Hnutí  Úsvit  versus  kniha  Úsvit

7. 7. 2013

Pár poznámek na vysvětlenou, neboť je jich velmi zapotřebí.

Knihu Úsvit jsem napsal nezávisle, z vlastní vůle a bez něčí objednávky. Její obsah je rovněž mé autorské dílo, pochopitelně ovšem s poznámkou, že klíčové myšlenky patří osobnostem světových dějin, které stály u základů moderní republiky.

 

Zásady dělby moci, prezidentského systému vlády a přímé volby poslanců jsou volně přístupné a staletími vyzkoušené. Můj autorský přínos spočívá v tom, že kniha Úsvit obsahuje všechny tyto zásady uspořádané do formátu, který je přímo použitelný jako potenciální text nové české ústavy.

foto Pavel Kohout

Ústavy, která by poprvé v české historii přinesla republikánské zřízení namísto falešné konstituční monarchie s voleným panovníkem, kterému se jen z kosmetických důvodů říká prezident. Ústavy, která by zavedla přímou volbu poslanců a rovnoprávnost Sněmovny a Senátu. Ústavy, která odstraňuje kumulaci moci, nerovnováhy v jejím rozložení a střety zájmů.

 

Úsvit jsem nenapsal jako vlastní politický program, ale jako zoufalý dopis hozený v láhvi do moře v naději, že jej někdo najde. Úsvit je vlastně volání o pomoc - volání po záchraně před diktaturou neschopných, korupcí prolezlých a ve své vnitřní podstatě nedemokratických politických stran. Autoři české ústavy z roku 1992 odvedli špatnou práci. Jejich myšlení bylo hluboce zakotveno v komunistické ideologii. Jejich právní vzdělání bylo skrz naskrz socialistické. Nebyli schopni vybřednout z tohoto myšlenkového klišé.

 

Proto sice zrušili článek o vedoucí úloze jedné strany, ale nahradili jej článkem o vedoucí úloze stran. Jistě, je to posun k lepšímu. Ale ústavně zakotvená role politických stran ve skutečnosti znamená, že volič bude vždy na vedlejší koleji. Strany budou vždy mít navrch a politika bude vypadat podle toho. A také, že vypadá.

Česká republika potřebuje záchranu od mocenské nadvlády stran podobně, jako v roce 1989 potřebovala zbavit vlády jedné strany. V 80. letech mocenský monopol vedl k ekonomickému zaostávání. Obdobný efekt má nyní stranický mocenský oligopol.

 

Nyní vstupuje na scénu tehdy čerstvě zvolený senátor Tomio Okamura, který vytáhl jako první z moře láhev v podobě tehdy čerstvě vydané knihy Úsvit. A pustil se do stavby záchranného člunu. Nemám důvod se proto na něho zlobit. Každý, kdo bere knihu Úsvit vážně, je mým spojencem. Ovšem má to háček.

Stavba záchranného člunu je technicky a organizačně obtížná věc. Zachránit Česko před permanentním politickým rozkladem vyžaduje splnit vícero bodů:

 

/a/ přesvědčit voliče;

 

/b/ přesvědčit aspoň dvě klíčové další politické strany, neboť změna ústavy vyžaduje více než 120 hlasů ve Sněmovně;

 

/c/ přesvědčit média, neboť ta ovlivňují voliče i jiné politické síly;

 

/d/ vytvořit takovou organizační strukturu, která by dokázala toto všechno provést;

 

/e/ svoji osobní přesvědčivost neztratit nějakým nešťastným, neuváženým prohlášením nebo činem.

 

Toto vše není nemožné, ale určitě velmi obtížné. V případě senátora Okamury nebudu zpochybňovat jeho přesvědčivost na volebních shromážděních. Jeho senátorské vítězství ze Zlínska je opravdu obdivuhodným výsledkem.

Byl bych schopen uvěřit i tomu, že se mu prostřednictvím hnutí Úsvit pro přímou demokracii podaří i přesvědčit jiné politické strany k nemyslitelnému: vzdát se vlastního pohodlí a změnit systém tak, aby omezil jejich moc. Je to těžká představa, ale nikoli nemožná.

 

Stejně tak je obtížné, avšak stále možné, představit si, že se podaří získat přízeň médií. Ta jsou dlouhodobě v rukou „etablovaných“ politických stran, ale od vahou argumentů i skála nakonec povolí. Pokud si udrží zbytky racionálního myšlení.

 

Pokud mě pan Okamura přizval na svůj mítink s voliči, neváhal jsem využít příležitosti, abych mohl stovkám lidí mimo Prahu představit myšlenky knihy Úsvit.

 

Nemám rád plošné mediální nálepky, takže mi vadilo, že tradiční média jej známkovala jako „populistu“. Domníval jsem se, že je to nefér.

Ovšem, kdo nechce být označován za populistu, neměl by se ovšem tak chovat. Tomio Okamura bohužel během jediného vystoupení zkazil, co předtím několik měsíců pracně budoval. Jeho krajně nešťastný výrok o podpoře vystěhovalectví Romů do Indie mu zjednal cejch laciného populisty. Od nynějška může každý nepřátelsky naladěný politik či novinář beztrestně vytáhnout proti Okamurovi nařčení z populismu. A nebude obrany.

 

Žádný politik, za žádných okolností, nesmí ani žertem začít uvažovat o něčem podobném. Občan je občan, bez ohledu na okolnosti. Lze volat po omezení sociálních dávek. Lze požadovat zrušení jakýchkoli výhod a podpor pro různé skupiny, včetně Romů. Je přípustné poukazovat na problémy, které vyplývají z jejich životního stylu.

 

Pustit si jazyk na špacír na téma podpory něčí emigrace nelze ani v hospodě, natožpak na politickém shromáždění. Svědčí to o nedostatku úsudku. A co znamená nedostatek úsudku? Kdo se jednou dopustí podobné pošetilosti, může se příště dopustit další, ještě horší.

 

Toto je fatální problém. Je to díra na dně lodi. Není možné se takto dostat kamkoli. Natožpak zachránit národ žijící v chybně navrženém politickém systému.

Přál bych senátoru Okamurovi co nejvíce úspěchů, ale obávám se, že svoji krátkou politickou kariéru si sám těžce poškodil hned na začátku.

 

Kniha Úsvit není majetkem hnutí Úsvit ani kterékoli osoby s ním spojené. Její myšlenky stále čekají, kdo je uvede do skutečnosti.

 

Na závěr podotýkám, že zůstávám nezávislý a ke vstupu do žádné ze současných politických stran a hnutí se rozhodně nechystám.

Portugalsko na cestě dolů

Portugalsko na cestě dolů

Kdo si klade otázku, proč je na tom Česko tak mizerně s hospodářským růstem, může najít odpověď právě zde. Děláme stejné chyby jako Portugalci, byť možná v menší míře.

celý článek >>>

Kdo má být ministrem financí?

Kdo má být ministrem financí?

Premiér je ve srovnání s vládcem peněz pouhým podržtaškou. Ministr financí může ovlivňovat politiku celé vlády metodou „vařila myšička kašičku, tomu dala, tomu víc, tomu nic.“

celý článek >>>

Mylné představy o vládě odborníků

Mylné představy o vládě odborníků

Česká ústava ukládá premiérovi povinnosti, ale neuděluje mu žádné pravomoci. Česká vláda se skládá ze samých velkých šéfů a menších šéfíků, přičemž to není vždy premiér, kdo má hlavní slovo.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD