Kam  směřujeme  po  volbách

31. 10. 2013

Média v těchto dnech propadají částečně perverzní euforii a částečně zoufalství. Euforii z toho, že je zase o čem psát: prozrazené spiknutí v Lánech, největší strana v zemi ponořená do vnitřního konfliktu, významný poslanec před televizní obrazovkou lže neobratně a trapně jako školáček.

 

Zoufalství z toho, jak hluboko naše země poklesla. Takto vypadá naše politika, takhle trapní jsou naši zvolení zákonodárci (navíc čerstvě zvolení!), vůbec netušíme, jak bude vypadat vláda a jaké další skryté maléry z toho mohou vyplynout. Máme přechodnou vládu bez důvěry, která se opírá o stranu, která ve volbách propadla. Je složena z odborníků, jejichž skutečná odbornost je v některých případech sporná.

 

Toto zoufalství je přitom naprosto zbytečné: protože všechny uvedené problémy jsou zbytečné.

Podívejme se, jak by česká politika vypadala za jiných okolností - v případě, kdyby fungovala přímá volba poslanců a přímá volba šéfa vlády.

 

Kdyby členové parlamentu byli voleni přímo, poslanec Hašek (a samozřejmě i Tejc, Onderka a další) by museli projít soubojem muže proti muži (eventuálně proti ženě) v určitém poměrně malém volebním okrsku. Zde by se nikdo z nich nemohl schovávat za stranickou kandidátku. Lidé by kandidáta buďto brali jako osobnost anebo by propadl. Přímá volba nikomu nic neodpustí. Koho voliči shledají lehkým, ten letí.

 

Myslíte, že Hašek nebo Onderka by se v systému přímé volby chovali tak, jak se chovají nyní? Minimálně by se více zamýšleli nad tím, co by tomu řekli v jeho obvodě. A jak by před příštími volbami vysvětlovali své tanečky a intriky.

 

Další otázkou je, proč se konala ona tajná schůzka v Lánech, kterou Hašek nejprve jedenáctkrát popřel, aby následně byl usvědčen ze lži. Předmětem byla zřejmě strategie pro sestavování koaliční vlády.

Kam směřujeme? foto Pavel Kohout

Napadlo vás, proč české vlády jsou vždy koaliční? Samozřejmě proto, že v poměrném volebním systému skoro nikdy nikdo nezvítězí jednoznačně. I jednobarevná Zemanova vláda (1998-2002) byla vlastně koaliční, ačkoli partner (ODS) v ní neměl osobní zastoupení.

 

Je zřejmé, jaké nevýhody má koaliční vláda: partneři spotřebují na řešení sporů tolik energie a času, že na vládnutí jim pak už mnoho nezbývá. Někdy je možná dobře, že vláda je tak slabá, že nezasahuje do dění v ekonomice a ve společnosti. Ne ovšem vždy. Zkušenosti z Itálie ukazují, že ekonomika může růst i s permanentně slabými vládami, ovšem za cenu zadlužování, korupce, plýtvání a všech možných nešvarů, které nakonec přece jen bude nutno zaplatit. Slabá vláda postupuje cestou nejmenšího odporu, což obvykle znamená zvýšit daně, když docházejí peníze.

 

Komu se to líbí, ať si libuje a ať chválí poměrný volební systém.

 

Představme si, že předseda české vlády by byl volený přímo. Odpadly by koaliční šachy. Všechny ty odporné intriky, pletichy a politické obchody. Věděli bychom, zda volíme levicového nebo pravicového premiéra. Žádné kupování zajíce v pytli. Odpadlo by vyslovování důvěry parlamentem, neboť přímo volený premiér by nemusel odvozovat legitimitu své vlády od zákonodárného sboru. Parlament by se nemíchal do výkonné moci a věnoval by se tomu, co je jeho posláním: tvorbě zákonů.

Přímé volby předsedy vlády jsou ovšem na světě rarita. Svého času tento systém fungoval v Izraeli (1992-2001), ale ústavní reforma nebyla důsledná. Přímá volba premiéra beze změny dalších systémových prvků (včetně volebního systému do Knesetu) nedokázala zlepšit politickou stabilitu země.

 

Daleko standardnější je přímá volba prezidenta, který zároveň zastává funkci předsedy vlády. Tedy americký prezidentský systém.

 

Pro českou veřejnost by tento systém byl velmi nezvyklý, neboť by přinesl konec intrik a palácových pučů ve stranických sídlech. Je zde ovšem jedna námitka, kterou nelze přehlédnout: zkuste si představit toho strašného Miloše Zemana, jak kromě funkce hlavy státu ještě šéfuje vládě. Ó hrůzo!

 

Tento problém je však řešitelný. V první řadě, pokud by se prezident volil nikoli jako především ceremoniální figura a trochu vznešenější notář - jak je tomu dnes - ale jako šéf vlády, lidé by volili jinak. Dali by přednost osobnosti v plné síle před kandidáty, kteří jsou již za svým zenitem. Ani kandidáti by nebyli stejní. Druhé kolo prezidentské volby by neprobíhalo jako souboj gerontů s prošlou záruční lhůtou, ale jako střet dvou osobností v plné síle. Kdyby bylo možné přímo volit šéfa vlády (bez ohledu na jeho oficiální označení) znamenalo by to úplně novou úroveň demokracie.

 

Prozatím se věci mají tak, že složení vlády se „peče“ na tajných jednáních, obvykle do pozdních hodin. Užaslý národ pak zjistí v ranních zprávách, kdo že mu to vlastně bude vládnout až do nejbližších předčasných voleb. Nebylo by lepší, kdyby voliči mohli mít přímý vliv?

 

Další námitkou je, že přímo volený šéf vlády (či prezident) by mohl propadat diktátorským komplexům. (Podívejte se na Zemana!) Je tato námitka relevantní?

 

Je a není. Dobře napsaná ústava, která pečlivě dělí a vyvažuje pravomoci, je schopna podobné nebezpečí velmi účinně odstranit. Naopak, nebezpečí je v nynější české ústavě. Ta kodifikuje řadu nejasností a vnitřních konfliktů. Vezměme si jako příklad nedávný spor prezidenta s ministrem zahraničí ohledně jmenování velvyslanců. Anebo ještě zásadnější spor o jmenování „vlády odborníků“. Nynější česká ústava poskytuje díky svým nejasnostem a skulinám dostatek prostoru, který prezident může využít - pokud ústavu čte tak agresivním stylem, jak to dělá právě Miloš Zeman.

 

Přesně a jednoznačně napsaná ústava by prezidentovi umožnila efektivně řídit vládu, ale zabránila by mu usurpovat moc, která mu již nemá patřit. Chaos, který vznikl po posledních volbách, je signálem, že přišel čas něco konečně udělat.

Svobodní: jak to dělat lépe

Svobodní: jak to dělat lépe

Češi si přejí demokracii. Jsou jen zhnuseni její pokleslou podobou, kterou nám ukuchtili Pithart & spol. po listopadu.

celý článek >>>

Jak nám komunisté ukradli svobodné volby

Jak nám komunisté ukradli svobodné volby

Šíbři se nám stále ještě mohou posmívat z televizních obrazovek.

celý článek >>>

Zelení versus Zemanovci

Zelení versus Zemanovci

„Budeme hledat způsob, jak osmažit ledové koule. Budeme hledat způsob, jak vyrobit nealkoholickou vodku. Budeme hledat zemi, kde všichni mají právo na všechno.“

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD