Kandidátky  otevřené  a  uzavřené

2. 12. 2012

Pokud analyzujeme hospodářské úspěchy a neúspěchy jednotlivých zemí, musíme nutně věnovat pozornost politickým a právním systémům. Ústavní uspořádání a způsob voleb určuje, zda země bude řízena odpovědně či nezodpovědně, zda vládci a zákonodárci budou mít motivy k řádnému hospodaření anebo k loupení za bílého dne.

Nestačí tedy jen zavést demokracii ve smyslu všeobecného volebního práva. Záleží na jejím organizačním provedení.

Podívejme na tuto skupinu států: Švédsko, Finsko, Lucembursko, Švýcarsko, Estonsko, Lotyšsko.

Kandidátky otevřené a uzavřené - foto Pavel Kohout

A nyní věnujme pozornost jiné skupině: Albánie, Itálie, Portugalsko, Srbsko, Španělsko, Ukrajina.

Na první pohled vidíme rozdíl. Ačkoli v obou skupinách se vyskytují bohaté i chudší státy, postkomunistické státy i tradiční členové EU, země z první skupiny jsou poměrně málo zadlužené a mají v průměru podstatně nižší míru korupce než státy z druhé skupiny.

Proč tomu tak je?

Všechny uvedené státy mají proporcionální volební systém založený na stranické kandidátce. Není ovšem systém jako systém.

Severské státy, Švýcarsko a Lucembursko používají tzv. otevřené kandidátní listiny: na pořadí kandidátů nemusí záležet, volič si vybírá ze seznamu kandidátů jako z menu v restauraci. Jsou to v první řadě voliči, kdo volí: tvůrci kandidátek nemohou pořadím kandidátů předurčit jejich šanci na zvolení.

Státy jako Albánie, Itálie, atd., používají uzavřené kandidátky. Kandidáti, kteří jsou v čele, mají větší šanci být zvoleni. Pouze šéfové stran určují jejich pořadí. Volič nemá možnost vyjádřit své preference.

Logickým důsledkem fungování uzavřených kandidátek je, že pozice v čele kandidátky je cenným zbožím - a to dobře obchodovatelným zbožím. „Umístíme tě na volitelné místo,“ zní návrh uchazeči o kandidaturu od vedení strany, „ale něco za něco. Budeš hlasovat, jak ti řekneme. A žádné rebelie, nebo tě už příště neumístíme!“

Systém není ke korupci pouze náchylný: korupce je jeho nedílnou součástí.

Z vyspělých zemí je to pouze Izrael, který má systém uzavřených kandidátek. Německý volební systém také závisí na kandidátních listinách, ale je smíšený. Ani český volební systém do Poslanecké sněmovny není z hlediska teoretické klasifikace čistě uzavřený. Voliči mají preferenční hlasy, které v některých případech mají efekt na seznam skutečně zvolených poslanců. Přesto hlavní roli má stále pořádek kandidátů na listině. Preferenční hlasy nejsou efektivním způsobem boje proti politické korupci spojené se sestavováním kandidátek.

Nabízí se myšlenka zavést otevřenou kandidátku jako ve Švédsku. Žádné pořadí kandidátů, volič si zaškrtne jen ty, kteří se mu líbí. Čachry při tvorbě pořadí jsou vyloučeny. Ale i toto by bylo jen částečné řešení.

V první řadě hraje roli, kdo vůbec bude figurovat na kandidátce. Zde se opět otevírá prostor pro vnitrostranický politický obchod. Budeš poslouchat - budeš nominován. Nebudeš poslouchat - pak si hledej místo třeba na kandidátce Nevolitelných nezávislých zoufalců, kteří opět obdrží svých pět desetin procenta. Hodně štěstí.

Dále, otevřený poměrný volební systém stále vede ke vzniku nestabilních koalic, stojedničkových většin, přeběhlíků a podobného folklóru, kterého máme už všichni plné zuby. Otevřená kandidátka neřeší problém politické nestability.

Řešení pochopitelně existuje: většinový volební systém. Každý český senátor ví, v jakém obvodě byl zvolen a kdo jsou jeho voliči. (Bohužel český Senát má neúměrně malou váhu.) Každý poslanec britské Dolní sněmovny je na tom obdobně. Stejně i každý člen Sněmovny reprezentantů v USA nebo každý americký senátor. Každý přímo volený politik musí čelit přímo svým voličům (nebo naopak nevoličům) a nemůže se skrývat za kandidátku.

Ale to ještě není konec příběhu. Živnou půdou politické korupce je stranická disciplína, které se může dobře dařit i v některých většinových systémech. O ní někdy příště.

Omnipol a CASA: fakta a čísla

Omnipol a CASA: fakta a čísla

Výměna otázek a odpovědí mezi Českou televizí a expertem na zahraniční obchod.

celý článek >>>

Pět katastrof politické strategie

Pět katastrof politické strategie

Opoziční smlouva byl největší Klausův omyl v politické strategii. Opoziční smlouva zabezpečila ODS prohrané volby v roce 2002.

celý článek >>>

O hrozbě demagogů

O hrozbě demagogů

Demokracie selhávají kvůli nestoudnosti a drzosti demagogů. Například, že bohatí mohou za všechny hříchy společnosti a že je třeba pořádně je zdanit nebo dokonce zlikvidovat. Tak padla demokracie na mnoha místech.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD