Nenápadný  půvab  populismu

11. 7. 2013

Anketní otázka: co je to podle vašeho názoru politický populista?

 

Sám mám dvě definice. Za prvé, populista slibuje nesplnitelné v naději, že přiláká davy voličů. Je nevyhnutelnou skutečností, že rozdělení inteligence v populaci sleduje zhruba Gaussovu zvonovou křivku. Jinými slovy, zhruba polovina voličů má IQ pod hodnotou 100.

Růžové brýle, foto Pavel Kohout

Ne, nebudu se nad tím pohoršovat. Ani tvrdit, že by tito lidé měli být zbaveni volebního práva. Sice si opravdu myslím, že voliči, kteří se v politicko-ekonomických otázkách neorientují, by měli v den voleb vyrazit spíše na ryby nebo do ZOO, ale nikdy bych nechtěl kohokoli zbavovat volebního práva. Nikdy a nikoho.

 

Populista prvního druhu slibuje hory a doly, modré z nebe, sníh v létě a právo na koupání u moře v lednu pro všechny. Sliby sociálních práv jsou vůbec doménou populistů. Populisté prvního typu ale nejsou nebezpeční. Je na nich totiž náramně dobře vidět, že slibují nemožné. Dojem udělají na málokoho. I méně vzdělaní voliči bývají schopni prohlédnout nesmyslné sliby.

 

Čímž se dostáváme k definici populisty druhého typu: politik, jehož sliby jsou splnitelné, ovšem za cenu velmi nepříznivých vedlejších efektů a vysokých nákladů v pozdější době. Těchto populistů je více, protože splnitelných a drahých slibů si můžete vymyslet libovolné množství. Většinou ale stačí několik oblíbených, které se stále opakují: jistota důchodu, sociální dávky pro všechny „potřebné“, všechny služby zadarmo, hlavně zdravotnictví a školství.

Všechny tyto sliby jsou splnitelné, ale jen po určitou dobu. Zhruba do okamžiku, než požadavky na dluhovou službu státu začnou opravdu nepříjemně mohutnět. Než se projeví triviální fakt, že dluhy státu se opravdu musejí platit.

 

Pak se začnou dít věci. Stát najednou musí škrtit růst výdajů, což vládě zjedná pověst skupiny sociálně necitlivých lakomců. Méně inteligentní vlády (což jsou téměř všechny) navíc ještě zvyšují daně, což vzbudí ještě větší lidovou nelibost a hlavně to skutečně zbrzdí ekonomiku.

 

Podívejme se na téměř celou západní Evropu současné doby. Z hlediska většiny politologů jde o vyspělé demokracie, v nichž vždy vládly „normální“ politické strany. Buď levý střed nebo pravý střed. Žádný extrémismus ani populismus, politologové mohou být spokojeni.

 

Jenže všechny ty standardní vyspělé a zdánlivě rozumné strany dovedly Západ tam, kde je. To znamená do stavu, kdy stát utrácí v průměru kolem poloviny hrubého domácího produktu, kdy typické zadlužení je poblíž 80 procent HDP, hospodářství trvale stagnuje a nezaměstnanost je dlouhodobě na úrovni odpovídající Velké depresi ve 30. letech. Nebo horší.

 

Jak se to mohlo stát? To již politologové nevysvětlí.

 

Skutečnost je prostě taková, že ony údajné „standardní umírněné politické strany hlavního proudu“ byly ve skutečnosti ovládány populisty druhého typu. Populisty, kteří slibovali krátkodobé výhody na úkor budoucnosti. Jistoty a prosperitu na dluh. „Zdroje tu jsou,“ je nesmrtelný výrok reprezentující tento typ populismu. Vladimír Špidla těmi zdroji myslel vydávání státních dluhopisů, jak později vysvětlil Miloš Zeman.

 

A také „státní dluhy se přece neplatí.“ Vláda Jiřího Paroubka hospodařila s deficitem i v roce 2006, kdy ekonomika rostla sedmiprocentním tempem. Příklad rozpočtového populismu, který by měl vstoupit do učebnic. Hlavně do učebnic, které čtou studenti politologie.

 

Celý tzv. vyspělý Západ je plný Špidlů a Paroubků. Makroekonomické statistiky ukazují výsledky hospodaření tohoto typu politiků. A není to hezký pohled.

 

Dnešní údajně tradiční západoevropský sociální stát začal být budován rozpočtovými populisty během 70. let. Tehdy došlo k velké expanzi výdajů a nárůstu daní ve většině států. Politikové se domnívali, že tehdejší blahobyt na dluh někdo zaplatí v budoucnosti.

 

Jenomže ta budoucnost již nastala. Budoucnost se odehrává dnes a dluhy, které nenápadní populisté od 70. let nasekali, musí někdo splácet. Pro nás je to poučení, neboť naše dluhy ještě nestačily nakynout do hrůzných rozměrů Německa, Francie nebo dokonce Belgie a Itálie. Ale je český volič schopen se poučit? A co hůře, český politik?

Skutečná tragédie Petra Nečase

Skutečná tragédie Petra Nečase

Pro Kalouskův daňový masakr měl premiér Nečas problémy s rebely ve své straně. Někteří poslanci věcně poukazovali na fakt, že masivní zvyšování daní je v rozporu s volebním programem ODS.

celý článek >>>

Hnutí Úsvit versus kniha Úsvit

Hnutí Úsvit versus kniha Úsvit

Úsvit jsem nenapsal jako vlastní politický program, ale jako zoufalý dopis hozený v láhvi do moře v naději, že jej někdo najde.

celý článek >>>

Portugalsko na cestě dolů

Portugalsko na cestě dolů

Kdo si klade otázku, proč je na tom Česko tak mizerně s hospodářským růstem, může najít odpověď právě zde. Děláme stejné chyby jako Portugalci, byť možná v menší míře.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD