Islámské  finance

21. 10. 2015

Islám je v populárním vědomí znám jako náboženství, které zakazuje úrok. Ale islám se zabývá i jinými aspekty financí a podnikání než pouze úrokem.

 

Nejprve ke zmíněnému zákazu úroku. Když islám v sedmém století v Arábii vznikal, dominantními vírami byly tehdy židovství a křesťanství. Do křesťanské věrouky patřil zákaz úvěrů s úrokem. Křesťané se tehdy řídili jak přísnou interpretací Starého zákona, tak Aristotelovou filosofií. Aristoteles vycházel z předpokladu, že peníze jsou neživé a jejich rozmnožování je tudíž proti přírodě.

 

A protože v arabském světě v Mohamedových dobách existovaly značné sociální problémy s lichvou, zákaz úroků vypadal jako radikální řešení problému, navíc v souladu s nejuznávanějším filosofem své doby. Vznikl termín „ribá“, což znamená „nadbytek“ ve smyslu „přehnaný úrok“, ale také „nadhodnota“.

 

Pokud jde o úrok samotný, interpretace se liší: v mírnějších islámských režimech může „ribá“ znamenat přehnaný úrok. Mohamed ovšem nepatřil mezi zastánce zlaté střední cesty. Korán proto hovoří o zákazu lichvy a úroku vůbec. V jednom hadithu (hadithy jsou příběhy z Mohamedova života, které jsou kromě Koránu hlavním zdrojem muslimského práva a věrouky) se popisuje potrestání lichvářů:

 

„…Přišli jsme ke krvavé řece, v níž byl muž a další stál na břehu. Kdykoli ten v řece chtěl vyjít ven, druhý muž mu hodil do obličeje kámen a muž padl opět do řeky… A ten v řece, to byl lichvář.“

 

Ve fundamentalistických režimech je proto zakázán jakýkoli úrok. A protože síla fundamentalismu ve světě roste, dluhopisy bez úroku se staly již běžnou součástí světových finančních trhů. Neznamená to, že dluhopisy zvané „sukuk“ (což zhruba znamená „šeky“ nebo „směnky“) by nenesly věřiteli žádný zisk.

 

Zisk věřitele musí ovšem mít například charakter nájemního výnosu z nemovitostí, které dlužník věřiteli dočasně pronajme. Žádný zákaz ani omezení nájmu Korán ani hadíthy neznají: vše je tedy legálně i teologicky naprosto v pořádku, duše věřitelů neskončí v krvavé řece ani na jiném nepříjemném místě.

Whitechapel London, foto Pavel Kohout

Whitechapel London, foto Pavel Kohout

V současné době existují jen dva státy, které úrok zakazují tak absolutně, že ani jejich centrální banky nevypisují základní úrokové sazby. Jsou to Írán a Islámský stát. Íránská centrální banka místo základních úrokových sazeb vypisuje povolené sazby bankovních zisků a úvěrové stropy: kolik peněz komerční banky smějí půjčovat jednotlivým sektorům.

 

Jak ovšem může bankovnictví fungovat bez úroků? Podstatou řešení je sdílení výnosů a rizik. Dlužník i věřitel se podílejí na ziscích i ztrátách z financovaných projektů. V evropském středověku se hojně používala forma financování zvaná commenda, která fungovala na principu mandátní smlouvy. Investor svěří podnikateli finanční prostředky. Podnikatel s nimi hospodaří a investorovi vrací jistinu a dohodnutý podíl na zisku.

 

Arabsky se tento systém nazývá „mudáraba“. Investor nemá garanci návratu, v případě ztráty může přijít o všechny svěřené prostředky. V bankovním prostředí nesou riziko banky i vkladatelé. Tento systém může fungovat docela dobře v malém měřítku. Mudáraba se historicky osvědčila pro financování jednoduchých projektů, například obchodní karavany či námořní cesty. Osvědčila se v prostředí, kde jednotlivé protistrany se navzájem znají a spoléhají spíše na důvěru než na vynutitelnost práva soudní cestou. Moderní ekonomika však vyžaduje standardní nástroje, kde se lze spolehnout spíše na právní systém než na důvěru v protistranu. V tomto směru nemá klasický úročený úvěr konkurenci.

 

Islám ale ovlivnil podnikání i jiným způsobem než zákazem úroků. Podle tradiční interpretace byla například všechna obchodní partnerství rozpuštěna po smrti jednoho z partnerů. Korán vyžadoval, aby nejméně dvě třetiny dědictví byly rozděleny mezi jednotlivé členy rozšířené rodiny. Tento princip prakticky znemožňoval vznik velkých korporací, které by přežily své zakladatele. Křesťané ani židé takovýto podnikatelsko-právně-teologický problém nikdy neměli. Proto dnes velké nadnárodní korporace patří především jim.

 

Zastánci islámského bankovnictví naopak mohou kontrovat faktem, že jejich systém je odolnější vůči finančním krizím. Vzpomeneme-li na bezstarostné období úvěrové expanze, které v USA trvalo do března 2007 a v Evropě až do podzimu 2008, vzniká myšlenka, zdali úvěrové stropy nejsou spolehlivějším prostředkem proti úvěrovým bublinám a následným krizím než klasická západní měnová politika vykonávaná především úrokovými sazbami.

 

Kdyby například ve Španělsku během let 2003 až 2008 nerostl objem úvěrů tempem přes 18 procent ročně, země by se nedostala do drtivé úvěrové krize, která devastovala španělskou ekonomiku po řadu let a jejíž následky stále trvají. Nejsou úvěrové limity jedním z aspektů islámských financí, které by stály za hlubší zvážení i na Západě?

 

Zákaz garancí je dalším význačným rysem islámského finančnictví. Filosoficky jde o zobecnění zákazu úroků, neboť úrok je chápán jako garantovaný výnos. Některé výklady jdou tak daleko, že zakazují jakákoli předem smluvená, i nefinanční plnění: „Tento zákaz se vztahuje na jakýkoli výnos nebo výhodu, která věřiteli může plynout z poskytnutí úvěru, jako například jízdu na dlužníkově mezkovi, pohoštění u jeho stolu nebo odpočinek ve stínu dlužníkovy zdi“.

 

Zákaz garancí se vztahuje i na pojištění všeho druhu, které je podle islámu „haram“, tedy zakázané. Koncepce pojištění je vůbec v islámu nevítaná: jistit se proti riziku vlastně znamená nedůvěřovat Alláhově vůli. Velký hřích!

 

Vraťme se k jinému výkladu slova „ribá“. Některé interpretace se blíží marxistickému pojetí nadhodnoty. Například Muhammad Báqir as-Sadr vypracoval ekonomickou teorii, která má k marxismu překvapivě blízko. Také Sadr pracuje s pojmem „materiální základna“ (qá’ida) a myšlenková nadstavba. Odmítá soukromé vlastnictví přírodních zdrojů a půdy - pouze výsledky práce smějí být soukromě vlastněny. Marxistická koncepce společenského vlastnictví výrobních prostředků je odtud co by kamenem dohodil.

 

Jiný uznávaný učenec, Muhammad Nejatullah Siddiqi uvádí: „V islámské společnosti se očekává, že chování všech ekonomických subjektů bude orientované sociálně, že budou připraveni obětovat zisk ve prospěch veřejného blaha, pokud si to budou žádat společenské priority.“

 

Do jaké míry jsou tyto interpretace dodržovány v těch nejstriktněji muslimských zemích, je otázka. Z povrchního pohledu Írán i Islámský stát připomínají spíše evropský středověk než nám důvěrně známé marxistické režimy. Nicméně Islámský stát na území, které ovládá, skutečně vyplácí sociální dávky. Nedávno dokonce založil i úřad pro ochranu spotřebitelů. Při uvážení, jaké tresty mohou postihnout nepoctivé výrobce, se nabízí myšlenka, zdali nepodřídit Českou obchodní inspekci radikálnímu islámskému právu. Manažeři některých potravinářských společností by se nad sebou jistě hluboce zamysleli.

Chudoba a chemie

Chudoba a chemie

Nedostatek jódu a železa poškozuje inteligenci rozsáhlých populací nebo i celých národů.

celý článek >>>

Sýrie podle Agathy Christie

Sýrie podle Agathy Christie

Sýrie je plná fanatických sekt všeho druhu, jež jsou ochotny si navzájem podřezat pro dobrou věc krky.

celý článek >>>

Finance, nacionální socialismus a terorismus

Finance, nacionální socialismus a terorismus

Mezi skutečnými uprchlíky, kteří si zaslouží ochranu, proudí do Evropy neidentifikovatelné množství lidí, jejichž názory a úmysly mohou být naprosto libovolné.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD