OSVČ  –  co  je  vidět  a  co  není

30. 3. 2013

Věčný spor živnostníci versus zaměstnanci se opět rozhořel. Argumenty někdy zasahují až mimo hranice racionality. Vraťme debatu zpět, kam patří. Do oblasti kupeckých počtů. Do jednoduché daňařiny a do triviálních základů podnikové ekonomiky.

Ozubená kola, foto Pavel Kohout

Příklad. Mějme dílnu nebo menší továrničku, která se zabývá třeba truhlářskou výrobou. Majitel „jede“ výhradně na švarc systém a svých dvacet zaměstnanců ve skutečnosti najímá jako OSVČ. Jistě, takto otevřený švarc systém je rizikový a málokdo to dnes dělá v tak zranitelné podobě. Ale pro účely příkladu je to jedno.

 

Nyní každý, kdo takovou firmu vidí zvenčí, může začít kritizovat: Majitel šidí stát! OSVČ jsou paraziti! Všem rovné podmínky, zvýšit daně a odvody živnostníkům!

 

Jistě, daňové výhody živnostníků jsou vidět. Proto jsou kritizovatelné. Je ale hodně toho, co vidět není.

 

Dejme tomu, že každý OSVČ v dané dílně měsíčně fakturuje 22 tisíc korun. Po zaplacení daní a odvodů mu zůstane v ruce něco přes 19 tisíc korun čistého. To odpovídá čisté mzdě, kterou obdrží zaměstnanec s hrubou mzdou 25 000 Kč. (Necháváme stranou odpisy na děti a podobné položky, které nemění podstatu příkladu.)

 

Jenomže - aby hrubá mzda mohla dosahovat 25 000 Kč, zaměstnavatel musí zaplatit celkem 33 500 Kč. Ve srovnání s fakturou na 22 000 měsíčně jde o více než polovinu vyšší personální náklady.

 

Zaměstnavatel ušetří ročně 2 760 000 korun. Ten mrzký, vydřidušský kapitalista! můžete zvolat plni třídní nenávisti. Za to si určitě koupí luxusní Mercedes a dovolenou na Havaji, bídák jeden!

Možná. Ale možná také ne. Spíše ne. Určitě ne. Žádný Mercedes a žádná Havaj. Naprostá většina menších a středních podniků funguje s dosti tenkými maržemi. Kdyby švarc systém byl dokonale potřen a stát mohl direktivně nařídit, aby všichni zaměstnanci byli skutečně zaměstnáni, náš modelový podnikatel by musel platit státu o 2,76 milionu ročně více. Kalousek nebo Mládek - nebo jiný podobný gentleman ve funkci ministra financí - by se mohli radovat.

 

Jenže náš podnikatel by pravděpodobně neplatil. Pravděpodobně by tyto peníze totiž neměl. Veřejnost to možná překvapí, Kalouska s Mládkem také, ale podnikatelé obvykle nemívají v garáži tiskárnu na peníze.

 

Co však obvykle mívají, je kolonka v podnikatelském plánu nadepsaná „Osobní náklady“. Kolonka obsahuje určitou nemalou sumu, kterou nelze zvyšovat podle libosti. Řekněme, že náš modelový podnikatel je schopen uživit na švarc systém dvacet OSVČ ročně. Kdyby byl nucen je zaměstnat, nebylo by jich již dvacet. Bylo by jich třináct. Zbývajících sedm by šlo na pracovní úřad žádat o podporu. A to pěkně prosím v optimistickém případě, ve kterém by bylo možno snížit počet pracovních sil a nezavřít celou továrničku.

 

Pokud by však podnikatelova marže byla ještě tenčí a konkurence z Číny ostřejší, pravděpodobně by propustil všech dvacet zaměstnanců. Prodal by dílnu a stroje za zbytkovou cenu a šel by do penze. Anebo by se věnoval již jen řemeslnické malovýrobě. Nebo by sám šel na „pracák“. On ani jeho lidé by neplatili daně vůbec žádné. Naopak. Zůstali by státu na krku.

 

Závěr: co myslíte, vyplatí se tolerovat systém, kde značná část pracujících „šidí“ stát - anebo je lepší mít přísný stát, důkladné kontroly, vysoké daně, méně zaměstnaných a více lidí v evidenci Úřadu práce?

 

Velká část veřejnosti a populisté na levici jsou schopni vidět pouze jednu stranu mince: údajně nespravedlivé výhody pro OSVČ. Ale fakt, že díky tolerantnímu, byť nedokonalému systému pracují statisíce lidí, kteří by jinak byli bez práce, již povrchní kritici nevidí.

 

Problém OSVČ tedy není otázkou pravicového nebo levicového názoru. Je otázkou čistě aritmetickou. A počty - ty jsou nad jakoukoli ideologií.

Kolik vlastně stál socialismus

Kolik vlastně stál socialismus

Průměrná mzda Čechoslováka v roce 1989 vydala při reálném tržním kursu nějakých asi 60 dolarů, při oficiálním (ovšem zcela nereálném) kursu pak asi 200 dolarů. Jaké tedy byly ztráty?

celý článek >>>

Slovinsko – další krize na řadě

Slovinsko – další krize na řadě

Slovinsko je sledováno již delší dobu kvůli svým problémovým bankám. Těžko lze čekat, že právě nyní se situace začne lepšit, když většina Evropy je právě teď šokována kyperskými událostmi.

celý článek >>>

Kypr – otázky a odpovědi

Kypr – otázky a odpovědi

Kyperské banky možná chtěly pomoci Řecku nákupem dluhopisů, možná prostě věřily, že EU nenechá Řecko padnout. Zmýlily se, Řecko zbankrotovalo na jaře 2012.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD