Mají  chudí  volit  pravici?

8. 11. 2013

„Pravice je pro bohaté, levice pro nás ostatní. Boháč, který volí levici, je výstředník, ale chudák, který volí pravici, je hlupák“ - tohle lidové „moudro“ koluje v různých obměnách.

 

Jaká je v něm logika? Jeho neznámý autor zřejmě předpokládá, že že stát má plnit roli spravedlivého loupežníka Robina Hooda (případně Jury Jánošíka), který bohatým bere a chudým dává. Každý chudák proto musí mít rád Robina; nuzák, který by měl raději zlého šerifa z Nottinghamu, by byl vskutku padlý na hlavu.

 

Tato „neprůstřelná“ logika ovšem může být správná jen za jistých předpokladů. V první řadě, že Robin Hood dává jenom těm, kteří to opravdu potřebují. Nemocným, postiženým, lidem, kteří měli mimořádnou smůlu ne vlastní vinou. Anebo naopak, nadaným studentům z chudých rodin, kteří by jinak skončili takříkajíc u lopaty.

 

Jistá míra přerozdělování tohoto typu se vyskytovala ve všech civilizacích. Ani ne tak díky ušlechtilým loupežníkům, ale díky lidské přirozenosti. Sklon pomáhat slabším je lidem vlastní i bez politických ideologií.

Problém je, že levice si tuto tradiční lidskou vlastnost přivlastnila a vydává ji za svůj vynález. To by nemuselo vadit, ovšem levice šla mnohem dále. Vytvořila řadu novodobých práv a rozšířila dobročinnost na střední třídy. Napadlo by někoho během tisíců let lidské historie, že normální rodina s průměrnými příjmy by měla mít nárok na jakékoli peníze od státu?

 

Jistěže nenapadlo. Odjakživa platilo, že máte to, co si vyděláte, anebo co vám ve stáří poskytnou vaše děti. Nárok na charitu jen v krajní nouzi, a to ještě ne vždy. Tvrdý přístup, ale velmi motivující. Dnes, kdy stát přerozděluje desítky procent hrubého domácího produktu na sociální účely, lidé se tolik nesnaží. Proč se namáhat, když stát se postará?

Paříž, foto Pavel Kohout

Francouzská republika utrácí 56 procent hrubého domácího produktu, z toho velkou část na sociální účely. Dluží přes 93 procent HDP a její kreditní kvalita stále klesá. Pokusy řešit krizi zvyšováním daní selhávají - stát zde evidentně přesáhl hranice svých možností.

 

Druhým předpokladem fungování logiky Robina Hooda je, že bohatí snesou snížení hodnoty majetku bez závažné újmy - a hlavně, že se případná újma nepřenese na nižší vrstvy. Jinými slovy, že vyšší daně nebudou mít za následek snížení produktivních schopností ekonomiky daného státu. Samozřejmě, že existuje určitá rozumná hranice, jejíž překročení znamená problémy. Bohatí, kteří jsou vystaveni vysokým daním, méně spotřebují a méně investují. Jinými slovy, vytvoří méně pracovních míst pro chudé. Továrník, který přijde o továrnu, již nedá nikomu práci.

 

Je opravdu v zájmu chudých podporovat levici za všech okolností? Chudý, který dá přednost almužně od státu výměnou za pracovní místo, které kvůli této almužně zmizí, nebude příliš inteligentní. Anebo může být inteligentní, ale chybí mu jakákoli ekonomická gramotnost. Na politické levici bylo a je mnoho inteligentních a vzdělaných lidí, kteří se ovšem nikdy nezamýšleli nad tak přízemními věcmi, jakými jsou zaměstnanost, tvorba kapitálu a poptávka po pracovní síle.

 

Konečně za třetí: chudý, který dává přednost pravici, nemusí mít v úmyslu zůstat věčně chudý. Chudý člověk, který volí pravici, nemá v úmyslu věčně žít na cizí účet. Z chudoby existuje cesta. A tato cesta nevede přes státní sociální dávky - ty spíše demotivují a kazí charakter - ale přes práci, trpělivost, občas určitou dávku rizika.

 

Jsem přesvědčen, že většina lidí by dala přednost zlepšení svých podmínek vlastním úsilím, spíše než aby pasivně žila z milodarů státu, jeho úředníků a levicových politiků. Věřím, že je racionálnější pracovat, preferovat nízké daně a volit pravici než volit vysoké daně, riziko nezaměstnanosti a postupnou erozi produktivních sil země.

 

Je dokonale racionální, aby člověk s průměrnými nebo dokonce podprůměrnými příjmy volil pravici.

Jako příklad si můžeme ukázat zemi, která má od 70. let prakticky jen levicovou politiku - ano, řeč je o Francii.

Zdroj: Prof. Larry Neal - University of Illinois

Zdroj: Prof. Larry Neal - University of Illinois

Expanze sociálního státu měla za následek rostoucí dluh a trvale vysokou nezaměstnanost. Nutný a zákonitý důsledek vysokých výdajů a vysokých daní. Nejde o žádnou francouzskou specialitu. Jedná se o obecný proces, který lze odvodit z prostých zákonů nabídky a poptávky.

 

Ekonomická racionalita může mít různé podoby, ale základní zákonitosti jsou univerzální. Pokud jde o stát, zde je citát mnohem výstižnější než ten úvodní: „Stát je velká fikce, pomocí které se jedni snaží žít na účet jiných.“ Jeho autorem je Frédéric Bastiat, francouzský ekonom (1801-1850). Co by říkal asi dnešku?

Polemika proti politologům

Polemika proti politologům

Ne snad, že bych považoval předmět jejich studia za nevýznamný.

celý článek >>>

Čemu se můžeme učit od Němců

Čemu se můžeme učit od Němců

Skutečný recept na známý německý velký hospodářský úspěch není ve financích.

celý článek >>>

Kam směřujeme po volbách

Kam směřujeme po volbách

Komu se líbí současná politická mizérie, ať chválí poměrný volební systém.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD