Moje  odpověď...

5. 4. 2013

Zveřejňujeme odpověď čtenáře na otázku nadnesenou v jednom z článků, týkajících se Kypru, a sice Kdo může za Kypr?

... na otázku, kdo může za Kypr, je trochu obsáhlá. Jsem amatérský pozorovatel. Když mi to opravíte nebo opřipomínkujete, rád zvážím úpravy. A když Vám to bude připadat vhodné ke zveřejnění, budu rád, že jsem mohl být k užitku.

 

Pavel Janda ml.

Pane Jando, děkuji Vám za příspěvek a opravdu nemám potřebu jej nějak upravovat. Pavel Kohout

Za neštěstí Kypru může převším slepá víra, že chybnému naložení s penězi může zabránit něco jiného než osobní zodpovědnost. Víra klientů, voličů, bankéřů i politiků. Jmenovitě všichni žijeme v představě z dob našich rodičů, že všechny vklady ve všech bankách měly vždy být plně pojištěny a že všechny banky jsou regulovány vládou tak, aby neudělaly škodu. Peníze v bance by měly být jisté. To však je iluze:

bez komentáře... foto Pavel Kohout
  1. Orgány státu nejsou schopny regulovat banky tak, aby nedošlo k neštěstím. Regulovat vůbec lze jen činnost, kterou regulátor sám zvládá a půjčovat peníze je jedna z nejtěžších činností na světě. Zkluste půjčit na ulici milion svých peněz a za rok uvidíme, jestli máte o tři procenta víc, nebo jestli se vám vůbec vrátily. Kdyby stát dokázal říct bankám, jak to mají dělat, nepotřebovali bychom je.
  2. Ústavní činitelé v demokraciích si kupují znovuzvolení tím, že zadluží stát a pak se chlubí dočasným zlepšením ekonomiky. Takový stát je otrokem systému, ve kterém banky kupují jeho dluhopisy. Žádný politik neudělá a neřekne nic, co by podpořilo dojem, že státní dluhopisy nejsou nutně bezpečná investice. Všichni podpoří samozřejmě regulaci, která bankám nařizuje, aby část svých prostředků do státních dluhopisů investovaly.
  3. Politici si kupují znovuzvolení tím, že lákají velké příspěvky na volební kampaně. K tomu jsou vhodné velké instituce, které jsou částečně v jejich moci. Velké instituce naopak si rádi kupují politiky. Kdo je potom vlastně v čí moci, je velice relativní.

Důsledek je snadno vidět třeba v neschopnosti mnoha států vůbec udržovat v bankách rozumný poměr půjček k vkladům. O jaké regulaci to potom mluvíme? Ale například pro zasmání, jednou z příčin hypotéční krize v USA v 2008 nesporně byla vládní regulace, která nutila banky rozdělovat hypotéky i do nepříliš majetných národnostních menšin. Pod rouškou zprostředkování "amerického snu" dostávali hypotéky na půl milionové domy lidé s platem kadeřníka. Někteří členové Kongresu jako Barney Frank se dodnes dají najít na YouTube jak se s tím nápadem pyšnili ve veřejném projevu.

 

V takto regulovaném finančním systému je státem nařízené pojištění vkladů pouhou maškarádou. Zakrývá skutečnost, že rizika, kterým se banky vystavují, jsou těžko odhadnutelná. Státem nařízené pojištění vkladů při tom dává vkladatelům pocit bezpečnosti a umožňuje jim beztrestně ukládat za co nejvýhodnějších podmínek bez zvážení rizika. Riziko události, na kterou pojištění vkladů nebude stačit, tím paradoxně roste.

 

Banky například mají povinně určitý podíl prostředků ve státních dluhopisech. Pojištění proti soukromým bankrotům se dá odhadnout a je snesitelné. Důsledné pojištění proti tomu, jak s veřejnými prostředky zacházejí naši negramotně zvolení politici, by vyžadovalo astronomické sumy peněz, kterými se nikdo ani nepokouší bankovní systém zatížit.

 

Uznám, že je společensky prospěšné udržovat část bankovního systému tak, aby si v ní bezpečně mohl uložit každý drobný spořitel, aniž by musel studovat risk management. Kyperská tragedie je ale příkladem opačného problému, kdy do tohoto systému byli zvýšeným rizikem přilákáni vkladatelé s opačnými požadavky.

 

Při tom domácí vkladatelé neměli příliš na vybranou. Jedním z důsledků zpětné vazby mezi bankami a politikou je, že z bank se staly pseudo-státní úřady, kde státní regulace má přednost před osobní zodpovědností a individuálním úsudkem.

 

V bankovním světě je pramalá diverzita. Různorodá jsou tak ještě bankovní loga na poutačích. Bankovní produkty jsou však na jedno brdo a liší se v desetinách procent počátečních úroků a v poplatcích, které nakonec vyjdou všechny nastejno. Do jaké míry se liší investice, které bankovní domy dělají, se dá odhadnout z hromadných jednosměrných pohybů na trzích cenných papírů, které jsou v poslední dekádě vidět. Odpovědný úsudek jednotlivce, který býval hnací sílou kapitalismu, je ten tam.

 

Tento systém je příznivě nakloněn velkým finančním ústavům. Nadnárodní banky vydělávají na tom, že dělají totéž, co všechny ostatní ve větším měřítku. Menší instituce si často dodržování všech regulací nemohou v konkurenci ani dovolit. Je však známo, že právě malé místní banky (které v Evropě již sotva existují) mají mnohem menší rizikovost půjček, což kdysi býval pro banky hlavní způsob obživy. Zejména v prostředí uměle nízkých úroků pak velké instituce nahrazují příjem z půjček hraním na burze.

 

Rozuzlení kyperské tragedie, ke kterému nakonec došlo, není příjemné, ale je relativně nejméně nespravedlivé. O účast na těžkých ztrátách mohly být požádány nevinnější subjekty, jmenovitě třeba my. Nespravedlnost a problém do budoucna je ale v tom, že:

  1. Bankovní management i politici spoluzodpovědní za nepříčetné zacházení s penězi nepřijdou doživotně o možnost zaujmout znovu vedoucí pozice. V budoucnosti se snadno mohou dostat na místa, kde jejich nedostatek představivosti i pudu sebezáchovy, bezhlavá stádnost a hloupost způsobí ještě větší škody.
  2. Majetnější kyperští vkladatelé, včetně podniků, neměli na vybranou. Kyperský bankovní systém nalil jejich peníze do stejného kanálu jako peníze ruských oligarchů, aniž by jim dal možnost zvážit riziko a uložit si je odděleně na bezpečných účtech. Ani na tom se patrně nic nezmění.

Přesto, že Čechy mají méně důvodů ke stížnostem na vlastní banky, situace je všude strašidelně podobná a volá po přehodnocení. Po právní stránce, váš vklad v bance jsou peníze, které jste bance půjčili. Kdopak o tom dnes ví? Pojištění vkladu vás má přesvědčit, abyste si je neběželi vyzvednout při prvním runu na banky. Ve finančním systému bez osobní zodpovědnosti je to však chabá jistota, pro kterou ztrácíme důležitá práva a náš stát se stává garantem něčeho, co nemusí nutně být splnitelné.

 

V zájmu stability finančního systému by bankovní podnikání mělo být různorodější. Standartní regulovaná výdělečná činnost na základě vkladů pojištěných za státní účasti, by měla být jen jednou součástí. Člověk by měl mít na vybranou, jestli jeho vklad bude vůbec investován nebo ne, a pochopitelně v závislosti na tom může očekávat poplatky a úroky. Management bank by měl jednat podle vlastního úsudku a měl by mít prošetřenou profesionální historii, kterou vkadatelé mohou zvážit. Měla by existovat konkurující si pojišťovací sdružení, která třeba nepřijmou každou banku, podle svých vlastních kritérií. Run na takové banky by neměl být problémem běžného občana a stát, který slouží občanům, by se za ně neměl nikdy zaručovat.

 

V jistém smyslu máme bankovní systém stejně socializovaný jako zdravotnictví. Dokud se osobní úsudek a zodpovědnost bude nahrazovat státními nařízeními, budeme mít jen větší a větší průšvihy, proti kterým je Kypr hračka.

O zadluženém Nizozemí

O zadluženém Nizozemí

Holanďané jsou nejzadluženějším národem v eurozóně. Banky drží ve svých bilancích téměř 400 miliard euro v hypotečních úvěrech.

celý článek >>>

Stát, bezpečný dlužník

Stát, bezpečný dlužník

Během válek a krizí se vždy ukáže, který věřitel je silný a spolehlivý – a který přestane splácet v důsledku finanční slabosti. Tak tomu bylo vždy během lidské historie. Až do 20. století.

celý článek >>>

Kdo vlastně může za Kypr

Kdo vlastně může za Kypr

Již v polovině roku 2010 bylo zřejmé, že objem bilančních sum kyperských bank dosáhl vrcholu a začal padat. Bylo to v době, kdy v důsledku finanční krize eurozóny poklesla tvorba úvěrů.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD