Jsou  ekonomické  krize  předvídatelné?

2. 3. 2013

V červnu 2007 málokdo prognózoval, že Španělsko bude postiženo těžkou krizí. Standardní ekonomické modely nesignalizovaly nic zlého. Dokonce ještě prognóza Evropské komise z jara 2008 předpovídala Španělsku 2,3% hospodářský růst na rok 2009.

Barcelona, foto Pavel Kohout

Na Španělsko si vždycky vzpomenu, kdykoli mi někdo důležitě vysvětluje, že v ekonomice a ve financích se nic nedá předpovídat; nic prý nelze vidět dopředu a je marné a bláhové se vůbec o cokoli v tomto směru pokoušet.

 

Ne. Není tomu tak. Některé krize lze vskutku předpovídat, a to dokonce s rozumným předstihem. Španělská krize je toho příkladem. Zde budu citovat článek, který jsem napsal 9. června 2007. Úvod, mírně krácený:

Španělsko prožívá čtrnáctý rok nepřerušeného hospodářského růstu. Nezaměstnanost, která v 90. letech dosahovala 20 procent, poklesla na úroveň 8,2 procenta.

 

Rychlý hospodářský růst byl doprovázen - a z velké části také způsoben - masivním boomem na trhu nemovitostí. Španělská centrální banka uvádí, že během posledního desetiletí se ceny domů a bytů ztrojnásobily. Banky půjčily jen v samotném roce 2006 celkem 250 miliard euro developerům, což byl osminásobek ve srovnání s rokem 1998. Dále půjčily 134,3 miliardy euro stavebním společnostem a 544 miliard euro kupujícím; objem hypoték vzrostl ve srovnání s rokem 1998 čtyřnásobně.

 

Tato čísla musela praštit do očí i člověka, pro kterého španělská ekonomika byla španělskou vesnicí. Úvěrové bubliny v makroekonomicky významných objemech končívají málokdy šťastně. Vlastně skoro nikdy. Zejména, jsou-li spojeny s nemovitostmi.

Ačkoli Španělsko má o pětinu méně obyvatel než Británie, během posledních let převyšovala španělská výstavba úroveň britské výstavby pětinásobně. Jen v samotném roce 2006 započala výstavba 700 tisíc bytových jednotek, přičemž během téhož roku vzniklo ve Španělsku jen asi 500 tisíc nových domácností. Během téhož roku bylo dokončeno 750 tisíc bytových jednotek, více než ve Francii a Německu dohromady.

 

Jako kdyby světové hospodářské dějiny znaly málo podobných krizí! Bylo by možné sestavit z nich celou encyklopedii. Scénář se vždy opakuje podle stereotypu. Nízké úvěrové sazby a snadno dostupné úvěry. Příliš mnoho úvěrů. Příliš mnoho nesplácených, delikventních úvěrů. Ztráty bank. Krachy bank. Hospodářská recese nebo dokonce krize. Nakonec obvykle přichází sanace bank z peněz daňových poplatníků.

 

Tento příběh se odehrál ve starší i novější historii již mnohokrát. Přitom bylo úplně lhostejné, za jakých okolností. Zlatý standard nebo volně plovoucí měnový kurs. Kapitalismus 19. století nebo nynější sociální stát. Evropa, Amerika nebo Asie, na kulturních rozdílech nezáleží.

 

Nicméně již v roce 2005 začala Evropská centrální banka postupně zvyšovat krátkodobé úrokové sazby. Někteří klienti s hypotékami začali mít problémy, což se projevilo ve zvýšené míře splátkových delikvencí v posledním čtvrtletí roku 2006. Pokud by se k tomuto trendu přidalo oslabení přílivu zahraničních investic, výsledkem by mohl být vážný pokles cen doprovázený recesí stavebního průmyslu.

Růst úrokových sazeb bývá obvyklým spouštěcím mechanismem vrcholného stádia bankovní krize. Růst objemu nesplácených úvěrů bývá typickým symptomem, že začíná jít do tuhého. Ale vraťme se zpět k textu z června 2007:

 

Existují skutečně signály ochlazení španělského realitního trhu. Prudce například oslabily akcie některých realitních společností. Akcie firmy Astroc Mediteraneo se ještě koncem února 2007 obchodovaly za více než 70 euro; začátkem června poklesly na 11 euro. Společnost Colonia oslabila ze 75 euro na 4 euro. Společnost Montebalito ztratila „jen“ asi 40 procent hodnoty, Sacyr Vallehermoso 30 procent a FCC „pouhých“ 17 procent, jde však o mnohem významnější firmy.

 

Akciové burzy obvykle reagují i na ty zprávy, které ještě nestačily „probublat“ do oficiálních statistik. Poučení: jakmile se na jakékoli burze začnou hroutit ceny stavebních a developerských firem, je načase prodat akcie - všechny akcie - a na nějaký čas uložit peníze do něčeho bezpečného. I když oficiální HDP a nezaměstnanost vypadají stále báječně.

 

Pokračujme však v retrospektivě:

 

Trvá stále delší dobu, než se podaří prodat nově dokončené byty. Madridská firma Aguirre Newman uvádí, že v roce 2003 trval prodej bytu průměrně 23 měsíců, zatímco v roce 2007 již 35 měsíců s rostoucím trendem. Výsledkem jsou bloky prázdných betonových domů a prázdné ulice. „Přišli jsme se podívat na byty, ale nalezli jsme město duchů,“ řekl reportérovi listu Miami Herald sedmadvacetiletý taxikář. „Mé přítelkyni to tady přišlo nebezpečné, tak jsme se otočili a jeli pryč.“

 

Když i madridský taxikář si mohl všimnout příznaků realitní krize, co potom dělali všichni ti nadutí panáci z bank, úřadů a z Evropské komise?! Seděli ve svých kancelářích ve vysokých patrech mrakodrapů a byli zcela odtrženi od reality. Někteří z nich používali pro ekonomické prognózování složité matematické modely, které se učí na každé lepší ekonomické fakultě. Modely, které jsou intelektuálně zábavné, ovšem v praxi k ničemu.

 

Abychom nekřivdili všem: našli se i profesoři ekonomie, kteří nepřestali používat zdravý taxikářský rozum. Přinejmenším jeden:

„Skutečný zabiják rezidenčního trhu je bezbřehý převis nabídky,“ tvrdí Gonzalo Bernardos, profesor ekonomie z barcelonské univerzity. „Ceny již neoficiálně padají. Podle jeho odhadů poklesnou ceny nových a existujících domů o 20 procent od nynějška do roku 2009.

 

Profesor Bernardos měl docela dobrý odhad. TINSA, index cen španělských nemovitostí, poklesl od poloviny roku 2007 do konce roku 2009 o necelých 15 procent. Pak ovšem pokračoval a v lednu 2013 byl o zhruba 35 procent níže ve srovnání s maximem v roce 2007.

 

A jak končil článek z roku 2007?

 

Co se stane, když španělské nemovitosti postihne pokles cen? Nejhorší scénář: pokles kvality bankovních úvěrových portfolií, krize úvěrů (credit crunch), recese stavebního průmyslu s návazností na celou ekonomiku. Toto vše by samozřejmě mělo celoevropský dopad, který by se nevyhnul ani České republice.

 

Netvrdím, že jsem španělskou krizi předvídal - pouze jsem citoval pár zasvěcenců, kteří ji viděli včas. Madridského taxikáře, barcelonského profesora a několik dalších. Důležité je, že všechny tyto informace a názory byly k dispozici včas, se značným předstihem před úderem nejhorší bankovní krize a před největším propadem španělských akcií. Mnoho lidí mohlo ušetřit mnoho peněz sobě i jiným, kdyby důkladně pracovali s informacemi - kdyby se nespoléhali na akademické modely, které nikdy nefungovaly a které ani fungovat nemohou.

 

Španělská krize měla vskutku celoevropský dopad, který se nevyhnul ani Česku. Překvapivý dopad. Díky absenci eura se český finanční trh stal bezpečným přístavem. Ceny českých dluhopisů šly nahoru, úrokové sazby dolů. Španělská krize ušetřila českému ministerstvu financí část výdajů na dluhovou službu. Ani tento efekt nebyl předvídatelný jakýmkoli ekonomickým modelem!

 

Původní článek

K italským volbám

K italským volbám

Země trpí politickou nestabilitou, státní dluh přesahuje 120 procent HDP, ekonomika již deset či dvanáct let nerostla, nezaměstnanost je tragická, demografický vývoj rovněž.

celý článek >>>

Seniorkonto versus seniordluh

Seniorkonto versus seniordluh

V rozhlasovém rozhovoru jsem dostal řadu otázek od posluchačů, které jsem kvůli omezenému časovému prostoru nestihl zodpovědět. Na jeden z důležitých dotazů jsem nemohl neodpovědět.

celý článek >>>

Antidotační desatero II. díl

Antidotační desatero II. díl

Řekové jsou jedni z největších příjemců evropských peněz. Jsou s neúprosnou „dotační logikou“ zároveň ti, kteří se museli kvůli spolufinancování nejvíce zadlužit. Rozsah „spoluzadlužení“ máme nyní možnost vidět v „přímém přenosu“.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD