Kde  se  stala  chyba  (díl  III.)

9. 11. 2012

Tento text vznikl v roce 2011. Nemá charakter prognózy - lépe řečeno, nechce mít takový charakter. Má sloužit jako varování, aby se katastrofická vize nesplnila.

Paradox vzdělanosti

Zvýšený důraz na vzdělání měl paradoxní efekt. Značná část vzdělané a mobilní mládeže se rozhodla zkusit štěstí jinde. Díky jazykové výbavě již nebyl problém zakotvit v Německu, Švýcarsku, Švédsku, Británii, USA, Kanadě nebo v Austrálii. Vlády těchto zemí totiž procitly z multikulturního snu a zhruba od 20. let 21. století se snaží lákat přistěhovalce etnicky a kulturně blízké stále ještě majoritní bílé populaci - což prakticky znamená, že kterýkoli Evropan nemuslimského vyznání dostane imigrační vízum ještě na letišti a občanství do týdne.

 

Důraz na vzdělání a výuku jazyků tedy přináší trpké ovoce. Málokterý vzdělaný mladý Čech s oběma zdravýma nohama zůstává v roce 2035 doma, kde by musel státu odevzdat zhruba dvě třetiny platu na financování úředníků a důchodců. V České republice roku 2035 ani neexistuje trh práce pro pracovníky se slušným vzděláním a intelektuálním potenciálem: stala se jednou velkou montážní linkou, která potřebuje rutinní dělníky bez hlubší kvalifikace, skladníky, řidiče, uklízečky, nejkvalifikovanější profese představují účetní, daňoví poradci a auditoři.

 

Chybí domácí kapitál, chybí vlastní výzkum a vývoj, chybí finanční systém, chybí podnikatelské prostředí. Z Čechů se stal národ špatně placených pasivních zaměstnanců. Co nechybí, jsou úředníci, pyramidy daňových zákonů a vyhlášek, vysoké daně a byrokratická šikana.

 

Tedy vše, co odpuzuje aktivní a inteligentní lidi od samostatného myšlení a podnikání.

 

Ekonomika dala expertům lekci: nelze předpovídat budoucnost pouhým protažením křivek. Nelze řešit problémy pouhým nasypání peněz. Zlepšení kvality školství při současném zhoršení funkce pracovního trhu a nárůstu byrokracie mělo destruktivní následky.

 

Česká republika začala ve velkém měřítku připomínat vývoj české vesnice počínaje 70. lety 20. století. Ještě v 70. letech venkov žil, byť v rámci skromných možností socialistického hospodaření. Nicméně žil. Postupně však česká vesnice stárla, šedivěla, ztrácela výkonnost, zatímco mladí se stěhovali pryč. Pouze ve městech byly pracovní příležitosti pro středoškoláky a vysokoškoláky. Pouze ve velkých městech se dala dělat skutečná kariéra. Poté, co hranice přestaly být překážkou pro pohyb pracovních sil, začaly Praze, Brnu a několika dalším krajským městům konkurovat Londýn, Brusel, Curych, Stockholm, New York, Singapur, Tel Aviv...

 

Prosperita každé ekonomiky je dána v první řadě intelektuální výkonností a tvořivostí úzké špičky populace. Využití kapacity elitní desetiny procenta národa určuje, zda vzniknou nové technologie, zda budou využity ve prospěch domácí ekonomiky, zda pomohou vytvořit stovky tisíc pracovních míst, zda nově založené podniky budou vypláceny miliardové dividendy a daně ze zisku... Schopnost využít talentu extrémně úzké špičky populace rozhoduje o tom, zda ekonomika bude na úrovni špičky nebo jen průměru. A pružnost pracovního trhu dále rozhoduje o tom, zda ti méně nadaní budou pro společnost přínosem jakožto pracující anebo nákladem coby nezaměstnaní.

 

Ve využití intelektuálních zdrojů elity vždy vynikalo relativně málo států: USA, Velká Británie, Japonsko, Švýcarsko, Německo, skandinávské země, Izrael... České republice se nepodařilo využít svůj nejcennější zdroj, čímž se odsoudila nejprve k průměrnosti. Poté k postupnému, neodvratnému úpadku.

| Zobrazit všechny články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD