Pět  fatálních  chyb  ODS

22. 6. 2013

Přiznám se, že k ODS mám rozporuplný vztah. Znám v té straně hodně lidí, kterých si vážím. Hlavně na nižších patrech její složité organizační struktury. Jako celek mě ovšem ODS negativně fascinuje svojí úpornou tendencí dělat zásadní chyby. Chyby, které poškozují stranu i celou zemi. Ještě více kroutím hlavou nad absolutní neschopností strany nejen poučit se z těchto chyb, ale vůbec připustit jejich existenci!

Koalice, foto Pavel Kohout

Chyba číslo 1: Tunelování

Devadesátá léta. Kuponová privatizace, vznik soukromých bank a trhu s cennými papíry. Každý, kdo věci alespoň elementárně rozumí, uznává nutnost platnosti určitých pravidel. Ne tak vedoucí činitelé ODS. Nikdo z nich sice v životě nepřečetl ani jednu knihu o kapitálových trzích, ale o to silnější mají názory.

 

Když zhruba kolem roku 1995 vypukla vlna beztrestného rabování investičních privatizačních fondů, ODS to blazeovaně přehlížela. Václav Klaus se tehdy dopustil nejhloupějšího výroku ve svém životě, když prohlásil, že „vyšší rizika znamenají vyšší výnosy a český kapitálový trh je díky nim tudíž přitažlivější pro zahraniční investory.“

 

Tunelování bylo přitom snadno řešitelným problémem. Není pravda, že šlo o nezbytnou fázi vývoje, kterou jsme bohužel museli projít. Ne, nemuseli. Varování byla k dispozici včas, stejně jako preventivní nástroje. Vím to, sám jsem v oné době napsal několik varovných článků a nebyl jsem sám. Ale ODS se o věc prostě nezajímala.

 

Doplatila na to vznikem „blbé nálady“, rozkolem ve straně a volební prohrou v roce 1998.

 

Doplatila na to zaslouženě.

Chyba číslo 2: Opoziční smlouva

Z dnešního hlediska může opoziční smlouva vypadat jako docela rozumný krok. Přinesla stabilitu na čtyři roky a snad částečně zmírnila levicové nadšení ČSSD. Možná jí dokonce vděčíme za snížení některých daní během Zemanovy vlády.

 

Přesto opoziční smlouva byla omylem. Pravicoví voliči ji vnímali jako zradu ideálů, tím spíše, že volební plakáty s nadpisem MOBILISACE vyznívaly dosti bojovně. Pro mnoho lidí byla druhým Mnichovem. Tedy něčím, co se hned tak nepromíjí.

 

Opoziční smlouva však přinesla ještě horší trvalý následek. ODS se domluvila s ČSSD na změně volebního zákona. Na změně, která by pokřivila poměrný volební systém, aby uměle posílil velké strany. Vzhledem k tomu, že dvě ze tří velkých stran byly tehdy strany levicové, nabízí se otázka, kterým tělesným orgánem špičky ODS tehdy myslely, mozek můžeme vyloučit.

 

Na svoji krátkozrakost ODS doplatila v roce 2006, kdy sice zvítězila ve volbách, které však skončily patem. Patem, který by nebyl, kdyby se ODS před několika lety diletantsky nemíchala do volebního systému.

Chyba číslo 3: Korupce

Nemyslím, že by ODS byla mimořádně zkorumpovaná strana. Srovnání s ČSSD vypadá zhruba fifty - fifty. Lidovci, včetně lidovců z TOP 09, jsou v přepočtu na počet mandátů zkorumpovaní stejně, možná o něco více. Vzpomeňme jen na hazard a ministerstvo obrany.

 

Chybou ODS je hlavně její postoj vůči korupci. Ten je možno charakterizovat zhruba takto:

  • Korupce? Žádná není. Je to jen pomluva pravdoláskařů.
  • Dobrá, možná nějaká je, ale korupce je problémem všech zemí. Nejsme výjimkou.
  • Korupce možná je problém, ale ostatní strany jsou zkorumpovanější než my.
  • Ale stejně žádná korupce není, všechno je jen spiknutí našich nepřátel, kteří se pokoušejí o policejní puč.

Hm. Jako ekonom odhaduji, že náklady na korupci dosahují ročně nejméně desítek miliard korun, nepřímé škody mohou sahat až do stovek miliard. Mám informace o takových případech, že by veřejnost žasla, ale nemohu s nimi nic dělat. Nemohu publikovat nic bez ohrožení svých zdrojů, nemohu podat trestní oznámení, protože nemám žádný hmatatelný důkaz. (Podobně jako nemám hmatatelný důkaz o existenci Grónska a mnoha dalších věcí.)

 

Znám různé tipy a triky, které korupčníci používají. Vím, co by se proti korupci dalo účinně dělat. ODS ovšem všechny návrhy přehlíží jako krajinu. Možná s výjimkou zákona o veřejných zakázkách, který se podařilo koaličně zbastlit takovým způsobem, že lze trestně stíhat i naprosto čisté zakázky.

Chyba číslo 4: Absence finanční a ekonomické strategie

ODS bývala stranou ekonomů. Ačkoli i oni se dopouštěli některých chyb (zejména chyby číslo 1), přece jen měli jasno ohledně základních věcí. Jména jako Klaus, Dyba, Stráský, Kočárník a další ale patří dávné minulosti. Nikdo z nich nebyl dokonalý, ale byli schopni formulovat aspoň základní rysy ekonomické strategie.

 

Dnešní ODS nemá nikoho srovnatelného. Namísto vlastního rozumu, ODS uvěřila mýtu, že Miroslav Kalousek je expert na finance. Mýtus má možná pravdivé jadérko, vezmeme-li v úvahu Kalouskovu zdatnost při žonglování s miliardami během jeho předchozího působení v rozpočtovém výboru Sněmovny. Ovšem žonglovat s miliardami není totéž, co rozumět veřejným financím.

 

Kalouskovy chaotické, nesmyslné a neodborné manipulace s daněmi způsobily značné škody. Především otřásly stabilitou podnikatelského prostředí. Velký problém! Na toto diletantství doplácíme všichni v podobě poklesu ekonomiky a nižších příjmů.

 

Kalouskovi se ovšem obratně podařilo přesunout odpovědnost za své výstřelky na ODS. Ta vskutku poslušně sledovala vše, co faktický předseda vlády (neboť kdo kontroluje peníze, drží skutečnou moc) nařídil. Kdyby Petr Nečas byl o něco méně poslušný a vzbouřil se proti finanční krizi uměle vyvolané z adresy Letenská 15 (sídlo ministerstva financí), věci by dnes mohly vypadat jinak. Různé věci, včetně preferencí ODS.

 

Tragédie spočívá v tom, že ODS si zřejmě vážně myslela, že hrdinsky podporuje důležité reformy, které jsou potřebné pro budoucnost země. Ve skutečnosti reformy nebyly reformy a potřebné nebyly už vůbec.

 

ODS se tedy obětovala za nesmyslné rozmary nemocného člověka, který je vším možným, jen ne odborníkem na veřejné finance.

Chyba číslo 5: Absence kritického myšlení

ODS nebyla schopna (až na pár jednotlivců) pojmenovat věci pravým jménem. Například, že nesmyslné šachování s daňovými sazbami je skutečně nesmyslné. Stejně jako celá řada dalších kroků ministerstva financí.

 

Především ale ODS trpí absolutní neschopností poučit se z vlastních chyb. Vlastně si vůbec připustit, že se někdy vůbec nějakých chyb dopustila.

Ale jakákoli organizace, která není schopna poučit se z chyb, je odsouzena k postupnému a potupnému zániku. ODS nyní opět ukazuje, že toho skutečně není schopna. Namísto řešení otázky „kde jsme udělali chybu“ probíhá kolektivní cvičení ve strkání hlav do písku. Viníci se hledají kdekoli, s výjimkou vlastní strany. Hlavní viník je samozřejmě nevděčný volič.

 

Lze ODS ještě zachránit? Donedávna jsem ještě chabě doufal. Teď je zřejmé, že naděje pohasla. Nemá smysl zachraňovat stranu, která se sama systematicky devastuje, a to dlouhodobě a při každé možné i nemožné příležitosti.

 

A co osiřelí voliči? V první řadě by si měli uvědomit, že TOP 09, která se vehementně vnucuje do role náhražky, není pravicová strana. Je spíše křesťansko-socialistická, přičemž ono zmíněné křesťanství je třeba chápat ve smyslu papeže Alexandra VI. z rodu Borgiů.

 

Nelevicové alternativy k dispozici jsou.

Co dělá trafiku trafikou?

Co dělá trafiku trafikou?

„Politika je handl a není vůbec nic špatného na tom, že poslanec přijme trafiku jako odměnu za jakékoliv služby vykonané ve prospěch jedné či druhé strany politického boje.“

celý článek >>>

Hra na socialismus

Hra na socialismus

Komu padne jednička ve dvou kolech za sebou, dopustil se velmi závažné hospodářské chyby, má pět trestných bodů, zavádí socialismus a pět kol nehází. Hra může končit po určitém počtu kol anebo tehdy, když všichni hráči zavedli socialismus.

celý článek >>>

Jak jsem se stal evropským skeptikem

Jak jsem se stal evropským skeptikem

Český politický systém má chybný design z hlediska rozdělení moci a odpovědnosti. Nestabilita a korupce jsou systémovými jevy. Nestačí jen vyměnit politiky, je třeba vyměnit systém.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD