Finanční  ústava  a  daňové  peklo

11. 2. 2013

Ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti (alias dluhová brzda) prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Je pravděpodobné, že po některých úpravách zákon nakonec projde. Máme se radovat, že jsme nad dluhy zvítězili?

parní stroj, foto Pavel Kohout

Ne tak rychle. V první řadě je třeba podívat se na mechanismus fungování „dluhové brzdy“. Návrh zákona obsahuje sérii hodnot státního dluhu, při jejichž překročení se spustí určitý mechanismus. A hodně záleží na tom, jaký mechanismus je pro kterou hranici připraven.

 

První spouštěcí hodnotou je úroveň 40 procent hrubého domácího produktu. Překročí-li dluh tuto hodnotu, „vláda neprodleně předloží Poslanecké sněmovně

 

a) zdůvodnění překročení zadlužení a

 

b) pro informaci opatření přijatá vládou a ke schválení opatření navržená vládou Poslanecké sněmovně ke snížení zadlužení, přičemž rozsah snížení je navržen po konzultaci s Národní rozpočtovou radou.“

 

Takto hezky česky návrh zákona popisuje, co má následovat. Můžeme si povšimnout, že zákon hovoří obecně o „opatřeních“. Neuvádí, jaké povahy by tato opatření měla konkrétně být. A to může být problém.

 

Existují jen dva typy akcí, které připadají v úvahu. Buď snížení výdajů nebo zvýšení daní.

Ze zkušenosti víme, že zvyšování daní jde vládám mnohem snadněji než snižování výdajů. Dokonce i tzv. vláda rozpočtové zodpovědnosti složená z údajně pravicových stran nemá zábrany zvyšovat daně takřka od A až do Z. Teprve až opakovaně katastrofální volební prohra (Sobotkovo fiasko) přiměla jednoho z koaličních partnerů, aby se přece jen poněkud zamyslel.

 

Snižování výdajů se prostě a jednoduše neprovádí v českých veřejných financích. Podaří-li se s velkým úsilím snížit jednu položku, je to kompenzováno růstem na jiném místě. V roce 2011 veřejné výdaje činily 43 procent HDP, udává Eurostat (v položce Total general government expenditure.) V roce 2006, za Paroubka, tento ukazatel činil pouze 42 procent. Rekordně nízké byly výdaje o rok později na úrovni 41 procent HDP.

 

Zde je třeba podotknout, že mnohé výdajové programy (sociální systém, velké stavební projekty) mají značnou setrvačnost. Nelze proto uvedené hodnoty klást za vinu či za zásluhu jen těm politikům, kteří byli nebo jsou právě u moci. To je další důvod, proč od „dluhové brzdy“ lze čekat spíše tendenci ke zvyšování daní než ke skutečným úsporám.

 

Teprve když dluh přesáhne 45 procent HDP (tato hodnota bude pravděpodobně zvýšena na 50 procent), návrh zákona začíná specificky hovořit o úsporách. Vláda v takovém případě povinně rozhodne rozhodne „o vázání alespoň 3 % výdajů schváleného státního rozpočtu na daný rok v poměrné části ke zbývajícímu období daného roku.“

 

Z úspor jsou ovšem vyňaty různé kategorie výdajů. Především výdaje na penze jsou tabu. Dále obsluha státního dluhu, odvody do Evropské unie a mezinárodních organizací, jakož i náklady způsobené živelnými katastrofami. Skutečnost, že penzijní systém je vyjmut z rozpočtové odpovědnosti, vypadá sice líbivě až populisticky, ovšem fakticky může jít o finanční časovanou bombu. Nerado se to poslouchá, ale v této oblasti bude třeba dalších reforem, bohužel.

 

Líbivě, ale nebezpečně zní i další odstavec: „Platová základna pro výpočet platů představitelů státní moci, s výjimkou soudců, se sníží v následujícím roce o 20 % a zastaví se růst prostředků na platy zaměstnanců ve veřejných službách a správě, příslušníků a zaměstnanců armády a bezpečnostních sborů.“

Vypadá to hezky: politici a úředníci, budete šetřit veřejný rozpočet, jinak pocítíte následky na vlastních peněženkách! Ale k čemu toto opatření nakonec povede? K dalším daňovým dostihům. Vláda bude pořádat další brainstormingy, jaké další daně ještě je možné zvýšit. Úředníci na ministerstvu financí se přetrhnou horlivostí, aby náhodou nepřišli o platy. (A pokud kreativně vymyslí další nové daně, dostanou pěkné prémie.)

 

Zkrátka a dobře, dobře míněná rozpočtová zodpovědnost se může pořádně zvrhnout. Již dnes je Česko zemí s vysokými daňovými sazbami. Země, kde kvalifikovaný zaměstnanec platí státu přímo i nepřímo nadpoloviční většinu své celkové mzdy, není zdaněna málo. Ani DPH nebo spotřební daně nejsou nízké. Daň z příjmů firem vypadá opticky nízká, ale ve skutečnosti generuje vyšší výnosy (absolutně i relativně) než v dobách, kdy její sazba byla mnohem vyšší. Sazba je tedy zřejmě blízko optimální hodnoty a není možné ji zvyšovat.

 

A tak bychom mohli pokračovat. Jednoduše řečeno, daňové dostihy, které hrozí, by mohly zaškrtit již dnes přidušenou ekonomiku. Jen vysoce vyspělé ekonomiky si mohou dovolit skutečně vysoké daně: Německo, Dánsko, Švédsko. Ale Česko není ve stejné lize. Dopadli bychom jako Maďarsko, které má sice výdaje prakticky na úrovni Švédska (kolem poloviny HDP) ale maďarskou kvalitu služeb.

 

Jak by ale měl vypadat opravdu dobrý zákon o rozpočtové odpovědnosti? Lepší a mnohem stručnější formulace finanční ústavy - navíc jen v jediném odstavci ­- by byla tato:

 

„Vláda má povinnost předkládat Poslanecké sněmovně zásadně vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet, přičemž schodek nelze krýt kalkulovaným zvýšením daní. Návrh zákona o státním rozpočtu, který nerespektuje tyto zásady, je protiústavní. Pokud z důvodů vyšší moci (válka, živelná katastrofa, mimořádný vnější ekonomický šok nezaviněný domácími vlivy) nelze předložit alespoň vyrovnaný rozpočet, lze pracovat s deficitem. V takovémto případě však návrh zákona o státním rozpočtu podléhá kontrasignaci nezávislým orgánem.“

 

Tímto nezávislým orgánem by mohla být Národní rozpočtová rada, anebo - ještě lépe - Česká národní banka. ČNB se může pochlubit skutečnou nezávislostí a nezpochybnitelnými odbornými kvalitami. Není důvod zakládat nový úřad. Tím spíše, že jeho politická nezávislost je od počátku sporná.

 

Není pochyb, že vládní návrh zákona je veden dobrými úmysly. Ale jak říkal svatý Bernard z Clairvaux (1090-1153): „Peklo je plné dobrých úmyslů a přání“. Pro daňová pekla to platí rovněž. Amen.

Proč evropské dotace škodí

Proč evropské dotace škodí

Je-li řeč o evropských dotacích, převládá názor, že čím více „dostaneme“, tím lépe. Více peněz přece znamená vyšší životní úroveň, hurá! Proto jsme přece vstupovali do Evropské unie, vysněného klubu bohatých a vyspělých.

celý článek >>>

Německý úspěch a jeho podstata

Německý úspěch a jeho podstata

Odpuštění většiny německých válečných dluhů v roce 1953 - tato obrovská výhoda umožnila německý hospodářský zázrak při nízké inflaci a silné marce.

celý článek >>>

Sedm otázek k české koruně

Sedm otázek k české koruně

Kdybychom měli euro, hrozily by nám nepředvídatelné pohyby úvěrů a kapitálu. Jen docela malý pohyb objemu peněz v rámci eurozóny dokázal například zcela smést irské bankovnictví.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD