Kde  se  stala  chyba  (díl  V.)

12. 11. 2012

Tento text vznikl v roce 2011. Nemá charakter prognózy - lépe řečeno, nechce mít takový charakter. Má sloužit jako varování, aby se katastrofická vize nesplnila.

2025: Velké stěhování

Česká republika v roce 2035 je zhmotněním zlých snů ekonomů, demografů a sociologů. Téměř všechno se v této zemi nepovedlo a to, co se výjimečně povedlo - reforma školství - přináší užitek jiným zemím. Přitom žádná česká vláda neudělala nějakou fatální chybu. Ani s výhodou zpětného pohledu není vidět žádný zřejmý osudový bod, od kterého by se všechno začalo kazit.

Ale jeden zřetelný bod tu přece jenom je: rok 2025, který vstoupil do dějin jako rok Velkého stěhování. Tehdy celá řada firem opustila Českou republiku. Prakticky celý automobilový průmysl došel k názoru, že tato ekonomika je příliš drahá jakožto výrobní základna.

Automobilový průmysl je typický tím, že vyžaduje vysoký stupeň koordinace řady závodů a subdodavatelů. Na tento fakt také Češi dlouho spoléhali. „Automobilka není montážní závod, který by šlo naložit do vagónů a odvézt na Ukrajinu,“ zněly časté argumenty.

Synchronizovaně a koordinovaně také proběhlo Velké stěhování. Automobilky využily levné pracovní síly v Africe, která přestala být nebezpečným kontinentem a kde krádeže technologií nehrozily tolik jako v Číně. Přechod od starých zážehových a vznětových motorů k novým technologiím ostatně způsobil, že jeden z dlouhodobých pilířů konkurenceschopnosti české ekonomiky padl nadobro.

Když dodáme, že Německo „přesvědčilo“ Čechy, aby se od roku 2022 „dobrovolně“ vzdali jaderné energie, je zřejmé, že padl i další pilíř konkurenceschopnosti.

Dekáda od roku 2025 do roku 2035 byla érou hospodářského propadu bez padáku. Nebylo síly, která by přilákala do země zahraniční investory. Daňové úlevy a pobídky nezmohly nic. Série daňových reforem věc ještě zhoršila. Investoři nechtěli ani tak pobídky a daňové změny jako spíše stabilní podnikatelské prostředí a kvalifikovanou pracovní sílu za rozumné mzdy.

S dotacemi do pekla

Série mohutných strukturálních dotací z EU také situaci zhoršila: dotace vyžadovaly kofinancování ze státního rozpočtu. Vznikly tak dodatečné mandatorní výdaje, které byly směřovány do ztrátových projektů. K podobnému jevu docházelo v Řecku od doby jeho vstupu do EU. Profesor George Alogoskoufis z aténské Vysoké školy ekonomické uváděl v článku z roku 1995, že jen v samotném roce 1985 dosáhl objem dotací (částečně placených z Bruselu, částečně z Atén) hodnoty 24 procent HDP. „Pokud dotace nejsou řádně užity a pečlivě sledovány, takovéto transfery mohou vyústit v investiční projekty s nízkou nebo dokonce zápornou společenskou produktivitou, přičemž mají minimální efekt na hospodářský růst.“

Profesor Alogoskoufis uvedl, že evropské dotace umožnily vládě Andrease Papandrea během 80. let dosahovat primárních rozpočtových deficitů v průměrné výši 6 % HDP ročně. Kromě toho došlo k deformacím na mikroekonomické úrovni - dotace nezískávaly nejlepší podniky, ale ty s nejlepšími konexemi. Přesně to stalo i v české ekonomice, což potvrdilo pravidlo, že neexistuje ani jedna ekonomika, která by díky dotacím dosáhla trvalé prosperity.

„Dotace z EU mohly mít menší zásluhy, než se obecně soudilo. Uvolnění externích omezení umožnilo zvýšit spotřebu soukromého sektoru, což zřejmě oddálilo nutné přizpůsobení mezd a rozpočtové politiky. Dotace zároveň vytěsňovaly sektor obchodovaného zboží prostřednictvím volnější měnové politiky a vyšších reálných mezd - což mělo za následek pokles konkurenceschopnosti.“

Tato slova jsou hodnocením nikoli české, nýbrž řecké ekonomiky a pocházejí rovněž od George Alogoskoufise z roku 1995. České vlády od roku 2010 se však z této zkušenosti nijak nepoučily. Pravicové či levicové vlády, všechny mylně předpokládaly, že evropské dotace jsou peníze „zdarma“, které mohou pomoci hospodářskému rozvoji. Nic takového se nestalo, kromě nákladů na kofinancování ze státního rozpočtu dotace prospěly pouze plýtvání, korupci a špatnému hospodaření. Znamenaly přímou kontradikci posílení konkurenceschopnosti.

Shrneme-li vývoj za období 2011 až 2035, můžeme identifikovat několik nepříznivých trendů. Žádný z nich sám o sobě by nebyl fatální, ovšem ve své kombinaci zapůsobily jako smrtící koktejl.

Související články

| Zobrazit všechny články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD