Kde  se  stala  chyba  (díl  IV.)

10. 11. 2012

Tento text vznikl v roce 2011. Nemá charakter prognózy - lépe řečeno, nechce mít takový charakter. Má sloužit jako varování, aby se katastrofická vize nesplnila.

Konflikt generací, který se nekonal

Penzijní systém v roce 2035 je schopen hradit stěží základní životní potřeby. Mezi početnou vrstvou důchodců převládá chudoba. Doby, kdy důchodci měli alespoň na základní potraviny a nájemné, jsou pryč. Nyní je hlad a bezdomovectví běžným jevem. Zvláště mezi bezdětnými, kteří se nemohou spolehnout na podporu rodiny. A to navzdory skutečnosti, že důchodci vzhledem ke svému počtu ovládají politické dění.

 

Jak se to stalo?

 

Česká ekonomika měla zpočátku jistou demografickou výhodu: její růst dlouho táhla generace sedmdesátých let. Vláda se domnívala, že početně slabší, ale přesto významná generace 2000-2010 vykoná podobnou službu. Penzijní systém proto nebyl nikdy skutečně reformován. Volební období plynula a plynula, a dlouhá léta se nic nedělo. Penzijní reforma, horko těžko navržená a téměř provedená v roce 2013, nakonec nebyla.

 

„Vidíte?“ ušklíbali se odpůrci reforem „Žádná reforma nebyla zapotřebí, my jsme to přece říkali.“

Jenže pak „Husákovy děti“ začaly odcházet do penze. Bez náhrady. Chytřejší a ekonomicky aktivnější část mladé generace šla za oceán. A penzijní systém nekrytý rezervami tvrdě přistál. Mládež nešla do žádného generačního konfliktu. Jednoduše odcházela, když zjistila, že starce a stařeny toužící po sociálních jistotách ve volbách již nikdo nikdy nepřehlasuje.

 

Daňové břemeno a gerontokracie, jak mladí v roce 2035 posměšně nazývají politicko-ekonomický systém vládnoucí v České republice, spolehlivě dusí jakékoli šance na změnu poměrů. Gerontokracie byla přímým důsledkem demokracie spojené se stárnutím populace. Voličstvo stárlo a s tímto procesem se měnily i jeho preference.

 

Strany se předháněly v nabídce životních jistot a výhod pro seniory. Ale každou sociální výhodu musí někdo zaplatit. Politici se snažili zavděčit starším ročníkům na účet mladších a bohatších. Předpokládalo se, že hegemonie voličů v důchodovém a předdůchodovém věku umožní zvýšit daně a štědrý sociální stát slibující důchodcům jistoty zůstane zachován.

 

Teoretické možnosti permanentní vlády důchodců - gerontokracie - se věnovali již v roce 2001 němečtí ekonomové Hans-Werner Sinn a Silke Übelmesserová. Ve své práci nazvané „Kdy Němce uvězní v pasti jejich penzijní systém?“ si položili otázku, kdy demografické změny přinesou permanentní vládu starců. Spočítali, že do roku 2023 zůstane střední věk voličů v Německu pod kritickou hranicí, což znamená, že reforma penzijního systému byla demokraticky prosaditelná v tomto termínu. Po roce 2023 se podle propočtů Sinna a Übelmesserové stane Německo gerontokratickou společností, kde staří rozhodují o mladých. „Pouze strach, že mladí mohou emigrovat (a snad jistý altruismus) zabrání důchodcům úplně vysát produktivní generace,“ uváděla práce z roku 2001.

 

Německo se dokázalo s touto výzvou vypořádat poměrně dobře. Jeho exportně supersilná a extrémně konkurenční ekonomika dokázala nabídnout vzdělání a uplatnění milionům mladých Čechů, Slováků, Poláků a příslušníkům řady dalších národů s menší kvalitou vlády.

 

Náznaky generační vzpoury byly patrné již v roce 2010, kdy se mladá generace poprvé viditelně angažovala ve volebním boji. Ale tato tendence nepokračovala k žádné gradaci. Skutečná opravdu dramatická srážka se nekonala. Česká republika se stala zemí důchodců naprosto hladce a bezkonfliktně.

Generační vzpoura? foto Pavel kohout

Související články

| Zobrazit všechny články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD