O  stranické  disciplíně

11. 8. 2013

ODS vyloučila několik poslanců, kteří se zdrželi hlasování o důvěře Rusnokově vládě. Nebudu se zabývat hlasováním o důvěře, to je dávno probraná a neaktuální věc. Zajímavější je jiný aspekt: strana může vyloučit své členy, kteří nedodrželi stranickou linii hlasování. Je to správné a normální, anebo je to skandální ohavnost?

Horseguards, London, foto Pavel Kohout

Pro obyvatele středu Evropy je to naprosto normální věc. Za vzpouru proti straně bylo možno vylučovat již za první republiky. Bylo zvykem, že poslanci podepisovali rezignační listiny bez uvedení data a svěřovali je stranám. Ty pak měly účinný klacek: budeš se stavět na zadní? Šup, tady je tvoje rezignace s dnešním datem, a alou ven ze sněmovny!

 

Tato „normální“ věc je zároveň ohavností, která volá do nebes: vždyť poslanec má vykonávat svoji funkci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tak hovoří ústava. Ústava naopak nic neříká o stranické disciplíně.

 

Obránci stranické disciplíny obvykle argumentují: ale vždyť je nutná, jinak by se v parlamentu nic nedohodlo. Jak by to dopadlo, kdyby ve sněmovně bylo dvě stě poslanců bez disciplíny? Dvě stě přeběhlíků? To by to tedy dopadlo! To by to vypadalo s politickou stabilitou!

Člověk si musí vzpomenout na nesmrtelný citát ze Švejka, který mi vytane na mysli vždycky, když slyším od nějakého moudrého politologa nebo ještě moudřejšího politika obhajobu stranické disciplíny:

 

Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt! Jinak byste lezli po stromech jako vopice! … A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny! Z toho jsem měl dycky největší strach.

 

Jsou země, kde stranická disciplína neexistuje. Například USA. Člověk, který v Americe hodlá vstoupit na politickou dráhu, se zkrátka přihlásí k republikánům nebo k demokratům, a může kandidovat. Ze začátku samozřejmě tam, kde má největší šance, tedy obvykle na lokální úrovni, kde je trochu známý. Může mít jakékoli názory, ze strany jej nikdo nemůže vyloučit. Absolutně neexistuje možnost vyloučit reprezentanta nebo senátora za jakékoli hlasování v Kongresu. To by bylo protiústavní.

 

Republikánská strana je proto vlastně celý konglomerát politických směrů, které mají poměrně málo společného. Ani demokraté nejsou názorově jednolití. Stranické vedení má jen omezenou moc. Téměř jistě neznáte předsedu Republikánského národního výboru (Reince Priebus) ani Demokratického národního výboru (Debbie Wasserman Schultz). Tito lidé nejsou známí, protože nejsou příliš důležití. Jejich úkolem je manažerská, nikoli politická práce. Nerozhodují o tom, kdo bude za jejich strany kandidovat a co smí nebo nesmí říkat.

 

Předsedové českých politických stran jsou naopak velcí bossové. Ne tak velcí, jako kmotři, kteří je ve skutečnosti řídí, ale stále mají velkou moc. Výjimkou je jedna strana - jistě uhádnete, která to je - kde hlavní mocenskou figurou není předseda, ale místopředseda.

 

Disciplína je zajisté nutná v určitých hierarchicky řízených organizacích, kde hodně záleží na pořádku a na vztazích podřízenosti a nadřízenosti. Armáda, policie, hasiči, námořnictvo, vojenské i civilní letectvo, a tak podobně. Kapitán letadla prostě bude poslouchat řídící věž, protože v opačném případě by ohrožoval sebe i jiné.

Politika v demokratickém státě však není ani armáda, ani námořnictvo, ani letectvo. Hasiči - jen občas a jen obrazně.

 

Politika je diskuse a svobodná diskuse předem z definice vylučuje jakoukoli disciplínu.

 

Obhájci stranické disciplíny, možná v dobré, ale naivní víře, obhajují totalitu. Nejde o nic menšího: v každém stranickém šéfovi, který politicky kontroluje „své“ ovečky, je kus Lenina. Nebo jiného diktátora. Můžete si svobodně dosadit svého oblíbeného despotu.

Koho budu nakonec volit

Koho budu nakonec volit

Má ODS ještě šanci na nápravu a návrat k původním hodnotám svobodné společnosti a svobodné ekonomiky?

celý článek >>>

Konec české pravice

Konec české pravice

Česká pravice ve smyslu ODS+TOP 09 je mrtvá. Obě strany sice dostanou více než pět procent, čistě ze setrvačnosti, ale mrtvé jsou po myšlenkové stránce. A to již řadu let.

celý článek >>>

Investovat na Východě nebo na Západě

Investovat na Východě nebo na Západě

Určitě se na světě najdou nadějné ekonomiky, které budou spolehlivě lákat pozornost různých spekulantů a módních investorů.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD