Nekřesťanské  finance

12. 11. 2015

Nekřesťanské ceny, nekřesťanský úrok. Jak a proč tyto pojmy vznikly? A co znamenají dnes?

 

Úvěry, které koušou

 

Křesťanství bylo odjakživa proti úvěru jako takovému. Papež Lev Veliký (440-461) označil lichvu za „hanebný zisk“. Za vlády Karla Velikého byl úvěr zakázán. Svatý Tomáš Akvinský (1225-1274) konstatuje, že „brát lichvu je prostě zlo“, přičemž slova „lichva“ a „úrok“ jsou synonyma.

 

Po řadu staletí měli křesťané téměř nebo úplně zakázáno půjčovat na úvěr. Nicméně ekonomika, i ta středověká, vyžadovala existenci úvěru pro svůj růst. Naštěstí se našla menšina, která s tím měla podstatně menší teologický problém.

Židovské náboženství se problematice úvěrů původně věnovalo jen okrajově. Tóra (Pět knih Mojžíšových) obsahuje jen pár stručných paragrafů: „Bratru svému nepůjčíš na úrok.“ (Devarim 23,20) a „Když budete půjčovat peníze mému lidu (tj. souvěrcům), chudým mezi vámi, netlačte na splácení a nevybírejte od nich úroky.“ - kniha Šemot (Exodus), 22,24.

 

Tato dobře míněná přikázání způsobila, že Židé, kteří souvěrcům půjčovali za zvýhodněných podmínek, museli pak nutně půjčovat křesťanům za podmínek méně výhodných. Moderní ekonomie zná termín „cenová diskriminace zákazníka“. Jak se k věci staví moderní židovské právo, si řekneme za chvíli.

 

Tóra kromě toho dělá v hebrejském originále rozdíl mezi půjčkou typu „marbit“ (úrok je splacen nakonec společně s jistinou jako u dluhopisů s nulovým kupónem) a mezi úvěrem typu „nešech“, kdy je úrok splácen v pravidelných intervalech. Etymologicky vychází první z obou termínů ze slova „marbah“ - růst, zatímco druhý ze slova „nošech“ - kousat. Tóra skutečně přirovnává tento typ úvěru k hadímu uštknutí a dává přednost úvěru „marbit“. Je zajímavé, že většina nynějších dluhopisů je typu „nešech“, včetně všech dluhopisů vydaných českou vládou. Totéž platí pro moderní hypotéky.

 

Z důvodů uvedených výše zřejmě vznikl mýtus, že židovské náboženské knihy nabádají k šizení jinověrců a k bohatnutí na jejich úkor. Nic ovšem není vzdálenějšího pravdě.

 

Všichni zákazníci jsou si rovni

 

Talmudický traktát Hošen Mišpat (Štít práva), který je vlastně občanským a obchodním zákoníkem, uvádí: „Je zakázáno lidi podvádět při koupi a prodeji nebo je klamat. Např. má-li zboží nějakou vadu, je nutno zákazníka na ni upozornit. (…) Především je naší povinností být zvláště přísně poctiví vůči zákona dbalému jinověrci, a to ve věcech týkajících se jeho osoby, i jeho majetku. Podle názoru některých autorit však nejsme povinováni vůči izraelitovi, který není spravedlivý, protože klame sám sebe.“ (Hošen Mišpat, kap. 228, paragrafy 1b, 2, 6.)

 

Talmudické právo dokonce zavedlo i pojem intelektuálního vlastnictví a jeho krádeže: geneivet da'at, doslova „krádež myšlenky“. (Slovo geneivet - krádež - má stejný slovní základ jako přikázání z Desatera „lo tignav“, nepokradeš. Slovo „da'at“ znamená „myšlenka“.)

 

Dodnes podle této koncepce fungují rabínské soudy, jejichž postoj ke „sdílení“ na internetu je mimochodem příkře negativní.

 

Geneivet da'at ovšem jde za rámec autorských práv. Je to fakticky paušální zákaz uvádět kohokoli v omyl jakýmkoli způsobem. S tím jde ruku v ruce zákaz diskriminace. Moderní interpretace zakazuje odlišný přístup k zákazníkům nebo k partnerům podle víry: křesťan, muslim, izraelita nebo Číňan, všichni jsou si rovni.

 

Ale i srovnávací reklama, přehánění v reklamě a klamavá reklama vůbec je zakázána. Rovněž klamavé slevy. Stejně tak argumentace založená na názorech expertů, pokud tito experti jsou za své odborné názory placeni a veřejnost o tom neví. Právě tak zneužití moderních statistických metod, aby vyšly „správné“ výsledky pro výzkumnou práci, je proti židovskému právu. A když už jsme u vědy a výzkumu, také opisování a taháky při zkouškách jsou striktně geneivet da'at.

 

Vrátíme-li se k obchodu, moderní židovská interpretace zcela odmítá princip caveat emptor, tedy „ať si zákazník dá pozor“. Obchodník je povinen upozornit na všechny možné skryté vady nebo rizika. Dokonce i věnovat dar, který vypadá dražší, než ve skutečnosti je, představuje prohřešek proti zákonu.

 

Již od dob babylonského vyhnanství židovský zákon uznává zásadu „dina dimalchuta dina“. Doslova „zákon království je zákon“. Znamená to, že věřící židé musejí v první řadě respektovat zákon státu, kde žijí a podnikají. Židovský zákon může pouze zpřísňovat standardní občanský či obchodní zákoník, ale v případě sporu nemá přednost.

 

Pokud jde o kulturu a obecné životní postoje, judaismus na rozdíl od křesťanství nezná žádná pořekadla typu „blahoslavení chudí“. Tato víra zkrátka nepěstuje kult chudoby. Židovské přísloví praví, že otec, který nenaučí syna řemeslu, naučí ho krást. Připusťme, že na tom něco je.

 

Židovské náboženství se věnuje i investicím. Občas se cituje pravidlo „třetinu do nemovitostí, třetinu do hotových peněz, třetinu do podnikání“. Toto pravidlo skutečně pochází z Talmudu, konkrétně z traktátu Bava Meci'a (Prostřední brána) paragraf 42a odstavec 1f.

 

Kromě toho se Bava Meci'a věnuje otázkám, zda je bezpečnější peníze zakopat nebo zazdít - vzhledem k době vzniku tohoto traktátu, která rovněž spadá do babylonského vyhnanství, je to pochopitelné.

 

Sociální spravedlnost po židovsku

 

Ale to ještě není všechno. Leckoho možná překvapí, že termín „sociální spravedlnost“ je rovněž původně židovský. Pochází z hebrejského slova „cedaka“ (spravedlnost). Podle židovské interpretace má každý spravedlivý (cadik) za povinnost přispívat ke zmírnění chudoby nejméně desetinou svých příjmů.

 

Cedaka tudíž není charita (pro ni existuje termín „rachamim“, milosrdenství), nýbrž povinnost. Ale není to sociální síť: má pomoci chudému, aby si uměl vydělávat sám. Již v talmudických dobách existovaly fondy bezúročných půjček zvané „gemach“ - v mnoha židovských obcích na celém světě fungují dodnes.

 

Také chudý má své povinnosti: především usilovat, aby nezůstával na podpoře déle, než je nezbytně nutné. Kdo se nestará sám o sebe, nemá nárok, aby se o něho starali ostatní (Bava Meci'a 32b).

 

Talmud systemizuje sociální podporu do překvapivých podrobností. Existovala například definice existenčního minima, jíž byl roční příjem ve výši 200 stříbrných denárů (Bava Kama 7a-7b). Nárok měl každý, kdo žil v dané obci nejméně jeden rok. Talmudické pojetí sociální spravedlnosti se ovšem liší od dnešního v tom, že péče o chudé není záležitostí státu. Každý se může rozhodnout, zda podpoří přímo „svého“ chudého, anebo zda věnuje svůj příspěvek nadaci či náboženské obci. Počítá se i podpora starých rodičů. Výhody jsou zřejmé: příspěvky jsou adresné a žádný politik si nemůže budovat svůj věhlas na rozdávání z cizích peněz.

 

Dárce též vidí, jaký efekt má jeho dar. Traktát Ketubot vypráví příběh o bohatém rabínovi, který pravidelně posílal chudé rodině ke Dni smíření obnos 400 stříbrných. Jednou se rabínův syn vrátil i s penězi řka, že chudí je již nepotřebují. „Dohadovali se, jaké víno dají na stůl a jakým parfémem provoní byt,“ sděloval otci. „Skutečně? Oni mají tak vybraný vkus?“ žasl rabín. „Vrať se a dej jim dvojnásobek.“ Velkorysost je ctnost, sděluje nám tento příběh.

 

Talmud nicméně praví, že přehnaná dobročinnost by neměla ohrozit finanční stabilitu samotného dárce. Jako maximální přípustná míra se udává hranice 20 % příjmů. Zde je zřejmý rozdíl mezi předluženými státy, které za účelem udržení „sociálního smíru“ rozdávají nejen z cizích peněz, ale i z peněz těch, kdo se ještě nenarodili. Mnohé židovské obce prosperovaly či stále prosperují stovky let; moderní sociální státy mohou bez reforem existovat nejvýše pár desetiletí. Již nyní existuje v Evropě stát, který zkrachoval kvůli penzijnímu systému, ale to je jiný příběh.

 

Spravedlnost není jen záležitostí peněz. Rabi Jicchak řekl: „Kdo dá chudému minci, bude šestkrát požehnán, ale kdo s chudým vlídně promluví a oživí jeho ducha, tomu náleží jedenáct požehnání.“ Někdy bych chtěl tuto zásadu vlídně vysvětlit České správě sociálního zabezpečení.

 

Koneckonců, kdo je skutečně bohatý? Ten, kdo je šťastný se svým údělem, jak praví traktát Pirkei Avot (Výroky otců). Kdybychom toto kritérium považovali za hranici nouze, zřejmě bychom zjistili, že chudobou trpí i mnozí, kteří v nominálním vyjádření disponují značným majetkem.

 

A co vy? Už jste dnes nebo tento měsíc podpořili svého chudého?

foto Pavel Kohout
Islámské finance

Islámské finance

Zastánci islámského bankovnictví tvdí, že jejich systém je odolnější vůči finančním krizím.

celý článek >>>

Chudoba a chemie

Chudoba a chemie

Nedostatek jódu a železa poškozuje inteligenci rozsáhlých populací nebo i celých národů.

celý článek >>>

Sýrie podle Agathy Christie

Sýrie podle Agathy Christie

Sýrie je plná fanatických sekt všeho druhu, jež jsou ochotny si navzájem podřezat pro dobrou věc krky.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
Pavel Kohout
Ďáblův slovník
GAME FREE DOWNLOAD