mohli vidět pokus v tomto směru. Dvě tehdy největší strany, ODS a ČSSD, se dohodly pokřivit volební systém ve svůj prospěch, aby se jednou provždy zbavily konkurence. Poměrný volební systém s velmi výraznou prémií pro velké strany a s neblaze známým 5% prahem pro vstup do sněmovny by tak vskutku fungoval. (Čím tehdy myslelo vedení ODS, je mi záhadou. Mozek to nebyl. Každému totiž mohlo být jasné, že dvě ze tří nejsilnějších stran jsou levicové: sociální demokraté a komunisté. Tyto tři strany by byly posíleny, ostatní prakticky eliminovány.)

Promluvil ovšem republikánský prvek českého politického systému: nezávislý Ústavní soud. Ten dokázal zabránit (alespoň částečně) ještě horší deformaci volebního systému, než jaká nyní platí.

 

Politikové se občas zlobí na Ústavní soud a hartusí, že prý „si hraje na třetí komoru parlamentu“. Inu, v rovnovážném republikánském systému si Ústavní soud nemusí hrát na nic. Má být dokonce ještě něčím více než jen třetí komorou parlamentu: má mít stejnou váhu jako parlament a jako vláda.

 

Republikánská vláda pak má být nezávislá na parlamentu; nemá jím být ovlivňována a ani ona nemá ovlivňovat parlament. Vláda má respektovat zákony a nemá se pouštět do jejich tvorby, neboť takto by mohla nepřiměřeně posílit svoji moc. Právě tak parlament by neměl ovlivňovat vládní rozhodování, neboť takto by naopak on mohl získat přílišnou sílu.

 

V republikánském systému je moc rozdělena tak, že převzetí absolutní moci některou zájmovou skupinou je blokováno bezpečnostními mechanismy. Nebezpečí, kterého se Platón obával - že nejproduktivnější vrstvy společnosti budou okradeny populistickými trubci - je přinejmenším podstatně zmírněno.

K diktatuře tedy nevede většinový volební systém, ale nerespektování republikánských zásad dělby moci. Česká ústava naštěstí obsahuje nezávislost Ústavního soudu, ale nikoli dělení moci mezi parlament a vládu. Poměrný volební systém navíc vede k chaosu a korupci, takže ani jedna z mocenských složek se nevzmůže k ničemu významnějšímu než k tomu, co trubci dělali už za Platóna. Tedy žít z cizích peněz, bzučet kolem řečnického pultu a nepustit ke slovu jiný názor.

 

Platón nevěřil demokracii a měl pravdu. Nevěřil ovšem ani jakémukoli jinému tehdy známému systému vlády: moderní republikánské myšlenky čekaly na objevení ještě dlouho. Snil o vládě filosofů; tato myšlenka, naprosto paradoxně, vedla ke vzniku ještě horších tyranií, než byly známy v antickém Řecku. O tom někdy příště.

Pražský magistrát, aneb o normálnosti podrazů

Pražský magistrát, aneb o normálnosti podrazů

V minulých volbách zvítězila „topka“ a to jistě především díky skromně vystupujícímu a oblíbenému Zdeňku Tůmovi, který měl pověst špičkového finančního experta z doby, kdy byl guvernérem České národní banky.

celý článek >>>

Vzpomínka na Valtra Komárka

Vzpomínka na Valtra Komárka

Zemřel Valtr Komárek. Člověk, který měl bezpochyby významnou zásluhu na hospodářské transformaci české ekonomiky. Zásluhu nejen přímou ale i nepřímou.

celý článek >>>

Česká ekonomika klesá: proč

Česká ekonomika klesá: proč

Vláda prostě nedokázala daně jen tak zvýšit: musela tak učinit s vybraným sadismem.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD