Kde  se  stala  chyba  (díl  VIII.)

23. 11. 2012

Tento text vznikl v roce 2011. Nemá charakter prognózy - lépe řečeno, nechce mít takový charakter. Má sloužit jako varování, aby se katastrofická vize nesplnila.

Co se ještě stane, když se nic nestane?

V roce 2035 je česká ekonomika na konci sil. Sny o dosažení životní úrovně Německa jsou dávno zapomenuty. Ve skutečnosti se již od roku 2025 rozevírají nůžky mezi hospodářskou úrovní obou zemí. České mzdy tvoří menší zlomek německých mezd jako v roce 2011, kdy se ještě hovořilo o konvergenci.

Země přišla o dva ze tří výrobních faktorů. Zahraniční kapitál odešel, domácí nikdy nebyl rozvíjen. Pracovní síla z valné části emigrovala, alespoň její kvalitnější a produktivnější část. Ze tří výrobních faktorů zbývá půda a nemovitosti. Ty sice nelze odstěhovat ani samy neemigrují, lze je však zdevastovat. Turistický ruch kdysi představoval významnou část ekonomiky. V roce 2011 však došlo k precedentnímu prolomení „těžebních limitů“ v pražské památkové rezervaci.

Od té doby začaly být v Praze likvidovány starší budovy a nahrazovány kostkami ze skla a železobetonu. Po vyškrtnutí Prahy ze seznamu UNESCO v roce 2022 odpadly další zábrany. Bývalé historické centrum města sice doposud zachovává pozůstatky obvodových zdí někdejších domů, ale město definitivně ztratilo svoji dřívější přitažlivost. Administrativní a obchodní centra postavená na místě historického centra v období 2012-2025 jsou navíc nyní převážně prázdná, případně obydlená gangy bezdomovců.

Začátkem nového tisíciletí byl za katastrofický považován scénář, v jehož rámci Česká republika přijde o průmysl a domácí obyvatelstvo bude dělat turistické průvodce bohatým čínským a indickým turistům. To se však nestalo, protože turisté již pochopitelně neměli zájem o zdevastovanou, vybouranou a potěmkinizovanou Prahu. Také krajina, prošpikovaná předimenzovanými dálnicemi vedoucími na všechny světové strany, ztratila přitažlivost.

Pokud jde o zdravotnictví - zde se podařilo dosáhnout velmi podstatných úspor. V roce 2032 byl přijat zákon, který za „nadstandardní“ považoval téměř jakoukoli nákladnější zdravotní péči od určitého věku výše. Zákonodárci měli za to, že lidé starší určitého věku byli již jako ekonomicky neperspektivní prakticky zbaveni péče: zdarma měli nárok již jen na paralen a na široký sortiment léků utišujících bolest. Parlament též schválil změnu Hippokratovy přísahy: „Každý lékař má povinnost respektovat právo pacienta na milosrdnou smrt, a to i v případě, kdy pacient není schopen o ni požádat. V takovémto případě má lékař povinnost poskytnout pacientovi euthanasii.“

Česká republika byla prvním státem na světě, která uzákonila povinnost euthanasie. Jediné prvenství této země po řadě let.

Související články

| Zobrazit všechny články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD