Fašouni  a  náckové

6. 5. 2016

Fašoun a nácek. Dvě z nejoblíbenějších politických nadávek, jejichž popularita nikdy zřejmě nepohasne. Ale co to ve skutečnosti znamená?

 

Zapomeňte na mnohomluvné definice z učebnic politologie. Žádnou moudrost v nich nenajdete, psali je mluvkové, kteří opisují od jiných mluvků. Pokud chceme dospět k odpovědi, musíme si pokládat správné otázky.

 

Jaké otázky? Například čím se fašistické diktatury lišily od tradičních vojenských režimů. Vojenských diktatur zažil svět hodně, ale teprve Mussoliniho režim přinesl významnou změnu. Teprve Benito Mussolini založil a provozoval fašismus.

 

Čím je fašismus zvláštní? Násilí v politice? Kdepak, to je stará věc. Pronásledování opozice? To dělali již staří Babyloňané. Nacionalismus? Ani zde nebyl Mussolini originální. Vojenská expanze a snaha získat kolonie? To přece dělaly i zaručeně demokratické evropské státy během 19. století. Opět nic typicky fašistického.

Definičním znakem fašismu je, že pro každý aspekt lidské činnosti existuje nějaká oficiální státní doktrína. Před Mussolinim se stát staral o zahraniční politiku, armádu, policii a o daně. Případně ještě o náboženství, ale jeho role v průběhu 19. století postupně klesala. Ostatní věci zůstávaly v soukromé sféře.

 

Po nástupu fašismu se náhle vše stalo politickou záležitostí. Rodina, práce, vzdělání, tisk, divadlo, film - fašisté chtěli řídit, kontrolovat nebo aspoň sledovat totálně všechno. Totalita začala.

Brescia, fašistická architektura, foto Pavel Kohout

Brescia, fašistická architektura, foto Pavel Kohout

Příklad. Mussolini chtěl početný národ, aby mohl expandovat. Potřeboval zvýšit porodnost. Zavedl tedy daňové pobídky pro početnější rodiny a bezdětným zakázal služební postup v zaměstnání. Rodina se náhle stala politickou záležitostí, stejně jako zaměstnání. Soukromá sféra neexistovala ani v manželské posteli: i tam s občany dlel všudypřítomný stát.

 

Zajímá vás, jak Mussoliniho populační politika fungovala? Nefungovala vůbec. Mussolini, stejně jako většina nadutých pánovitých politiků, měl tendenci ignorovat ekonomické zákonitosti. Nedošlo mu, že daňová a kariérní diskriminace svobodných bude mít za následek menší počet sňatků a tudíž menší porodnost. Podpora porodnosti v podobě zvýhodnění již existujících rodin nutně vede k diskriminaci rodin, které ještě nevznikly. (Ale ani na tomto ekonomickém omylu není nic typicky fašistického. Ve stejném bludu žijí i dnešní lidovci a část TOP09.)

 

Co je to tedy fašismus? Slovy samotného Mussoliniho: „Vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát.“ Stát, který rýpe úplně do všeho. I do jazyka: italští hoteliéři byli nuceni přejmenovávat své hotely z kosmopolitně znějícího „hotel“ na italsky znějící „albergo“. Fašistický stát dbal o každý detail. Nic mimo stát.

 

Lze o fašismus říci něco pozitivního? Ale ano. Minimálně jednu polehčující okolnost. Fašismus byl stále docela snesitelný režim ve srovnání s nacismem. Původní fašismus totiž měl sice nacionalistický náboj, ale nebyl vyloženě rasistický. Podíváme-li se na různé fašistické diktatury v Evropě, dojdeme k překvapivému závěru, že většina z nich představovala bezpečný azyl pro uprchlíky z Německa. Alespoň na nějakou dobu.

Americký historik Richard Pipes, jehož rodina za dramatických okolností utekla z Polska, vzpomíná na úlevu a pocit bezpečí po překročení italských hranic. Itálie pro něho v roce 1939 znamenala ráj: muzea, historické památky, to vše bez turistů. Ovšem ráj netrval dlouho, protože na nátlak Německa Mussolini začala postupně přijímat protižidovské zákony. Pipesova rodina utekla přes Španělsko (další fašistickou diktaturu) do Ameriky.

 

Zazní-li fráze „němečtí fašisté“, málokoho napadne, že jde o úplný nesmysl. V Německu fašisté téměř neexistovali a nevládli tam ani jediný den. Fašistickou vládu mělo ovšem Rakousko. Kancléř Engelbert Dolfuss po nástupu k moci v roce 1933 rozpustil parlament a přivlastnil si diktátorské pravomoci. Vznikl tzv. austrofašismus, což byl v zásadě italský model obohacený o vliv katolické církve. Dolfuss také zakázal rakouskou nacistickou stranu - mezi fašisty a nacisty vůbec nenastala žádná láska na první pohled!

 

Dolfuss byl v roce 1934 zavražděn nacionálně socialistickými atentátníky, ale pokus o puč nevyšel. Mimochodem, Mussolini tehdy hrozil Hitlerovi válkou v případě invaze do Rakouska! Dolfusse vystřídal jiný fašista, Kurt Schuschnigg, který zemi vládl až do příchodu Hitlera v roce 1938. Tehdy již Mussolini akceptoval Hitlera jako spojence.

 

Tolik k demokratickým tradicím a politické kultuře našich vyspělejších sousedů. Ale zpět k definicím:

 

fašista = vyznavač všemocného státu;

 

nacista = vyznavač všemocného státu, který nenávidí Židy, případně stát Izrael jako symbol židovství.

 

A nakonec odpověď na věčnou otázku: je fašismus (nacismus) levicová nebo pravicová ideologie? To záleží na tom, zdali považujete všemocný stát za levicovou nebo pravicovou koncepci. Jednoduché.

 

A ještě jedna definice jako bonus na závěr:

 

komunista = vyznavač všemocného státu, který uctívá trochu jinou mytologii a jiné symboly.

 

To je vše podstatné.

Pravice a levice (2)

Pravice a levice (2)

Představte si ovšem, že jste marxista. Jako takový toužíte zničit kapitalismus.

celý článek >>>

Pravice a levice I.

Pravice a levice I.

Co to vůbec znamená — levice a pravice? Má toto dělení v moderní době ještě nějaký význam?

celý článek >>>

Jak nahradit Zemana

Jak nahradit Zemana

Lze najít vyzyvatele, který by byl schopen Zemana porazit za dva roky?

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD