Pět  věcí,  které  Karel  pokazil

28. 1. 2013

Kdyby Karel Schwarzenberg měl o pět procentních bodů více, byl by novým českým prezidentem. Ale nebude. Protože udělal pět zásadních chyb. Tyto chyby jej stály vítězství.

První chyba: Daňové kotrmelce

Jsou ministři financí, kteří jsou dobří ve svém oboru. Pak jsou ti průměrní. A pak se jednou za čas - naštěstí je to řídký jev - objeví i takový ministr, který zvýší v nepříliš dobré hospodářské situaci třináct různých daňových sazeb, čímž ekonomiku totálně rozhasí a zabije veškerou naději na hospodářské oživení. Navíc, kromě zvyšování sazeb, praktikuje takřka trockistickou teorii permanentní revoluce v daňovém systému.

 

Karel Schwarzenberg má tu smůlu, že je předsedou strany, odkud pochází tento - podle jeho vlastních slov - výtečný ministr financí. Jako poslanec a člen vlády také sám hlasoval pro celé toto daňové neštěstí. Že finance jsou pro Schwarzenberga španělská vesnice, není polehčující okolnost. Je to přitěžující okolnost. Prezident by měl buď mít sám znalost financí, anebo aspoň kvalifikované lidi v týmu. Schwarzenberg nemá ani jedno ani druhé.

 

Už jen to je dobrý důvod, proč se neměl stát prezidentem. Hodně voličů, kteří vidí do financí, se řídilo tímto bodem. Schwarzenberg byl pro ně nepoužitelný kandidát.

foto Pavel Kohout

Druhá chyba: Eurohujerství

Český národ není protievropský ani vypjatě nacionalistický. Češi ovšem nemají rádi, když je mistruje nějaký nafoukaný Francouz, jehož vlastní země je po uši v dluzích, anebo nafoukaný Portugalec, v jehož zemi je negramotnost populace dodnes vážným problémem. Podkuřování cizí mocnosti není v Česku populární už jen proto, že bylo tolikrát v historii vyžadováno: Moskvou, Berlínem, Vídní.

 

Většina české populace se proto dívá s nemalým podezřením i na Brusel. Snad jen v českém prostředí vznikl termín „eurohujer“ - jistě znáte servilní postavu Hujera z filmu Marečku, podejte mi pero. Jeho hláška „dovolil jsem si, pane profesore, přinést pár švestiček z vlastní zahrádky“ se stala součástí lidové kultury. Hujeři nebývají oblíbeni.

 

Pro Schwarzenberga je ovšem paušální souhlas s „evropským projektem“ jeho vlastní přirozeností. Vše, co přijde z Bruselu, je pro něho automaticky dobré a správné. O Evropské unii se nepochybuje. Evropská unie myslí za vás.

Třetí chyba: Beneš, dekrety, odsun

Jsou témata, kterým se rozumný český politik raději vyhne. Prezident Beneš a odsun Němců patří mezi ně.

 

Schwarzenberg se nezachoval jako rozumný politik, když se nechal vyprovokovat k následujícímu výroku:

 

„Já jsem vždy říkal - a na tom trvám - že to, co jsme v roce 45 spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by tehdejší vláda, včetně prezidenta Beneše, by se octli v den Haagu, kdyby tehdá ještě existoval.“

 

Podle schwarzenberských měřítek by před soudem museli stanout i Churchill, Roosevelt, Truman, o Stalinovi ani nemluvě. Odsun Němců prováděli i Poláci (v mnohem větších počtech) a Francouzi. Takže i generál de Gaulle. V roce 1945 prostě panovala úplně jiná měřítka.

 

A jak se Schwarzenberg pokoušel svoji chybu napravit? O den později tvrdil, že vlastně neřekl, co řekl:

 

„Já jsem nikdy neřekl toto o prezidentu Benešovi. Já jsem jenom řekl, a to je pravda, že za obdobné činy se dneska bývalí politici či generálové bývalé Jugoslávie nebo z Afriky dostávají právě před mezinárodní trestní soud. To jsem řekl.“

 

Jediná správná reakce zní: „Benešovy dekrety jsou historie. Uzavřená kapitola. Nikdo a nikdy už nebude politicky otevírat toto téma. Tečka.“ Zmínka o kolektivní vině Čechů („co jsme v roce 45 spáchali“) spolehlivě naštve drtivou většinu příslušníků tohoto národa.

 

Schwarzenberg mohl reagovat správně. Ale nereagoval. Připravil se možná o stovky tisíc voličů během jediného okamžiku. Připravený a pohotový Zeman si s ním pohrál jako kočka s myší.

Čtvrtá chyba: Církevní restituce

Církve mají v Čechách tradičně špatnou pověst. Na Moravě jen o málo lepší. Proč? Na rozdíl od Poláků nebo Irů, Češi nikdy nevnímali katolickou církev jako svoji instituci, která brání jejich zájmy. Ani jiné církve. Taková je historická skutečnost, ať se to někomu líbí nebo ne.

 

Proto většina Čechů dost dobře nechápe, proč právě církve mají mít při restitucích privilegia jako nikdo jiný. Proč se má vracet majetek právě jim? A proč se nevracel majetek dědicům majitelů Škodovky, Poldovky, Zbrojovky nebo jiných akciových společností? Přitom přínos uvedených společností této zemi je naprosto nesrovnatelný ve srovnání s církvemi.

 

Názory na církevní restituce se mohou lišit, ale Schwarzenbergův pevný a zásadový postoj prosadit stůj co stůj největší realitní a finanční transakci tohoto století bez existence seznamu majetku (na rozdíl například od kuponové privatizace) zavání něčím pekelně ošklivým. Mnoho voličů ucítilo síru. Nebo provize. Nebo obojí.

Pátá chyba: Přehnaný tlak

Silná pozice v médiích a na sociálních sítích byla považována za Schwarzenbergovu přednost. Opak byl pravdou.

 

Je pravda, že Schwarzenbergova kampaň byla úspěšná. Výtvarně zdařilá, mocně finančně dotovaná s rozsáhlým a dobře organizovaným týmem placených dobrovolníků. Předseda strany, která v podzimních volbách totálně propadla a která se již pravděpodobně nedostane znova do Poslanecké sněmovny, postoupil díky této kampani do druhého kola. Veřejnosti se podařilo prodat iluzi, že „kníže“ je finančně i jinak nezávislý intelektuál, který nemá společného absolutně nic s rekordně neoblíbenou vládou a stranou, která je na odpis. Intelektuál, který v životě nenapsal snad ani článek.

 

To byl skvělý propagandistický výsledek.

 

V jedné věci to však organizátoři přehnali. Podařilo se jim vytvořit klub fanoušků, kteří brali věc až příliš emocionálně. Velký počet mladých příznivců na internetu, kteří propadli pocitu, že asistují něčemu světodějnému, se dal na misionářskou dráhu.

 

Mladí misionáři cítili niternou potřebu sdělit každému, že (a) oni volí Karla; (b) kdo Karla nevolí, je vykopávka, dement, buran, hulvát, nevzdělanec nebo dokonce - urážka všech urážek - venkovan; (c) o výše sdělených pravdách se nepochybuje. Aktivismus mládežnické fronty (tento komunistický termín používám záměrně) byl doprovázen neméně intenzivní podpůrnou palbou v tisku, rozhlasu, televizi. Ani „kulturní fronta“ nezůstala nic dlužna. Podtrženo a sečteno, nerozhodnutý volič měl pocit, že je pod tlakem.

 

Nikdo nemá rád, když je pod tlakem. Kampaň byla přehnaná do té míry, že vyburcovala voliče proti Schwarzenbergovi. Zběsilá propaganda lidi vyděsila. Řekli si: „Proboha, jestli tohle je jen začátek, co by asi následovalo, kdyby se ten člověk na Hrad vážně dostal?!“

 

A šli raději volit raději pohodového, relaxovaného Zemana.

 

Bez těchto pěti chyb by novým prezidentem mohl být Karel Schwarzenberg. Jenomže smutná pravda je, že bez nich by Schwarzenberg byl někdo jiný. Až poleví hořkost jeho zklamaných fanoušků, emoce opadnou a vrátí se rozum, uvědomí si to i oni sami.

 

Poznámka: Druhého kola prezidentských voleb jsem se neúčastnil, protože ani jeden z obou kandidátů neodpovídal mým představám.

 

Tento článek navazuje na otevřený dopis "Zklamaným voličům".

Zklamaným voličům

Zklamaným voličům

Milí přátelé, myslím, že chápu vaše zklamání. Zklamání, že namísto vašeho kandidáta vyhrál ten „nesprávný“. Také můj prezidentský kandidát neuspěl. Ano, v životě jsou i prohry a neúspěchy. Je třeba umět s nimi žít.

celý článek >>>

Blahopřání novému prezidentovi

Blahopřání novému prezidentovi

Je známo, že jste orientován silně ve prospěch Evropské unie. Nezapomeňte však na prezidentský slib: „Slibuji věrnost České republice.“

celý článek >>>

Británie vs. Brusel

Británie vs. Brusel

Konflikt Británie s francouzsko-německo-bruselským blokem byl bohužel nevyhnutelný. Vyplývá z hluboké civilizační odlišnosti Británie a určité části evropského kontinentu.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD