Jak  to  vlastně  bylo  s  Rakouskem

26. 11. 2012

Rakousko-uherská monarchie trpěla chronickou politickou nestabilitou. Hlavní vinu na této nestabilitě ovšem nenesl poměrný volební systém. Ostatně, Rakousko vystřídalo od dob zavedení Říšského sněmu několik volebních systémů, z nichž poslední, platný od roku 1907, byl dokonce dvoukolový většinový, jak jej známe dnes z českého Senátu!

Tedy systém, který teoreticky měl vést ke stabilitě. Jak je možné, že opak byl pravdou? Od roku 1908 do roku 1918 se v Rakousku vystřídalo celkem devět předsedů vlády. Kde byl problém?

V první řadě, příčinou politické nestability Rakouska do roku 1918 byla především národnostní rozmanitost monarchie. Češi, Rakušané, Italové, Slovinci, Chorvati, Rusíni, a tak dále. Celkem nejméně devět národů jen samotném Rakousku. (Uhersko nepočítaje.)

Češi měli v Rakousku 23% podíl na počtu obyvatelstva, nadprůměrný podíl na daních zaplacených do Vídně, ale podprůměrný podíl zaměstnanců ve státní správě, důstojníků, atd. Ve volbách se projevovalo, že každá národnostní skupina hlasovala v první řadě podle národnostních kritérií. Politická orientace byla až druhotným faktorem.

Tak se permanentně stávalo, že Říšský sněm byl roztříštěný a neschopný akce. Nebylo zkrátka možné sladit zájmy tak pestré směsice národnostních a ideových skupin od pangermanistů přes zastánce národního sebeurčení až po panslavisty; od katolických konzervativců až po volnomyšlenkáře a socialisty. Něco podobného, v méně vyhraněné podobě prožívalo i Československo a také ono se nakonec muselo rozpadnout. Federalizace v mnohonárodnostním státě neutlumí národnostní spory: naopak, vyostří je.

Skutečnost, že nynější Česká republika prožívá takřka stále nějakou vládní krizi, již není způsobena etnickou nebo náboženskou rozmanitostí. Dnes, kdy náš stát nesahá od italského Trenta po běloruský Lvov, od bosenského Sarajeva po český Liberec, jde skutečně o důsledek principiálně nestabilního volebního systému.

Československo tedy nepřejalo rakouský volební systém v takové podobě, v jaké platil podle posledních změn z roku 1907. Ale přece jen Republika československá ve skutečnosti převzala rakouský volební systém: nikoli ovšem skutečný, nýbrž navrhovaný. Proč a jak se tak stalo?

V roce 1917 poslední rakouský císař Karel I. připravoval dalekosáhlé demokratizační a sociální reformy, aby se zavděčil národům monarchie sužované válkou. Kromě jiného zavedl první ministerstvo sociálních věcí na světě. V rámci reforem také hodlal prosadit poměrný volební systém založený na politických stranách. O podobném kroku v podobné době uvažovalo i císařské Německo.

Po rozpadu monarchie, a to jak v Československu tak v nově vzniklé Rakouské republice, měl poměrný systém zelenou. Byl tehdy považován za moderní, republikánský nástroj delegování moci, který umožní účast na politickém dění všem občanům. I chudým, kteří neplatí daně, dokonce i ženám, podle zásady rovného volebního hlasu. Protože se do sněmovny dostane více stran, méně hlasů propadne vniveč - tento argument slýcháme dodnes.

V dnešní době není představitelná jiná možnost než všeobecné volební právo s rovným hlasem. Praxe však ukázala, že poměrný volební systém vede k nestabilitě. Je třeba zbavit se této historické zátěže. Nostalgie po „starém dobrém Rakousku“ není namístě.

Hácha versus Kriegel

Hácha versus Kriegel

Který z nynějších prezidentských kandidátů je silná osobnost a kdo se bude navždy držet při zdi?

celý článek >>>

Tajnosti Rothschildů, tajemství Kellerovo

Tajnosti Rothschildů, tajemství Kellerovo

Ostuda sociologa: manipulace s fakty a nevěrohodné zdroje. Intelektuální celebrita si hraje na velkého vědce, a přitom zachází s fakty jako prase.

celý článek >>>

Co se ještě stane, když se nic nestane?

Co se ještě stane, když se nic nestane?

Sny o dosažení životní úrovně Německa jsou dávno zapomenuty.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD