Detroit,  varovné  znamení

19. 7. 2013

Tento článek jsem napsal začátkem listopadu roku 2008. Uvádím jej mírně krácený bez újmy na podstatě tématu, jen s několika poznámkami navíc.

 

O České republice a o Slovensku se hovoří jako o „novém Detroitu“ nebo „východním Detroitu“. Řeč je pochopitelně o automobilovém průmyslu. Toto srovnání používal americký časopis Business Week, ale tehdy i oficiální internetová prezentace České republiky www.czech.cz. (Poznámka: dnes již ne.) Srovnání s Detroitem zní lichotivě - ovšem pouze do momentu, než si uvědomíme, v jakém stavu je ten skutečný Detroit nyní.

Detroit 50. léta, foto Pavel Kohout

V období největšího rozkvětu amerického automobilového průmyslu v 50. letech měl Detroit 1,8 miliónu obyvatel; nyní pouze asi polovinu. Kam se ti lidé poděli? Neumřeli - odstěhovali se, protože detroitská ekonomika, která stála na automobilovém průmyslu, s ním i padá. Ropné šoky v 70. letech způsobily pokles zájmu o tradiční americké značky a dovozy z Japonska zasadily Detroitu ránu, ze které se nikdy nevzpamatoval.

 

V 90. letech přišel další šok: tentokrát z jiné strany. Během dobrých časů lákaly americké automobilky dělníky na velkorysé nabídky podnikové zdravotní péče a firemních penzijních plánů. Populismus zaměstnavatelů si nezadal s populismem politiků. Od té doby se demografický profil zaměstnanců tradičních velkých amerických automobilek General Motors a Ford podstatně změnil. Náklady na zdravotní systém zdražují každý automobil GM o 1500 dolarů. Na jednoho dělníka připadá 2,5 důchodce pobírajícího penzi z podnikového plánu. Tento plán má deficit v řádu dvaceti miliard dolarů.

 

Obě firmy tak vlastně prožívají krizi, kterou čeká i český penzijní a zdravotní systém. A jsme doma. Česká republika je zhruba v situaci jako Detroit v 50. letech, kdy si toto město připadalo sebevědomé, úspěšné a nezranitelné. Nyní se vyskytují názory o české ekonomice jako „ostrově“ uprostřed globální recese. (Poznámka: také již ne.)

Ovšem česká ekonomika patří mezi nejotevřenější na světě a hovořit o ostrově je nesmysl. Během pár let můžeme očekávat konkurenci jiných zemí s nižšími náklady na pracovní sílu, možná i levné dovozy ze vzdálenějších konců světa.

 

Kromě toho český penzijní a zdravotní systém je jen ve zdánlivě dobrém stavu. Udržují jej nad vodou jen silné ročníky ze 70. let. Až zestárnou, bude česká ekonomika v podobně nezáviděníhodném stavu jako General Motors nyní. Mladší produktivní ročníky se vystěhují, starým zbude nekrytý penzijní systém.

 

Nabízí se otázka, zda existuje nějaká prevence proti tomuto neblahému osudu. Jinými slovy, co bude, až český strojírenský průmysl, který nyní obstarává přes 50 procent vývozů (z čehož bezmála 20 procent připadá na automobily), bude za svým zenitem. Má smysl, aby stát cílevědomě podporoval určitá odvětví?

 

Spíše nikoli: v odvětvích, kde ekonomika nemá přirozenou konkurenční výhodu, je podpora zbytečná. V odvětví, kde ekonomika konkurovat může, je státní podpora nežádoucí přesně z opačných důvodů: hrozí vytvoření přílišné závislosti. Ekonomika velikosti České republiky bude mít vždy tendence ke vzniku dominantních odvětví a státní politika by tyto trendy neměla ještě posilovat.

 

A co tedy má smysl? Smysl má podporovat podnikavost, podporovat mladé vynálezce, podporovat prostředí pro vznik nových inovativních firem. Nikdo neví, co bude tahounem ekonomiky za dvacet nebo za třicet let. Co můžeme vědět již nyní? Víme, že schopní se nakonec prosadí. Jestli ne doma, pak třeba v Kalifornii nebo v Kanadě.

Masaryk a více tváří demokracie

Masaryk a více tváří demokracie

Na masarykovskou demokracii se odvolává Miroslav Kalousek. Jeho představa demokracie spočívá přesně v tom, co na první republice bylo špatné: v nekontrolované moci stranických sekretariátů.

celý článek >>>

Nad příspěvky čtenářů

Nad příspěvky čtenářů

Jakmile je řadový poslanec podroben diktátu stranické disciplíny a je nucen hlasovat proti svému názoru, je to bezpochyby porušení poslaneckého slibu.

celý článek >>>

Spasitelům demokracie II.

Spasitelům demokracie II.

Existuje zvyklost, že demokratický prezident této země má nosit knír. Nosili ho Masaryk i Beneš. Pak přišel hladce oholený Hácha – a bylo po demokracii.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD