Finance,  nacionální  socialismus  a  terorismus

27. 9. 2015

Psáno v září 2004

 

Druhá světová válka zdánlivě skončila definitivní porážkou nacionálního socialismu. Zdánlivě. Tato ideologie byla sice poražena na evropském kontinentě, avšak nerušeně se vyvíjela na Středním východě. Stala se jedním z kořenů nynějšího islámského terorismu.

Londýn 26. 9. 2015, manifestace, foto Pavel Kohout

Londýn 26. 9. 2015, manifestace, foto Pavel Kohout

Již před válkou mnozí Arabové sympatizovali s hitlerovským Německem. Jeruzalémský muftí Amín al-Husajní nabídl své služby Hitlerovi. Zorganizoval jednotku SS Handschar o síle 100 tisíc mužů složenou z bosenských muslimů. Osobně se zasadil o zrušení výměny deseti tisíc židovských dětí za německé válečné zajatce; tyto děti byly zavražděny v plynových komorách. Navštívil Osvětim a byl z exkurze nadšen. Josef Goebbels po setkání s al-Husajním prohlásil, že „islám je velmi praktické a atraktivní náboženství pro vojáky“. Al-Husajní též zásadním způsobem ovlivnil svého prasynovce jménem Mohamed Abder Rauf Arafat al-Kudwa al-Husajní, který je známý jako Jásir Arafat.

 

Po válce získaly arabské země samostatnost. Mnohé z nich založily svoji ekonomiku na modelu „arabského socialismu“ (al-ištirakíja al-arabíja). Vymyslel jej syrský křesťan Michel Aflaq, obdivovatel nacionálního socialismu. Hjalmar Schacht, bývalý Hitlerův ministr financí, byl poradcem řady arabských vlád. Nacistická ekonomika založená na státní kontrole podniků, administrativně stanovených cenách a mzdách, progresivních daních a státním plánování byla přizpůsobena arabským podmínkám.

 

Nacionální socialismus v Německu fungoval jako nástroj pro mobilizaci válečné ekonomiky. Arabská verze nacionálního socialismu však nedokázala nic než devastovat ty části ekonomiky, které jakž takž fungovaly. Fiasko způsobilo obrovskou frustraci chudých vrstev. Odtud nebylo daleko k názoru „modernizace selhala, vraťme se k fundamentům islámu“. Arabské státy bohužel zkoušely jen modernizaci podle hitlerovského vzoru, občas okořeněnou špetkou stalinismu - většina těchto režimů byla spojenci Sovětského svazu.

Ve 30. letech se s al-Husajním setkal švýcarský nacista François Genoud. Často poté cestoval do tehdejší Palestiny, kde pracoval jako al-Husajního soukromý bankéř a budoval špionážní síť pro Abwehr. Později řídil organizaci ODESSA, která z peněz zavražděných Židů financovala útěk válečných zločinců do Jižní Ameriky, Sýrie a Egypta, kde mnozí z nich našli práci jako vojenští poradci. V 50. letech založil obchodní firmu AraboAfrika, která dodávala zbraně Alžírské frontě národního osvobození. Společně se Schachtem zprostředkovával výnosné obchodní styky arabských států s Německem. Po vyhlášení alžírské nezávislosti v roce 1962 se stal ředitelem Arabské lidové banky.

 

Genoud financoval teroristy a jak přiznal ve svém životopise, sám organizoval některé akce. Šlo například o únos boeingu 747 společnosti Lufthansa v roce 1972 palestinskými teroristy nebo útok na americkou základnu v Německu začátkem 80. let provedený neonacistou Odfriedem Heppem ve spolupráci s Arafatovým Al-Fatáhem. Genoud financoval obhájce nacistů a teroristů: Adolfa Eichmanna, Klause Barbieho a Carlose „Šakala“. Ze Švýcarska posílal uvězněným zločincům čokoládu. Šířil propagandu, v níž popíral existenci plynových komor a tvrdil kromě jiného, že obyvatelé Československa vítali německý Wehrmacht s nadšením.

 

Arabští nacionalisté a islamisté byli dlouho nepřátelé na život a na smrt. Syrský prezident Háfiz Assád masakroval příslušníky Islámského bratrstva po desítkách tisíc. Počet obětí islámských teroristů jen v samotném Alžírsku, kde je u moci nacionalistická vláda, se odhaduje kolem stovky tisíc. V 90. letech však začal trend sbližování obou myšlenkových směrů. Arabští nacionalisté i islamisté totiž mají jednoho společného nepřítele: liberalismus. Sdílená nenávist překonává bariéry.

 

„Nebojujeme proti Židům proto, že jsou Židé, ale proto, že šíří v naší zemi liberální myšlenky,“ tvrdil ve 30. letech Hitlerův spojenec al-Husajní. Symboly liberalismu jsou dnes především Izrael a Spojené státy. „Nacionální socialismus jednou zvítězí na celém světě i bez války,“ prohlásil v 50. letech Hjalmar Schacht. Není to planá hrozba. Nacistická nenávist vůči liberalismu kombinovaná s interpretací islámu podle al-Husajního zaznamenává celosvětovou ofenzívu.

Londýn 26. 5. 2015, manifestace, foto Pavel Kohout

Londýn 26. 5. 2015, manifestace, foto Pavel Kohout

Dodatek, září 2015

 

Sýrie se stala průsečíkem, kde se střetl arabský nacionální socialismus (jehož nynějším představitelem je Bašár Assád) s islamismem. Ukázalo se, že společná nenávist obou těchto směrů vůči Západu nebyla tak silná jako vzájemná nenávist vůči sobě.

 

V Sýrii proto nyní bojují Assádovy síly (podporované Hezbolláhem, Íránem a Ruskem) s radikálně muslimskými silami, které jsou samy rozštěpené na Islámskou frontu, Jabhat al-Nusra, Islámský stát a další síly. Pak jsou v zemi ještě Kurdové, kteří by se rádi osvobodili od všech těchto šílenců, a nepříliš silná umírněná opozice, které se Západ nepříliš efektivně snaží podporovat. Celkem v Sýrii působí ne méně než třináct ozbrojených organizací. Vyznejte se v tom - a zkuste vymyslet, co dělat!

 

Situace nemá žádné dobré řešení. Ideální by bylo vrátit čas do 30. let, kdy Sýrie byla francouzskou kolonií a kdy prožívala svá nejlepší a nejklidnější léta. Jenomže nikdo nevrátí čas. Francie dnes dokáže jen letecky bombardovat pozice Islámského státu, což za prvé nestačí, za druhé bombardování nikdy nenastolí slušnou vládu. K tomu by bylo třeba provést invazi, čehož se Západ po fiasku v Iráku a v Afghánistánu pochopitelně bojí.

 

Mezitím, mezi skutečnými uprchlíky, kteří si zaslouží ochranu, proudí do Evropy neidentifikovatelné množství lidí, jejichž názory a úmysly mohou být naprosto libovolné.

 

Evropa na to reaguje bohorovně: „Jestli Islámský stát bude chtít poslat do Evropy teroristy, stejně to udělá“ nebo dokonce sebemrskačsky: „Beztak si zasloužíme pykat za své koloniální hříchy.“ Proboha. Období západního kolonialismu bylo jediné, kdy Sýrie byla svobodná a vládl tam mír. Sýrie bývala multikulturní společností, kde žili muslimové různých směrů, křesťané, židé a mnozí další. Tento stav ale nebyl dlouhodobě stabilní. Multikulturní společnost byla vystřídána snahou o zavedení islámské monokultury. Výsledkem bylo krveprolití.

Londýn 26. 9. 2015, manifestace, foto Pavel Kohout

Londýn 26. 9. 2015, manifestace, foto Pavel Kohout

Přál bych Syřanům mír a svobodu, ale nemám sebemenší tušení, jak toho dosáhnout. Zatím snad máme alespoň šanci zabránit, aby Evropa v budoucnosti následovala tragický osud Sýrie.

 

Ilustrace: Malá pouliční demonstrace odpůrců Assadova režimu, Notting Hill, Londýn

Tisíc let smůly

Tisíc let smůly

Evropa dělá všechno možné, aby svoji dosavadní toleranci a svobodu projevu co nejvíce osekala, neboť jsme demokraté a musíme ctít všechny názory. Včetně těch, které volají po odstranění demokracie a po odstranění tolerance.

celý článek >>>

Ekonomie: nic pro gentlemany

Ekonomie: nic pro gentlemany

Paul Krugman toužil objevit matematické zákony popisující dynamiku společnosti.

celý článek >>>

O hodnotě flegmatismu v investování

O hodnotě flegmatismu v investování

Panika, hospodářská krize, filosofové Bělohradský a Sedláček dumají v televizi o konci kapitalismu? Nezájem...

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD