Katastrofy  a  prorůstová  opatření

10. 6. 2013

Kdykoli nastane nějaká přírodní katastrofa, objeví se úvahy o jejím vlivu na ekonomiku. Do povědomí veřejnosti se dostalo zvulgarizované chápání určitého ekonomického směru, který vyzdvihuje důležitost zvýšené úrovně investic a spotřeby. Dokonce i za cenu škod způsobených povodněmi, tornády, vulkány nebo dokonce válkami.

War room, foto Pavel Kohout

Tímto ekonomickým myšlenkovým směrem je pochopitelně keynesianismus ve své zjednodušeně chápané podobě. O slavném doporučení Johna Maynarda Keynese bylo již napsáno dost. (Připomeňme jen jednu větu: „„Kdyby ministerstvo financí mělo naplnit staré láhve bankovkami, zakopat je v dostatečné hloubce ve starém dole, který bude posléze zasypán městským odpadem, a nechat na soukromých firmách, aby bankovky opět vykopaly podle zásad tržní ekonomiky, pak by nemusela být žádná nezaměstnanost.“)

 

Keynesovo doporučení občas ožívá v podobě útěchy: nebědujte nad zničenými domy, zahradami a automobily, obnova zničeného alespoň pomůže hospodářství. Chabá útěcha. Navíc chybná, jak si ukážeme.

 

Vraťme se ale ještě ke vlivu katastrof na ekonomiku. Většina živelných pohrom naštěstí nemá tak velký rozsah, aby jejich efekt na hrubý domácí produkt byl vůbec měřitelný. Dostatečně velký rozsah mají pouze neštěstí způsobená člověkem.

 

Tak například britský hrubý domácí produkt vzrostl o 6,35 procenta v roce 1915. Šlo o nejrychlejší tempo růstu od roku 1881 a není sporu o tom, co bylo jeho hlavní příčinou: výdaje na první světovou válku.

 

Pokud by však někdo na tomto místě chtěl poukazovat na cynismus ekonomů, kteří jsou schopni chválit díky růstu HDP dokonce i zákopovou válku, mýlil by se. Protože je-li řečeno A, je třeba dodat i B. Během tří let po první světové válce britská ekonomika reálně poklesla o čtvrtinu. Příčinou byl z velké části výpadek válečné poptávky - pokud stimulujeme ekonomiku dluhem, následuje hospodářská recese, která se dostaví ihned, jakmile stimulaci vysadíme.

 

Do značné míry to připomíná nynější kritiku úsporných opatření. Snahy o snížení dluhu totiž zákonitě vedou k hospodářské recesi. Dokonce i pouhé snahy o zpomalení růstu zadlužení mají podobný, velmi nepříznivě vnímaný efekt. (Jenže jaká je alternativa? Udržovat dluhovou stimulaci až do bodu, kdy nebudou peníze na splácení dluhů?)

 

Pro zajímavost, historicky vůbec nejrychlejšího doloženého tempa hospodářského růstu Británie dosáhla v roce 1940, kdy ekonomika zaznamenala 11,29% sprint. Při pohledu na historické snímky bombardovaného Londýna se ovšem těžko najde někdo, kdo by chtěl válku obhajovat jako prostředek ekonomické stimulace.

 

Dodejme, že hospodářský pokles Británie po druhé světové válce byl mírnější, pouhých 13,7 procenta celkem během let 1994 až 1947. Tentokrát se podařilo lépe zvládnout měnovou politiku, takže dopad nebyl tak tvrdý. Ale výpadek dluhové stimulace se přesto projevil nutným ekonomickým propadem.

 

Kromě lidských a kulturních ztrát, nejhorším aspektem válečných a jiných katastrof je nepřirozenost hospodářského růstu. Namísto organického (tj. tržního) růstu, ekonomika funguje v nepřirozeném režimu. Válečné hospodářství je svázáno plánem a nepřirozeně deformováno státními zakázkami.

Ekonomika sice roste, ale nesprávným směrem.

 

Do jisté míry to platí i pro ekonomiku v období živelných katastrof. Ty jsou katastrofou pro mnoho lidí, ale příležitostí pro jiné: pro pojistné podvodníky a podobné chytrolíny. Masivní uvolňování státní pomoci a dotací si lze stěží představit bez masivního plýtvání.

 

Škodlivý vliv katastrof se projevuje v několika směrech. Kromě plýtvání a neefektivnosti státní pomoci, politici mají výmluvu pro další zvyšování daní. Onen tolikrát uváděný stimulační efekt je pak z větší části pouhou chimérou, obecně přijímaným klamem.

Ten popsal již v roce 1850 francouzský ekonom Frédéric Bastiat ve svém slavném eseji „Co je vidět a co ne“. Esej začíná diskusí o rozbité výkladní skříni obchodu, kterou má na svědomí malý výtržník. Přítomní pozorovatelé dojdou po chvíli diskuse k paradoxnímu závěru, že rošťák by měl být pochválen, neboť rozbité okno znamená práci pro skláře, který si za vydělané peníze koupí chléb, čímž dá vydělat pekaři, který si bude moci koupit boty, z vydělaných peněz si potom švec může koupit něco jiného, a tak dále. Nakonec lze tvrdit, že malý chlapec se zasloužil o ekonomický růst celého města.

 

Zkrátka, debata o keynesiánské stimulaci více než tři desetiletí před narozením Keynese! Jenže Bastiat kritizuje směr této diskuse jako zcestný. Jevy v podobě rozbitého okna, odměny pro sklenáře, a tak dále, jsou vidět. Ale co již není vidět: kdyby obchodník nemusel platit za rozbité sklo, zbyly by mu peníze na něco jiného, pravděpodobně produktivnějšího. Něco, co by jeho užitek zvýšilo, namísto pouhého nahrazení starého okna.

 

Škoda způsobená jeho rozbitím ve skutečnosti nepomohla nikomu - byla to zkrátka škoda a veškeré vedlejší příznivé efekty jsou pouze zdánlivé. Uličník nezaslouží pochvalu, ale vyhubovat (případně výchovný záhlavec, který v 19. století byl ještě přijatelný, na rozdíl od supertolerantního 21. století.)

 

Krátce řečeno: v souladu se zdravým selským rozumem, katastrofa je katastrofa a nelze v ní najít nic pozitivního. Ať se jedná o banalitu jako rozbitá výloha nebo o globální válečné kataklyzma.

 

Ale pozor: totéž platí pro „prorůstová opatření“. Jakákoli snaha vlády povzbudit hospodářský růst jde vždy na úkor soukromého sektoru. Na vrub dluhu, který je třeba někdy splatit. Nebo na vrub daní, který by mohly být nižší, což by ekonomice pomohlo daleko více než nějaká „opatření“.

 

Zkrátka, kdykoli a kdokoli z vlády zmíní „prorůstová opatření“, zaslouží si již zmíněný výchovný záhlavec. Pochopitelně jen symbolický. Žijeme přece ve 21. století.

 

psáno pro Lidové noviny

Jak jsem se dvojitě mýlil během finanční krize

Jak jsem se dvojitě mýlil během finanční krize

Podcenil jsem, do jaké míry centralizace přináší složitost a do jaké míry může složitost přinášet neschopnost a rozklad.

celý článek >>>

Česká ekonomika – žádný mejdan

Česká ekonomika – žádný mejdan

Dluhová brzda navržená ministerstvem financí společně s pozměňovacími návrhy ČSSD by měla nepříznivý efekt na výkyvy hospodářského cyklu.

celý článek >>>

Romové, Indové a Britové ve škole

Romové, Indové a Britové ve škole

Pokud by platilo, že romské děti si v britských školách vedou podstatně lépe než v českých, skutečně by to znamenalo, že je cosi shnilého v českém školství.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD