Machiavelli  k dnešku

27. 8. 2013

1. Kdo se stane pánem města přivyklého svobodě a nezničí je, ať počítá s tím, že město zničí jeho, neboť bude znovu a znovu zvedat prapor vzpoury ve jménu svobody a starého řádu, na něž nikdo ani časem, ani prokázaným dobrodiním nezapomíná.

Florencie, foto Pavel Kohout

2. Aby si panovník dobyl pověst štědrého muže, musí si při všech příležitostech počínat s velkou pompou. Jenže přirozený následek takového přepychového života je, že promrhá celé své jmění, a chce-li si úroveň, na niž je zvyklý, udržet, může si pomoci jen na úkor poddaných prostřednictvím nových a nových daní a poplatků. Ti ho začnou pochopitelně nenávidět.

 

3. Vladař se nemá příliš starat, získá-li pověst lakomce, neboť to je jedna z neřestí, které mu umožňují vládnout, bránit se a vyhnout se finančnímu úpadku; šetrný vladař se nemusí uchylovat k hrabivosti a k vykořisťování svých poddaných.

 

4. Nic se nespotřebuje tak rychle jako velkorysost: čím více ji užíváte, tím více ztrácíte schopnost ji užívat; a jednou se stane, že jste bez prostředků a vaše moc je omezena. Anebo, abyste unikli nouzi, stanete se hrabivým a ohavným. A na co si vladař musí dát především pozor, je být bez prostředků a ohavný. A velkorysost vede k obojímu.

5. Naskýtá se otázka: zdali je lepší být milován nebo obáván. Někdo by rád obojí, ale protože oba city lze těžko sloučit v jedné osobě, je mnohem bezpečnější být nenáviděn než milován. Pokud si má panovník vybrat, je lepší zříci se popularity.

 

6. Vladař, který si nedokáže získat přízeň lidu, by nicméně neměl budit strach takovým způsobem, který vyvolává nenávist. A budit respekt bez nenávisti vyžaduje udržet si odstup od majetku svých občanů a poddaných a od jejich žen.

 

7. Další prostředek, jak si získávat úctu svých poddaných, je péče o umění a vědu, o jejich neustálý rozvoj. (…) Vždyť úspěch ve kterémkoli oboru lidského konání slouží k rozkvětu a posílení státní moci vůbec. Podpory se musí dostat všem, co se s plným zaujetím věnují svému poslání - ať je to obchod, zemědělství či cokoli jiného - a je třeba dát jim záruky, že co vytvoří, nepřijde vniveč anebo že to nezhltnou zvýšené daně.

8. Uvážíme-li cíle šlechty a lidu, je nesporné, že první mají velkou touhu ovládat, zatímco druzí si pouze přejí nebýt ovládáni; chtějí žít svobodněji a na uchopení moci mají mnohem menší naději než velmoži: je tedy zřejmé, že lid je lepším strážcem svobody, bude ji střežit pečlivěji a jelikož se jí sám nemůže zmocnit, nedovolí to nikomu jinému.

 

9. Národ, který delší dobu žije v monarchii a náhle se mu dostane svobody, se chová jako zvíře puštěné z klece. Stane se kořistí prvního lovce a znovu upadne do zajetí, protože neví, kde hledat potravu a jak ji vybojovat, nezná úkryty ani obranné manévry. Všemu je život v kleci odnaučil. A právě tak je tomu i s lidmi, takže zpravidla upadnou vzápětí do jha mnohem krutějšího než to, které ze sebe před nedávnem setřásli.

 

10. Jako je třeba dobrých zákonů na udržení mravů v lidském společenství, stejně nutné jsou obecně dobré mravy k zachování dobrých zákonů. Pouhá změna zákonů ještě nic neznamená, zůstanou-li instituce tak, jak byly. Ty je dokážou rozleptat a zničit.

 

11. Zpočátku Řím svěřoval funkci konzulů a jiná čelná místa jen těm, kdo se o ně ucházeli. Každý z uchazečů se snažil o bezúhonnost, aby si úřad zasloužil. S postupujícím úpadkem mravů se však stále více dostávali na místa nejctihodnějších ti nejmocnější. (…) Konzulát přestal být odměnou za zásluhy a za statečnost, ale přiděloval se podle popularity. Tím se dostávalo hodností lidem, kteří uměli nejlépe řečnit, a nikoli těm, kdo si dovedli s nepřítelem poradit. Později líbivé demagogy vytlačili ti nejmocnější, zatímco hodnotní, stateční mužové zůstávali v ústraní.

 

12. Je lepší zůstat soukromým občanem než nosit korunu ke zkáze svých spoluobčanů.

 

13. Je naprosto pravdivé, co říkají autoři o společnostech, kde vládnou občané: že nedávno osvobozený lid bývá agresivnější a nesnášenlivější než národy trvale a dlouhodobě svobodné.

 

14. Není snazší způsob, jak zruinovat republiku, kde vládne lid, než impozantní, neuvážené velké plány; protože kde má lid rozhodující hlas, vždy projdou. Případná menšina střízlivě uvažujících nic proti tomu nezmůže.

 

15. Z rozpravy lze učinit závěr: kdo chce vytvořit republiku ze státu, kde je hodně šlechty, nemůže tak učinit, aniž by ji nejprve zcela odstranil: a kdo hodlá vytvořit království nebo knížectví tam, kde převládá rovnost, neuspěje, pokud nevyzdvihne dostatečně ambiciózní a podnikavé osobnosti, ze kterých učiní novou šlechtu nejen podle jména, ale fakticky. Věnuje jim zámky a majetek, prostředky a personál. (…) Ostatním nezbyde nic než snášet své jho, které nikdy nebude udržitelné jinak než silou.

 

16. Rozbouřený lid dokáže uklidnit jediný člověk, který umí dobře mluvit; při správném přístupu to jde poměrně snadno. Zlého vladaře však přemluvit nelze. Zde není jiného léku než násilí.

 

17. Vládce si nemá co stěžovat na hříchy lidí podřízených své vládě; protože tyto hříchy a nedostatky jsou výsledkem jeho nedbalosti nebo proto, že sám je poskvrněn podobnými chybami.

Co by bylo, kdyby nebyl srpen 68

Co by bylo, kdyby nebyl srpen 68

Českým národním mýtem je, že bez srpna 68 bychom dnes byli jako Švédsko.

celý článek >>>

Kníže a jeho potíže

Kníže a jeho potíže

Nechtělo se mi věřit, že člověk, který je švýcarským občanem, by opravdu dokázal říci o své zemi takovou neuvěřitelnost.

celý článek >>>

HDP, nicotné číslo

HDP, nicotné číslo

Hospodářský růst české ekonomiky o 0,7 % je nicotné, bezvýznamné číslo, které beztak bude záhy opraveno. Dá se věřit politikům?

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD