Kde  se  stala  chyba  (díl  I.)

7. 11. 2012

Tento text vznikl v roce 2011. Nemá charakter prognózy - lépe řečeno, nechce mít takový charakter. Má sloužit jako varování, aby se katastrofická vize nesplnila. Toto je první díl z osmi.

Zamlčený úspěch

V roce 2011 mohla Česká republika mít dobré důvody k sebevědomí. Navzdory nepříznivým náladám mezi obyvatelstvem, země měla za sebou řadu hmatatelných hospodářských úspěchů. Oč méně byly zdůrazňovány, o to byly podstatnější.

 

Především, až na recesi v roce 2009 způsobenou výpadkem exportu - tedy nezaviněnou - se téměř úplně dokázala vyhnout finanční krizi. Vláda nemusela finančně sanovat žádné banky nebo pojišťovny či jiné podniky. Ani americká hypoteční krize, ani krize eurozóny se české ekonomiky přímo nedotkla.

 

Za druhé, ekonomika si stále udržovala nemalou konkurenční schopnost, která se odrážela na silné bilanci zahraničního obchodu. Blízkost Německa, světové výrobní a exportní supervelmoci, zajišťovala přísun investic i zakázek. Stále tehdy ještě relativně levná a kvalifikovaná pracovní síla byla konkurenční výhodou. Za pomoci německého kapitálu, obchodu a organizačních schopností, český výrobní průmysl prosperoval.

 

Za třetí, během dekády 2001-2011 byla česká koruna nejrychleji posilující měnou na světě. Ačkoli na tento proces většina exportérů žehrala, dokázali se přizpůsobit a držet náklady na uzdě. Sílící koruna pomohla částečně vyrovnat nárůst cen komodit na světových trzích a tím zabezpečit české ekonomice vhodné prostředí pro robustní neinflační růst. Měnové riziko, ačkoli představovalo neoblíbenou zátěž v mezinárodním obchodě, mělo i méně nápadný příznivý efekt: pomohlo odfiltrovat nadměrné investice. Irská a španělská bankovní krize ukázala, že nadměrný příliv kapitálu a nadměrná tvorba úvěrů může vést k přehřátí ekonomiky a následně k těžkým krizím. Tohoto osudu byla česká ekonomika v roce 2011 ušetřena.

 

Za čtvrté, české domácnosti neměly díky nízké inflaci a nízkým úrokovým sazbám žádné dluhy v cizích měnách (na rozdíl například od Poláků nebo Maďarů). České podniky měly těchto dluhů málo. To jen zvyšovalo stabilitu ekonomiky.

 

Za páté, státní zadlužení v roce 2011 bylo na úrovni 40 % HDP. Tedy na mně než poloviční úrovni ve srovnání s Německem nebo Francií. Tato relativně lehká zátěž byla doprovázena nízkými úrokovými sazbami, takže náklady státu na obsluhu dluhu nebyly velké.

 

Za šesté, ekonomika dokázala těžit z demografické výhody, neboť silná generace narozená v 70. letech se blížila k vrcholu produktivity a vykazovala mimořádně vysokou míru ekonomické aktivity: nad 90 procent. Generace narozená v 80. letech byla méně početná, ale ještě aktivnější: v roce 2010 bylo ekonomicky aktivních 97,9 % mužů ve věkové kategorii 30-34 let.

 

Všechny tyto výhody dokázaly převážit nad slabinami. O nich se vědělo: zhoršující se úroveň školství, demografická časovaná bomba, nepříliš efektivní hospodaření státu, neustálé změny v zákonech a daních způsobující zmatek v podnikatelském prostředí... To vše bylo známo, pouze tíha těchto závaží se ještě zdála být poměrně snesitelnou.

 

Ještě třetí desetiletí 21. století začínalo poměrně příznivě. Potom, náhle, během období doslova několika let, bylo s většinou výhod konec.

Související články

| Zobrazit všechny články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD