Pět  katastrof  politické  strategie

30. 11. 2012

1. Mýtus politického středu

Pamatujete si na Občanské hnutí? Vzpomínáte si na Liberálně sociální unii? Vzpomínáte si ještě na... ehm... vidíte, sám si nevzpomínám na další z mnoha středových stran, které vznikly a zanikly.

Proč zkrachovaly všechny „středové“ politické projekty? Jednoduchá odpověď: žádný politický střed neexistuje. Není žádný středový volič. Jsou voliči umírněně levicoví i radikálně levicoví. Jsou voliči umírněně pravicoví i libertariáni. Umírněně levicový volič v životě nebude volit pravici. Analogicky, pravicový volič raději nepůjde k volbám, než aby volil levici.

Levice a pravice jsou jako Sparta a Slávie. Můžete fandit jen pasivně anebo patřit k „ultras“, ale vždy budete na jedné straně politického spektra. Anebo nemusíte fandit nikomu a nevolit nikoho - pak ovšem nejste uprostřed hřiště, ale mimo stadión.

Neexistuje žádný politický střed. Kterýkoli zájemce o politickou kariéru by si měl ujasnit, zda jeho cit je napravo nebo nalevo. Pokud cítí středově, znamená to, že ve skutečnosti nic necítí.

2. Zpupnost

Rok 1996 a heslo ODS: Dokázali jsme, že to dokážeme. Největší pravicová strana kypěla tehdy sebevědomím. Až příliš. Jenomže nadměrná sebedůvěra přesvědčila důležitou část kriticky uvažujících voličů, že ODS je odtržená od reality.

Realitou tehdejší doby bylo tunelování privatizačních fondů, tunelování bank, drancování privatizovaného majetku, pády menších bank a řada malérů, které měly vybublat na povrch teprve za pár let. Lid to již viděl, jeho vládcové ještě nikoli. Žili v samolibé zaslepenosti. Výsledkem byla vychloubačná zpupnost volební kampaně. ODS tehdy úplně nepropadla, ale jen díky tomu, že již tehdy žila z podstaty.

ODS musela čekat dlouhých deset let, než opět vyhrála volby do Poslanecké sněmovny. A vítězství v roce 2006 bylo ještě méně přesvědčivé než v roce 1996. Navíc nebylo skutečnou zásluhou ODS: ta zvítězila jen v důsledku fatální neschopnosti, hlouposti a zpupnosti předchozích vlád ČSSD pod vedením Špidly, Grosse a Paroubka.

Zpupnost, přesvědčení o vlastní nadřazenosti, neomylnosti a vyvolenosti, postihuje politiky všech stran. Postihuje politické aktivisty a bojovníky za lepší svět. Nejen falešné proroky, ale dokonce i ty, kdo mají v mnohém pravdu. Kdo jí podlehne, je ztracen.

3. Mobilizace politických protivníků

Před volbami roku 2010 bylo všude oranžovo a člověk se bál otevřít konzervu, aby na něho nevykoukl Jiří Paroubek. Okázalá demonstrace síly (včetně finanční síly) ČSSD vyděsila všechny nesocialisty.

Sečtení volebních hlasů pak znamenalo studenou sprchu pro Paroubka. Povedlo se mu přesvědčit i ty pasivnější ze svých odpůrců, aby šli k volbám. Povedlo se mu sjednotit své nepřátele proti sobě.

Výsledkem bylo Paroubkovo politické Waterloo. Uchýlil se do exilu v podobě politické strany, jejíž název si nikdo nepamatuje. Není ostatně důvod si jej pamatovat.

4. Neplnění slibů

Žádná strana neplní své sliby doslova. Lze pochopit, že existují objektivní překážky, anebo že některé sliby jsou prostě přehnané. Budiž, voliči jsou schopni tolerovat určité přehánění.

Co však voliči nejsou ochotni tolerovat, je změna politického kursu o 180° vzápětí po volbách. Přesně to, co provedla ODS v roce 1998. Předvolební kampaň byla dramatická - s hesly jako

MOBILISACE. Spoluobčané! Volám všechny, kteří chtějí žít svobodně! Volám všechny, kterým není lhostejný osud naší země! Volám všechny odpovědné ženy a muže! Rozhoduje se dnes! Zítra bude pozdě! Volte ODS!

Anebo méně dramatické, ale neméně kategoricky ultimativní „Doleva nebo s Klausem“.

Po volbách došlo k uzavření tzv. opoziční smlouvy. Země šla doleva za Klausova přispění. Byl to jeho největší omyl v politické strategii. Opoziční smlouva zabezpečila ODS prohrané volby v roce 2002.

Dodnes, po více než čtrnácti letech, tento podraz není úplně zapomenut. Voliči mohou být velmi tolerantní, ale zásadní porušení slibů nepromíjejí. Výmluvy jsou marné.

5. Intelektuálství

Proč se Svobodní nikdy pořádně neuchytili? Myšlenka nižších daní a omezené moci státu je bezpochyby atraktivní pro mnoho voličů. Rovněž kritika EU je přitažlivým tématem v národě, kde 81 procent respondentů posledního průzkumu Eurobarometru je proti přijetí společné evropské měny.

Proč se tedy alespoň zatím Strana svobodných neodlepila od startovací plochy, ačkoli se rozjíždí již řadu let?

Možná, že důvodů je více, ale jedním z nich bezpochyby bude přílišný důraz na poněkud abstraktní ideje a jejich čistotu. Příklad: každý ví, že dotace filmovému průmyslu jsou nesystémovým opatřením. Nicméně z hlediska veřejných rozpočtů jde o zanedbatelnou částku a ohledně veřejného mínění - velké množství, ne-li většina voličů filmu fandí a zbytku je to jedno. Kritika relativně bezvýznamného jevu vyrábí Svobodným zbytečné odpůrce, aniž by přilákala nějaké stoupence.

Boj v obtížných a odlehlých teritoriích, jakým je spor o globální oteplování, nelze vyhrát. Je to jen ztráta času a sil. Totéž platí pro teoretické rozpravy o rozdílech mezi minarchismem a libertarianismem nebo mezi Rothbardem a von Misesem.

Svobodným by jistě pomohl přesun sil na jiná bojiště, kde lze vyhrát větší podíl voličů.

O hrozbě demagogů

O hrozbě demagogů

Demokracie selhávají kvůli nestoudnosti a drzosti demagogů. Například, že bohatí mohou za všechny hříchy společnosti a že je třeba pořádně je zdanit nebo dokonce zlikvidovat. Tak padla demokracie na mnoha místech.

celý článek >>>

O bohatých a chudých

O bohatých a chudých

Pokud lidé volí úředníky bez požadavku na jisté minimální jmění, pak kandidáti lačnící po úřadech jednají jako demagogové.

celý článek >>>

O přijímání zákonů

O přijímání zákonů

Bohatí se nyní veřejné službě vyhýbají. Výsledkem je, že chudá většina převezme moc nad systémem vládnutí. Moc již nepatří zákonům.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD