Sedm  českých  národních  zájmů

4. 1. 2013

Věřící bruselského vyznání - ti, kteří zbožňují úředníky řízený superstát - s oblibou poukazují na skutečnost, že vlastně všechny evropské země mají stejné zájmy. Jistoty, prosperitu, a hlavně mír. Kdo by mohl nesouhlasit?

 

Pochopitelně nelze nesouhlasit s tak vznešenými hodnotami. Zkušený bruselský demagog se nezdržuje detaily a bez okolků směřuje k jedinému „správnému“ závěru: vidíte, a proto je třeba se spojit, všechno integrovat, zavést centrální evropskou vládu, nové evropské úřady a hlavně centrální evropské daně!

Rozmanitost - foto Pavel Kohout

Jako kdybychom v Evropě měli nedostatek vlád, nedostatek úřadů a nedostatek daní.

 

Ve skutečnosti lze identifikovat nejméně sedm národních zájmů, z nichž některé jsou typické pro Českou republiku, jiné mohou být společné. Zde je seznam:

1. Zachovat si samostatnost ve stanovení sazeb daní z příjmu - za všech okolností!

 

Důvod: centralizace daňových sazeb by vedla k jejich rychlému a prudkému zvýšení na všech frontách. Všechny příjmové skupiny by byly zasaženy, včetně nejslabších. Všechny evropské země by měly mít volnou ruku při stanovení daňových sazeb, aby zůstala zachována konkurence. Představte si, že by došlo k „harmonizaci“ (česky: kartelizaci) bankovních nebo telekomunikačních poplatků. Líbilo by se vám to? Asi těžko. Líbily by se vám kartelově stanovené daně? Platili byste jak mourovatí.

 

2. Zachovat si nezávislou Českou národní banku.

 

Málokterá země vydělala na euru. Německo, možná Rakousko. To je všechno. Jelikož nejsme ani Německo ani Rakousko, není naším zájmem přijímat euro v jakékoli dohledné době. Přinejmenším do té doby, než členské země eurozóny budou dodržovat pravidla, která si samy stanovily.

3. Udržet si kontrolu nad imigrační politikou ze zemí mimo EU.

 

Možná, že mešity by byly zajímavým architektonickým zpestřením pražského panelákového Jižního města. To by třeba nevadilo. Ale kdyby početná muslimská menšina měla spoluurčovat českou zahraniční politiku a míru svobody projevu v jiných médiích, to by už mohlo vadit celkem seriózně. O náporu na sociální systém nemluvě, Francouzi, Britové, Belgičané a Němci o tom vědí své. Nejde o xenofobii: jen o fakta a čísla.

 

4. Nepřipustit expanzi daní a státních výdajů, což je hlavní příčinou finanční krize v západní Evropě.

 

Stát, který konfiskuje polovinu hrubého domácího produktu a utrácí ještě více, je odsouzen k finančnímu úpadku a ztrátě ekonomické konkurenceschopnosti. Pokud se ostatní evropské státy rozhodnou jít touto cestou, bude to jejich volba, ale následovat bychom je neměli.

5. Po letech podpory zahraničního kapitálu myslet i na domácí podnikatele a živnostníky.

 

Po letech dotací, daňových úlev, pozemků zdarma a právních služeb zdarma, zahraniční investoři prosperují, zatímco domácí podnikatelé žijí z ruky do úst. Není třeba zahrnovat domácí podnikatele podobnou přízní jako hýčkané zahraniční montovny. Koneckonců na to nejsou peníze. Stačilo by neházet klacky pod nohy. Například ve formě nehorázné byrokracie, ať už je její původ bruselský či pražský. Nebo ve formě chaotických daňových změn.

 

6. Profilovat se jako vyspělá, vzdělaná, intelektuálně i ekonomicky otevřená západní země.

 

Češi mají tendenci stále sami sebe masochisticky házet do stejného pytle s východoevropskými a balkánskými zeměmi. Tím se sami poškozují. Přinejmenším by čeští politici a komentátoři měli důsledně zapomenout na termín „Visegrádská skupina“. Neexistuje žádný homogenní celek států s podobnými zájmy, který by bylo možné označovat souhrnným názvem. Se státy této údajné skupiny má Česko málo společného - jedině více než 22 let vzdálenou éru reálného socialismu. Výjimkou může být jazykově a historicky spřízněné Slovensko, ale to je dost málo. A ani Slovensko nemá shodné zájmy (nebo to alespoň tak necítí).

7. Je v zájmu Evropy, aby fungovala konkurence mezi jednotlivými členskými státy.

 

Konkurence je motorem pokroku ve všech oborech lidské činnosti. Evropa je silná ve své rozmanitosti. Kdyby mezi sebou nesoutěžily Florencie, Benátská republika, Janovská republika, Siena, Lucca, papežský stát a další nezávislé městské státy, neměli bychom italskou renesanci. Itálie byla v renesanční době roztříštěná - a jaký je její kulturní přínos?

 

Některé české národní zájmy jsou současně zájmy všech evropských zemí. To ovšem neznamená, že bychom se všichni měli postavit do pozoru před centrálním bruselským velením. Prosperita vyžaduje konkurenci, konkurence vyžaduje rozmanitost, rozmanitost potřebuje svobodu a svoboda nemůže existovat v centralizovaném superstátě.

Poznejte svého nepřítele

Poznejte svého nepřítele

Nálada během roku 2012 do značné míry připomínala rok 1988. Míra naštvanosti lidí v průběhu roku dosáhla již takové míry, že postupně padají bariéry strachu a (alespoň někteří) lidé se nebojí veřejně kritizovat systém.

celý článek >>>

Dvacet let po československé federaci

Dvacet let po československé federaci

Sentimentální vzpomínky na Masarykovo Československo jsou zaváty pískem času. Co by Masaryk říkal rozdělení země? Věřím, že se neobracel v hrobě.

celý článek >>>

2012: Rok obratu

2012: Rok obratu

Jak někdo může přísahat na pokračování velkorysé sociální politiky bez peněz? Levice má odpověď: Zvýší se daně „bohatých“. V některých zemích jde o univerzální formuli, která je předkládána také jako akt sociální spravedlnosti.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD