Deset  rad,  jak  zbohatnout

16. 4. 2017

Stále častěji jsem dostával otázky, jak zbohatnout pomocí investování. Nakonec jsem se rozhodl, že kapituluji. Prozradím to tajemství. Úplně a do poslední tečky. Ne, není to vtip.

 

První předpoklad úspěchu je zdánlivě triviální: nenaletět finančním podvodníkům. Jistě se usmíváte a říkáte si „to se mi přece nemůže stát, jsem inteligentní osoba s vysokou školou, přece se nedám napálit.“

 

Divili byste se, kolik vzdělaných lidí s kritickým myšlením se dá napálit. Finančních podvodníků je překvapivě hodně, mnozí z nich působí otevřeně a legálně. Regulace finančního trhu? Pokud je podvodnická firma například z Rakouska, nikdo na ni nemůže, neboť v rámci EU smí působit ve všech členských zemích a podléhá rakouskému regulátorovi. Tomu je ovšem zcela lhostejno, jestli rakouská firma obírá blbé české podlidi, vždyť je to jejich problém.

 

Ale Česko má dost svých vlastních podvodníků. Zdejší regulátor, Česká národní banka, zvysoka ignoruje vše, co se děje na trhu měnových spekulací (forex), nemluvě o komoditách (zlato a diamanty). Tyto trhy jsou proto extrémně nebezpečné a necháte-li se zlákat do těchto oblastí, pravděpodobně přijdete o peníze. Viktor Kožený má dostatek důstojných následníků, kteří se poučili z jeho chyb.

 

Za druhé, když už své těžce vydělané peníze ubráníte vůči finančním podvodníkům - což je mnohem těžší úkol, než se zdá - zacházejte s nimi rozumně.

 

To především znamená, že je nikdy nebudete půjčovat. Kamarád, známý, příbuzný otevírá firmu nebo obchod? Milý příteli, tamhle za rohem je banka. Pokud ti půjčí, nebudeš potřebovat úvěr ode mne, a pokud ti nepůjčí, nebudu blázen, abych do toho šel. Nepůjčujte peníze. Pokud ano, přijdete o ně. Podloženo draze zaplacenými zkušenostmi. Raději vypadejte jako sobci, než abyste přišli o peníze. Tečka.

Bond Street, London, foto Pavel Kohout

Za třetí, připusťte si tvrdou pravdu, že o burze vůbec nic nevíte. Mám teď na mysli zejména ceny jednotlivých akcií. Ano, existuje pár lidí, kteří v minulosti pohádkově zbohatli úspěšnou spekulací například na akciích ČEZu. Jenomže to bylo v jiné době a za velmi speciálních okolností, které se nebudou opakovat. Takže to pusťte z hlavy, na ČEZu už nezbohatnete. Ani na akciích Alphabet, Apple, a tak dále, až po, dejme tomu, Zilog. (Pamětníci počátku 80. let, vzpomínáte, jak obrovsky úspěšnou firmou Zilog tehdy byl? A jak téměř ze dne na den bylo po všech nadějích kvůli jedinému zásadnímu rozhodnutí, které bylo ovlivněno čistou náhodou?)

 

Možná, že jste ctitelé Warrena Buffetta, jehož životní příběh a investiční styl vám učaroval. V tomto případě mám pro vás smutnou zprávu. Nikdy nenapodobíte jeho kariéru, ani vzdáleně. Vzdejte se všech nadějí. Učebnice fundamentální analýzy a Buffettovy životopisy čtete marně.

 

Proč: protože Buffett nezbohatl díky skvělé fundamentální analýze. Zbohatl tím, že již v roce 1956 založil jeden z prvních hedge fondů na světě a z tohoto titulu inkasoval velmi tučné poplatky. Ano, Buffett je velmi dobrý investor se skvělými analytickými schopnostmi, ale jádrem jeho úspěchu bylo, že poplatky inkasoval. Nikoli, že je platil. Dnes již nic takového nezopakujete, ani kdybyste si založili vlastní investiční společnost. Trh vám již nedovolí účtovat si takové poplatky, jaké převládaly v 50. letech.

 

Něco podobného platí i pro příběh Petra Kellnera. Ano, Kellner měl naprosto špičkový analytický tým, ale jeho zásadní úspěch byl zpečetěn tím, že díky spolupráci tehdejšího ministra financí Kočárníka mohl výhodně zprivatizovat Českou pojišťovnu. A nyní si řekněte, jaké jsou vaše šance něco výhodně zprivatizovat.

 

Ale zpět k tématu. Pachtit se s amatérskou fundamentální analýzou a vybírat jednotlivé akcie podle toho, jaké mají P/E a míru růstu tržeb za poslední pětiletku, je marnost a ztráta času. Můžete kalkulovat, jak chcete, nikdy nic pořádného nevykalkulujete. Jděte raději na procházku anebo si užijte příjemný odpočinek v posteli (pokud možno vlastní), bude to příjemnější a mnohem méně rizikové.

 

Za čtvrté, totéž platí pro emerging markets. Máte pocit, že jste experti na Čínu, protože jste o ní přečetli řadu knih, nespočet článků, byli jste na výletě v Šanghaji a víte, jak se čínsky řekne „dobrý den“? Zapomeňte na to. Čína je ekonomika, které nerozumějí ani experti a čínské akciové trhy (je jich více a jejich vývoj je překvapivě odlišný) jsou ještě mnohem komplikovanější než ruleta. U ní si alespoň můžete exaktně spočítat pravděpodobnost, s jakou prohrajete. Ale hrát si s čínskými akciemi znamená dráždit draka bosou nohou.

 

Veškeré emerging markets můžete tedy s klidem ignorovat. Nechte je hejlům, kteří ochotně otevírají peněženky, kdykoli uslyší sousloví „růstový příběh“.

 

Za páté - je mi to skoro trapné, ale musím připomenout staré pořekadlo o nevýhodách všech vajec daných do jednoho košíku. Všichni vědí, že diverzifikovat je správné, a přesto se najde tolik lidí, kteří vše vložili na jednu kartu. Ano, někdy to může vyjít. Ale také nemusí.

 

Za šesté, mějte na paměti, že 99 procent zpráv z ekonomie, politiky a financí, které čtete, jsou bezvýznamný šum. Ne, nemám na mysli „fake news“, mám na mysli seriózní zprávy a nefalšovaná statistická data. Máte pocit, že poslední čtvrtletní zpráva o HDP, inflaci nebo nezaměstnanosti nese důležitou informaci, podle které byste měli nějak reagovat. Ale kdepak. Nenese vůbec nic a reagovat nemá smysl. Proč?

 

Protože notoricky známé veličiny (HDP, a tak dále) jsou tak ostře sledované, že trh na ně reaguje prakticky ještě předtím, než jsou vůbec publikovány. Trh ale paradoxně reaguje i na zpětné revize těchto údajů, ačkoli v době revize jde již o vzdálenou minulost beze vztahu k současnosti nebo dokonce k budoucnosti - ale to je koneckonců jedno. Je to jen jeden z dokladů, jak pošetilý může trh někdy být. O „svatou trojici“ HDP, nezaměstnanost a inflace se vůbec nemusíte starat, ani nemusíte znát jejich poslední hodnoty zpaměti. Stejně jako hodnoty většiny makroekonomických ukazatelů. Šetřete si mozkovou kapacitu na důležitější věci.

 

Skutečnou informační hodnotu mají informace a statistické údaje, které se nikdy nedostanou na první stránky novin. Nedostanou se zpravidla dokonce ani do ekonomických rubrik, a to ani ve formě drobných zmínek. Tajné informace dostupné jen zasvěceným? Ale kdeže. Hodnotné informace bývají volně dostupné, obvykle zdarma, bez registrace a včas. Jen se o nich běžně neví, protože ekonomické učebnice se jim věnují jen letmo, pokud vůbec. Ale o tom později.

 

Za sedmé, nesázejte příliš na tzv. alternativní investice. Víno? Kupujte jen tolik lahví, kolik vypijete, ale nedávejte do toho proboha své jmění. Zlato? Zeptejte se, kolik dostanete, když budete chtít svoji zlatou cihlu prodat zpět. Budete překvapeni, jak málo to bude, a pokud položíte podobnou otázku prodejci diamantů, pravděpodobně vám vůbec neodpoví. (Kdyby odpověděl, byli byste šokováni.) Umění? Buďte velmi opatrní v padělatelské velmoci, jakou je Česko. Pro starožitnosti to platí jakbysmet. Dobrá rada: pokud vás zajímá určité období nebo styl, staňte se experty a můžete mít úspěch. Anebo kupujte díla přímo od žijících umělců, samozřejmě s rizikem, že z mladého perspektivního moderního malíře nemusí být druhý Monet nebo van Gogh. (Anebo možná ano, ale až po vaší smrti.)

 

Za osmé: vyhýbejte se všemu, co je zrovna populární. Vzpomeňte si na internetovou bublinu z konce 90. let a její kruté splasknutí během let následujících. Anebo na bublinu amerických nemovitostí vrcholící v roce 2007. Anebo na bublinu evropských bank a pojišťoven zhruba v téže době. Anebo na ropu nad 100 dolary za barel. Anebo na zlatou bublinu vrcholící v roce 2011. Anebo na celou sérii bublin na čínských burzách. Anebo na řadu dalších bublin na různých trzích v různých dobách.

 

Vždy, když nějaký druh investic plní stránky novin a internetu, když se o něm baví taxikáři, holiči a lidé v tramvaji, je to známka přehnané popularity a tudíž nutně i přehnané ceny. Zlato bylo levné v roce 1999, kdy skoro nikoho nezajímalo. Společnost Apple byla levná v roce 1997, kdy se o ní psalo maximálně jako o možném kandidátovi na bankrot. Nemovitosti v centrálním Londýně byly drahé vždycky, ale krátce po krizi, během let 2009 až 2011, byly mimořádně zlevněné, neboť nebyly právě v módě. A tak dále.

 

Nikdy nezbohatnete, když budete kupovat to, po čem je právě nejvyšší poptávka. Možná to nebude úplný omyl. Byt v dobré lokalitě velkého města velmi pravděpodobně nebude úplně katastrofální investice, i když jeho hodnota může poklesnout o pár procent, až bublina odezní. Ale v jiných případech dost možná přijdete o desítky procent investované částky, případně o úplně všechno. Zvláště, pokud se dopustíte kombinace s chybami popsanými v bodech jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest a sedm.

Mimochodem: nikdy, za žádných okolností, si na investice nepůjčujte. Investujte jen to, co máte. Jedinou rozumnou výjimkou může být hypotéka na vlastní bydlení. Kupovat akcie nebo dokonce cizí měny na páku? Vyhýbejte se tomu jako ráně morové.

 

Za deváté, investujte bez emocí a nikdy nemějte k investicím citový vztah. Své emoce investujte do něčeho (nebo lépe do někoho) jiného. Pokud se potřebujete dojmout, pusťte si Titanic nebo Lásku nebeskou, ale neplačte nad stavem svého investičního účtu. Hormonální výkyvy jsou to nejhorší, co při investování potřebujete. Lidská psychologie je zrádná: vaše emoce jsou ještě nebezpečnější než finanční podvodníci. Při investičním rozhodování je odložte. Nepomohou vám.

 

Za desáté, rozvažte, od koho čerpáte rady a investiční doporučení. Je ten člověk mladý nebo starý? Má více zkušeností nebo více vzdělání? Je zámožný nebo chudý? Pokud je bohatý, jak přišel k majetku? Občas tvrdím, částečně žertem, že v první řadě je třeba vyvarovat se rad chudých ekonomů. Chudý ekonom je obvykle zaměstnanec působící v akademické sféře. Jako takový bude znát desítky důvodů, proč to nebo ono nejde, ale ani jediný recept, jak na to.

 

Ekonomická teorie je psána chudými ekonomy, neboť ti bohatí se věnují praxi. V učebnicích proto najdete argumenty založené na existenci arbitráže od lidí, kteří nikdy sami žádnou arbitráž neuskutečnili. Najdete rozsáhlá vědecká díla vyvracející možnost úspěšné spekulace napsaná lidmi, kteří sami v životě nespekulovali - a pokud ano, pak neúspěšně. (Kdyby byli úspěšní, nemuseli by pracovat za plat učitele ekonomie, to dá rozum.)

 

Zdravý odstup od ekonomických teorií hlavního proudu je proto jedním z faktorů úspěchu. Podotýkám, že nepropaguji ignoranci. I chudí ekonomové mohou mít v lecčems pravdu a být ekonomickým teoretikem ještě neznamená být hloupý. Je dobré znát akademické argumenty proto možnosti spekulace a arbitráže, už jen proto, abychom si uvědomili hranice jejich platnosti.

 

Závěr tedy zní: je nutné znát finanční teorii hlavního proudu, ale udržovat si nad ní kritický nadhled. Neboť když jde do tuhého, praxe rozhoduje, zatímco teorie má pouze poradní hlas.

 

Ještě zbývá prozradit, jak je to vlastně s bodem číslo šest a jak by přesně měl vypadat onen odstup od ekonomických teorií zmíněný v bodě deset. Ale to se již do tohoto článku nevejde. Příště.

ROBOTI JDOU DO TOHO...4. DÍL

ROBOTI JDOU DO TOHO...4. DÍL

Škola pro investory

Emoce patří do života, emoce nepatří do investování

celý článek >>>

Zajímá Vás investování prostřednictvím Robot Asset Management? Kontakt: pavel.kohout-ZAVINOVADLO:robotsicav.com

Vícerychlostní unie a bod B

Vícerychlostní unie a bod B

Myslíte si, že unikátní evropská kultura dokáže vyprodukovat vzdělanější a osvícenější federální vlády, než jaké měly nebo mají Rakousko-Uhersko, Rusko nebo dokonce USA?

celý článek >>>

ROBOTI JDOU DO TOHO ...3.část

ROBOTI JDOU DO TOHO ...3.část

Trhem ve skutečnosti krátkodobě hýbou emoce, nálady a hormonální výkyvy obchodníků na burze.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
NSTAGRAM
Pavel Kohout youtube videa
GAME DOWNLOAD