Elektronika  a  filosofie  vlády

30. 7. 2015

Elektronická evidence tržeb bývá vnímána jako technokratický problém. Ekonomové zkoumají podíl šedé ekonomiky, daňovou zátěž a jiné proměnné, a na tomto základě vyvozují různá tvrzení. Totéž platí pro nahrazení bankovek penězi čistě elektronickými: počítají se náklady a úspory, diskutuje se o výhodách bezhotovostního styku, a tak dále.

 

Takto ale otázka nestojí. Problém není technický, ale filosofický. Nejde o nic menšího než o princip vládnutí.

 

Příklad. Představme si dům, kde každý byt je vlastněn rodinou nebo jednotlivcem, který v něm bydlí. Dům potřebuje správu. Opravy střechy, péče o základy, udržování instalací, úklid, v případě potřeby bezpečnostní zařízení nebo dokonce ochranka. Toto vše si žádá ustanovení zodpovědného orgánu. Každý větší dům má jednoho či více obyvatel, kteří jsou pověřeni sousedy péčí o společný majetek. Právní detaily se mohou lišit, princip je stejný: zvolení zástupci pečují o společný majetek. Nic více. Nepřivlastňují si jej, nepřerozdělují jej.

Společenství vlastníků domu je organizace, kde vše se odehrává na základě vlastnických práv. Ano, smíte si vzít do bytu bezdomovce, ale nikdo vás k tomu nesmí nutit. Můžete věnovat své příjmy chudým anebo komukoli jinému. Domovník, případně manažer domu do toho nemá co mluvit. Cílem společenství není vybrat maximum poplatků od spolumajitelů. Cílem je vybrat právě tolik poplatků, které stačí na správu domu.

 

Asi by se vám nelíbilo, kdyby vámi pověřený manažer společnosti vlastnící dům (ve které máte majetkový podíl) začal prověřovat vaše příjmy a nutit vás k vyšším platbám, neboť vaši sousedé jsou chudší a v rámci solidarity je třeba srovnat výši příjmů. Zřejmě byste těžce nesli, kdyby manažer četl vaši soukromou poštu nebo kontroloval vaše návštěvy. Rozhodně by vás dopálilo, kdyby do vašeho bytu nastěhovali bezdomovce bez vašeho souhlasu. A tak dále.

 

Nyní si představme feudální panství. Zámek, pole, louky, lesy a vesnice patří pánovi. I vesničané. Je-li feudál osvícený, poskytne svým poddaným určité svobody. Propůjčí jim majetek, dovolí jim ženit se a vdávat bez svolení, smějí se stěhovat z vesnice do vesnice, vybírá jen mírné daně, takže lid může prosperovat. Feudál může dokonce založit samosprávu a dovolit poddaným, aby si volili rychtáře.

 

Má to ovšem háček: feudál si může toto vše kdykoli rozmyslet a zavést vládu pevné ruky. Kdo dává, může i brát. Bez ptaní a bez konzultací. A mimochodem - cílem panství je vytáhnout z poddaných maximum daní, aby se panstvo mělo dobře. Jeho obyvatelé nejsou občané, ale poddaní. Jako takoví jsou jen prostředkem pro plnění cílů vrchnosti.

To je rozdíl mezi vládou zákona a zvůlí mocných. Vláda zákona znamená, že nikdo nesmí konfiskovat majetek, ani kdyby to parlament odhlasoval ústavní většinou. Znamená, že státní správa slouží veřejnosti, která je skutečným majitelem státu. Znamená platnost jasných pravidel, která platí pro všechny stejně.

 

Novodobý feudalismus naproti tomu znamená vládu politiků, kteří jsou sice formálně voleni, ale mají pocit, že stát patří jim. Občané nejsou vlastníky státu: jsou jen materiálem, se kterými vladař manipuluje, aby si splnil své cíle.

 

Znamená to například, že pro někoho platí vlídnější pravidla a pro jiného naopak přísnější. Velká nadnárodní korporace dostane daňové výhody; živnostníkovi pověsí na krk online elektronickou špionáž.

Elektronky, foto Pavel Kohout

Elektronky, foto Pavel Kohout

Jedna filosofie vlády klade důraz na svobodu, ta druhá na vztah nadřízenosti a podřízenosti. Každý zákaz nebo příkaz znamená posílení moci státu. Feudalismus znamená dozor nad poddanými. Absolutní dozor znamená absolutní feudalismus. Všemocný a vševědoucí stát - v kontrastu k omezenému státu ve smyslu domovní správy - je vždy synonymem pro mocenskou zvůli.

 

Ještě z jiného úhlu pohledu. Deklarace práv člověka a občana z roku 1789 uvádí ve svém prvním bodě, že „společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek.“ Jaká je původní a jaká je neofeudální interpretace této myšlenky?

Tradiční pojetí chápe prospěšnost pro celek jako úspěch na volném trhu. „Trh je jediný demokratický soudce, který vůbec existuje v moderním hospodářství,“ prohlašoval německý kancléř a ministr hospodářství Ludwig Erhard. Samotná Deklarace práv člověka a občana nezakládá žádný oficiální orgán pro posouzení společenské prospěšnosti jedince. Zato zakládá ochranu soukromého vlastnictví, rovnost všech občanů před právem a rovnoměrné daně odpovídající majetku jednotlivých občanů. Tedy vše, co je třeba pro úspěch na svobodném trhu.

 

V Deklaraci se nepíše nic o progresivních daních, o právu na sociální dávky, o státních dotacích, ani o právu byrokracie a politické třídy regulovat sebedrobnější aspekty lidského chování a podnikání. Ani tak často zneužívané slovo „solidarita“ se v ní nevyskytuje.

 

Novodobě feudální interpretace se k tématu staví jinak: „Prospěšnost jednotlivce pro celek posuzujeme my. My jsme ti vyvolení, kteří mají řídit vaše životy. Proto budeme jedněm brát a druhým dávat, protože my jsme chytřejší než trh.“

 

Asi toto by řekl člen kterýkoli současné vlády, kdyby v sobě našel dost upřímnosti, což se nikdy nestane. Privilegia politické třídy a byrokracie se sice příliš neshodují s původním významem Deklarace práv člověka a občana, ale to novodobou vrchnost netrápí. Politická moc je pro ni cílem, vše ostatní prostředkem.

 

Ve sporu o EET vůbec nejde o pár hospodských a řemeslníků, kteří možná platí o něco méně daní, než by měli. Boj proti neplatičům daní je jen zástěrka, neboť i kdyby všichni platili vše, makroekonomicky by to nic neznamenalo. Jde o to, že někdo chce maximalizovat svoji moc. Nutným předpokladem moci je kontrola. Právě proto se má zavést EET. Nikoli pro pár miliard údajně ušlých daňových výnosů. (Všechny odhady daňových úniků mimochodem stojí na vodě.)

 

Totéž platí pro možnost zrušení fyzických peněz. Pokud nebudete mít jinou volbu než účet, stát získá absolutní kontrolu nad vašimi penězi. Nejde o to, že poctiví se nemají čeho bát. Mají: stačí zavést „moderní“ měnovou politiku zahrnující záporné úrokové sazby. Pokud nebudete dostatečně utrácet, abyste roztáčeli kola ekonomiky podle představ centrálního plánovače, přijdete o peníze. A když se stane, že stát nebude mít dost peněz pro své bohulibé úmysly, stačí zavést daň z majetku. Buď jednorázovou nebo pravidelnou. Ve světě bez fyzických peněz nebude úniku před věčně chtivou rukou státu.

 

Takže - jak se díváte na elektronickou evidenci tržeb a zrušení fyzických peněz? Pokud byste ochotně žili v domě, kde domovník má tu moc kontrolovat vaše účty, devalvovat vaše peníze a ukládat vám všechny možné i nemožné pokuty, pak vám absolutní státní moc a státní dozor nad vašimi penězi pravděpodobně nebude vadit.

 

Možná věříte, že poctiví se nemají čeho bát. Možná si myslíte, že stát stojí vždy na straně dobra a spravedlnosti. Bylo by hezké, kdyby tomu tak bylo. Bylo by tak krásné, kdyby stát vskutku trestal jen podvodníky a odměňoval poctivce. Ale hovoří reálné zkušenosti ve prospěch této hypotézy? Anebo jsou v největším ohrožení právě ti nešťastní poctivci, protože se dokážou nejméně bránit? Odpovězte si sami.

Prokletí byrokracie

Prokletí byrokracie

Politická různorodost chránila Evropu před sklouznutím do extrémů a byla zdrojem inovací.

celý článek >>>

Kdybych byl německým kancléřem

Kdybych byl německým kancléřem

Kdybyste byli v kůži německé kancléřky nebo německého ministra financí, co byste dělali jinak?

celý článek >>>

O předluženém státu, který zrušil sám sebe

O předluženém státu, který zrušil sám sebe

Nevěřili ve vlastní politiku do takové míry, že ztráta samostatnosti jim nevadila.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD