Jak  nepřijít  kvůli  daním  o  hlavu

2. 1. 2017

Kdybychom měli koncentrovat podstatu ekonomie do jedné krátké věty, mohla by znít takto: „Lidé reagují na podněty“. Ano, toto jednoduché konstatování je podstatou celé nauky o užití a rozdělení vzácných zdrojů. A také pomáhá vždy, kdy si nevíte rady s nějakým ekonomickým problémem. Stačí si položit otázku „jak budou lidé reagovat na tento podnět?“

 

Odpověď může být jednoduchá nebo složitá, ale pokud se držíte původní otázky, nakonec dospějete ke správné odpovědi. Příkladem může být populární téma šedé ekonomiky a daňových úniků. Anebo podnikání a daní obecně.

 

Historie daní je plná příkladů správně i špatně nastavených daní s odpovídajícími důsledky. Všichni vědí, že král Karel I. byl jako jediný anglický monarcha popraven. Méně se ví, proč se tak stalo: samozřejmě, kvůli daním.

 

Karel I. byl mimořádně horlivý ohledně jejich výběru. Tvořivě obnovil některé středověké, dávno zapomenuté daně, od jejichž výběru jeho předchůdci dávno upustili pro jejich zastaralost. Největší odpor způsobila lodní daň (ship money). Daň pocházela z dob Plantagenetů (1154-1485) a jejím předmětem byla povinnosti přímořských měst dodávat králi lodě v dobách válek. Později bylo plnění změněno na peněžní povinnost, ještě později daň přestala být používána a na stovky let upadla do zapomnění.

 

Karlův snaživý ministr William Noy, profesí právník, si vzpomněl na starou daň. V roce 1628 byla po dlouhé době opět vypsána a v roce 1634 rozšířena i na dobu míru a na všechny města, nejen přístavní. Pochopitelně se to nelíbilo. Co však vzbudilo největší zášť: lodní daň byla vypisována přímo panovníkem a nevztahovala se na ni moc parlamentu. Opozice vůči nenáviděné dani postupně rostla, neplatičů přibývalo, a v roce 1639 se vybrala již jen pětina předpokládaného objemu.

V roce 1640 parlament lodní daň zrušil a o dva roky později propukla anglická občanská válka. Fiskální tvořivost se Karlovi I. nevyplatila. Po prohrané válce byl v roce 1649 sťat.

 

Anglie vůbec byla laboratoří nejrozmanitějších daňových experimentů. Známá je například daň z oken zavedená v roce 1696 a zrušená v roce 1851. Za vlády krále Viléma III. vznikla potřeba zavést daň, která by relativně spravedlivě odrážela výši příjmů poplatníka. Zároveň ale nebylo možné zavést daň z příjmů v podobě, jakou známe dnes. Příjmy byly považovány za privátní záležitost a daň z příjmů by tedy byla naprosto nepřípustným zásahem do soukromí.

 

Logickým řešením byla daň z nemovitostí: domy nelze přehlédnout, jejich existence není soukromá věc. Byla tedy zavedena daň se dvěma složkami. Za prvé, fixní sazba dvou šilinků za dům bez ohledu za velikost. Za druhé, sazba podle počtu oken. Celková výše zdanění nebyla nijak šokující: majitel zámku s více než dvaceti okny platil navíc osm šilinků, což v kupní síle roku 2015 odpovídalo padesáti librám.

 

Daň z oken fungovala poměrně dlouho a celkem úspěšně. Na druhé straně Kanálu byly daně složitější a hlavně dopadaly zejména na bedra méně majetných. Bohatší si totiž zaplatili privilegium neplatit daně (kdo by nechtěl takovou výhodu?) a katolická církev byla od daní osvobozena úplně.

 

Daňový systém francouzské monarchie v pozdní fázi její existence byl učebnicově chybný. Byl především složitý. Existovala vnitřní cla, která škodí rozvoji obchodu a proto se dnes již nepoužívají. Rolníci - většina populace - platili církevní desátek (tithe), dále daň z pozemků (taille), 5% daň z majetku (vingtième), daň z počtu rodinných příslušníků (capitation), daň jako náhradu za robotu (corvée) a daň z roční produkce (champart).

 

K tomu je třeba ještě připočíst nájemné za půdu (cens) a poplatky za použití vrchnostenských mlýnů, vinných lisů, pekáren a podobných zařízení (banalités). Nejvíce nenáviděná však byla daň ze soli (gabelle). Upřímně řečeno, kdybyste byli v kůži francouzského rolníka v roce 1789, neměli byste také chuť popravit krále a svrhnout monarchii?

 

Hořké zkušenosti z historie ukázaly několik věcí: především to, že nespravedlivě nastavené daně vedou ke špatným výsledkům. Co je to nespravedlivá daň? Daň, která je nepředvídatelná a která nemá souvislost s příjmy nebo s výdaji poplatníka.

 

Chybné nebo správné zdanění nemá vliv jen na příjmy státního rozpočtu, ale na celkovou prosperitu ekonomiky. Všichni vědí, že Lucembursko je nejbohatší zemí Evropské unie - o dvě třetiny bohatší než Německo podle hrubého národního příjmu na hlavu - díky velmi promyšlené daňové politice. Hlavním městem finančního světa je Londýn, ačkoli Británie není zdaleka největší ekonomika na světě. Finanční úspěch Londýna stojí za zmínku, protože je způsoben čistě daňovými faktory.

 

V Londýně se uzavírá více než třetina všech obchodů s cizími měnami. Londýn dělá více obchodů s americkým dolarem než celé USA dohromady. Téměř stejně silnou pozici má město nad Temží v mezinárodním pojišťovnictví a obchodech s deriváty na úrokové sazby. Pokud jde o sekundární obchody s dluhopisy, Londýn má neuvěřitelný 70% podíl na světovém trhu.

Oxford Street, London, foto Pavel Kohout

Proč je dnes hlavním finančním centrem světa Londýn a nikoli New York, Chicago nebo Los Angeles? Spojené státy jsou přece mnohem větší ekonomika a Wall Street je přece pojem - tak proč?

 

Protože Američané udělali v roce 1963 kapitální chybu. Zavedli patnáctiprocentní daň z výnosů mezinárodních dluhopisů. Daň neznamenala žádný přínos pro americký federální rozpočet, protože do té doby slibně se rozvíjející trh beze zbytku přesídlil do Londýna. Britové sice měli vysoké daně z příjmů, ale tamní prostředí bylo přátelské vůči finančním trhům. Dokonce i za vlády nereformované Strany práce, která měla ve svém programu postupné vyvlastnění výrobních prostředků a socializaci ekonomiky, finanční trhy se stále těšily příznivým daňovým podmínkám. Ideologie je jedna věc, pragmatismus je věc úplně jiná.

 

Tak se stalo, že z Londýna jakožto finančního centra mělo neuvěřitelný prospěch britské a nikoli americké ministerstvo financí.

 

V roce 1974 sice Američané uznali svůj omyl a daň zrušili, nicméně trh mezinárodních dluhopisů se mezitím pevně zabydlel v Londýně a spolu s ním i jiné oblasti finančních a bankovních trhů. Londýn zůstává hlavním městem finančního světa a Američané drží - díky velikosti své ekonomiky - primát jen v kapitalizaci akciových burz.

 

Vraťme se zpět k rozhodujícímu roku 1963. Patnáctiprocentní daň z výnosů nevypadala z laického hlediska nijak závratně. Tím spíše, že v oné doby byly běžné mezní sazby daní z příjmů ve vyšších desítkách procent. V praxi se ale ukázalo, že povrchní pohled amerických zákonodárců na daně z kapitálových výnosů způsobil Americe obrovské škody.

 

Z toho vyplývá i poučení, které si české ministerstvo financí nikdy nevzalo: v prostředí mezinárodní daňové konkurence není možné stanovovat daňové sazby jen tak, podle pocitu, na základě pohledu z okna anebo z přesvědčení, že ta či ona sazba je „spravedlivá“. Česká praxe zdanění úroků, dividend a kapitálových výnosů zdaleka není nejhorší v Evropě nebo dokonce na světě - ve skutečnosti jsou Češi v této oblasti daněni poměrně lehce a hlavně jednoduše - ale stále to nestačí, aby se Česko stalo evropským finančním centrem.

Praha, foto Pavel Kohout

Je to škoda, protože další finanční centrum vedle Londýna a Lucemburska by se Evropě mohlo hodit. Ale to by chtělo, aby se věci konečně chopil někdo, kdo daním skutečně rozumí.

 

psáno pro Finmag (tištěné vydání)

Rok 2017: potíže s věštěním

Rok 2017: potíže s věštěním

Zajímá vás, jaký bude rok 2017 z ekonomického hlediska? Můžete si být jisti, že tuto otázku si klade řada ekonomů, investorů i politiků.

celý článek >>>

Realisticky o Realistech

Realisticky o Realistech

Když jsem se před několika týdny dozvěděl o vzniku nové pravicové strany, řekl jsem si, že toto je poslední naděje, abych měl v roce 2017 koho volit bez smutné jistoty, že můj hlas opět propadne.

celý článek >>>

Ekonomické důsledky Donalda Trumpa

Ekonomické důsledky Donalda Trumpa

Jak strašný a drtivý dopad bude mít případné Trumpovo vítězství pro akciové trhy?

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
NSTAGRAM
Pavel Kohout youtube videa
GAME DOWNLOAD