Nacionalismus  a  vlastenectví

18. 5. 2016

Nacionalismus. Slovo, které se zřídka používá jinak než jako politická nadávka. Je tato špatná pověst zasloužená?

 

O nacionalismu se často tvrdí, že jde o výmysl 19. století posedlého romantikou a národními mytologiemi. Němci a jejich romantický zájem o zpěvy Nibelungů. Britové a legendy o králi Artušovi. Jiné národy a jejich národní mýty - když chyběly, našel se aspoň někdo, kdo je byl schopen padělat. Ale i když nacionalismus zažíval během 19. století vzestup, vznikl ve skutečnosti mnohem dříve. Pro zajímavost, slovo „nationalism“ je ve svém dnešním významu poprvé zaznamenáno v angličtině v roce 1844 a před rokem 1900 se prakticky nepoužívalo.

 

Dříve byl nacionalismus známý jakožto patriotismus neboli vlastenectví. Novodobé užívání tohoto slova se datuje někam do roku 1600. Ale i ve staré řečtině existovalo slovo „patriotes“, které ovšem Řekové měli vyhrazeno pouze pro barbary. Vlastenečtí Řekové sami sebe nazývali „politai“, což lze zhruba přeložit jako „stoupenci svého města“, případně „věrní svému státu“. (Město, polis, zpravidla bylo zároveň státem.)

 

Když tedy Peršané prohráli u Maratonu, byli poraženi nefalšovanými řeckými nacionalisty, třebaže toto slovo mělo vzniknout teprve za dlouhých 2333 let.

Nechuť ke slovům nacionalismus, patriotismus nebo vlastenectví však není móda novodobých intelektuálních snobů, kteří tak dávají na odiv svůj kosmopolitní nadhled nad rodnou hroudou. Již před rokem 1750 se slovo „patriot“ používalo v Anglii jako ironický nebo urážlivý výraz. Britský politik a spisovatel Horace Walpole (1717-1797) příliš nepřeháněl, když napsal, že „nejpopulárnějším prohlášením, které kandidát mohl učinit na předvolebním shromáždění, bylo tvrzení, že nikdy nebyl a nikdy by se nestal patriotem.“

 

V americké angličtině má slovo „patriot“ výrazně lepší zvuk zejména díky revoluci proti Britům a také díky druhé světové válce. Být patriotem proti Německu nebo Japonsku znamenalo být na správné straně. Ti zlí byli pochopitelně nacionalisté.

 

V moderní době zní „nacionalista“ jako někdo, kdo má neustále pravici připravenou k nezaměnitelnému pozdravu, zatímco „patriot“ nám nejspíše připomene stejnojmenný americký film, kostýmy s parukami, červené kabáty anglické pěchoty a pušky předovky. Téměř stejně archaicky zní slovo „vlastenec“. Pro většinu Čechů toto slovo zemřelo s první republikou a pokud náhodou přece přežilo, pak definitivně vzalo za své krátce po roce 1968.

Petřín, foto Pavel Kohout

Petřín, foto Pavel Kohout

Většina moderních politiků a komentátorů se drží bonmotu Samuela Johnsona, který v roce 1775 prohlásil, že „vlastenectví je posledním útočištěm šarlatána“ („patriotism is the last refuge of a scoundrel“. Johnsonův životopisec Boswell ovšem tvrdí, že Johnson neměl na mysli opravdové, ale pouze předstírané vlastenectví. Ironický tón Johnsonova proslaveného výroku přestal být časem vnímán, stejně jako kontext, ve kterém zazněl. Johnson ostatně neměl ani na mysli nějakého skutečného politického šarlatána; šlo ve skutečnosti o přátelské rýpnutí na adresu Edmunda Burkea, o kterém měl Johnson velmi vysoké mínění.

 

Slavný citát byl tedy nepochopen, a to dokonce dvojnásobně. A podobně je tomu s nacionalismem a vlastenectvím dodnes. Málokdy tyto pojmy znamenají, co mají doopravdy znamenat. Málokdy se používají ve vhodném kontextu. Dokonce i ti, kteří jsou sami nacionalisté, takové označení odmítají: Skotská národní strana například trvá na tom, že není nacionalistickou stranou.

 

Ale co je vlastně tak špatného na tom, že někdo má rád svoji zemi a přeje si, aby se jí dařilo? Mít rád svoji zemi je přece docela normální. Přát si, aby se jí dařilo, je naprosto logické a je to nakonec ve vlastním zájmu každého. Přitom není třeba nijak opovrhovat jinými zeměmi a přát jim cokoli zlého. Člověk může mít rád třeba Dánsko, Švýcarsko nebo Švédsko, respektovat jejich kulturu a přát jejich obyvatelům jen to nejlepší… ale pak začne mistrovství světa v hokeji a člověk si uvědomí, co je doopravdy zač a odkud pochází.

Mimochodem, kdyby v hokejovém mistrovství hrála Evropská unie proti USA, komu byste fandili? A kdyby hrála EU proti Rusku? Byl by takový zápas vůbec divácky atraktivní? Umíte si představit, že fandíte stejnému týmu jako Angela Merkelová?

 

Nestyďte se přiznat, že jste aspoň trochu vlastenci. Je to úplně normální, asi tak, jako mít rád vlastní maminku. Málokdo to přizná, protože to vypadá jaksi sentimentálně, ale svoji maminku má přece každý rád, bez ohledu na to, že třeba není v něčem úplně dokonalá. Ale kdo je dokonalý?

 

Pokud falešné vlastenectví je posledním útočištěm politických šarlatánů, jak je to s vlastenectvím, které je založeno na neexistující vlasti? Mám na mysli ideologii evropanství. Vyvolávat pocity nacionalismu založené na neexistujícím národě je vskutku poslední útočiště šarlatánů. Teprve pokud ve vzdálené budoucnosti vznikne národ Evropanů, pak snad bude moci vzniknout autentický evropský nacionalismus. Případně vlastenectví. Ne dříve.

 

A ještě myšlenkový experiment. Představte si, že jste špičkový reprezentační hokejista, který má na výběr hrát za tým EU nebo za tým Česka. Který tým byste si zvolili?

Fašouni a náckové

Fašouni a náckové

Definičním znakem fašismu je, že pro každý aspekt lidské činnosti existuje nějaká oficiální státní doktrína.

celý článek >>>

Pravice a levice (2)

Pravice a levice (2)

Představte si ovšem, že jste marxista. Jako takový toužíte zničit kapitalismus.

celý článek >>>

Pravice a levice I.

Pravice a levice I.

Co to vůbec znamená — levice a pravice? Má toto dělení v moderní době ještě nějaký význam?

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD