Polemika  proti  politologům

5. 11. 2013

Přiznám se, že nemám nijak zvlášť v oblibě politology. Ne snad, že bych považoval předmět jejich studia za nevýznamný. Analýza mocenského uspořádání a jeho funkce by měla být důležitou součástí lidského vědění. Jestliže lidstvo proniká do základních tajemství vesmíru, života, stavby hmoty a tak vůbec, mělo by také mít určité ponětí o fungování všemocné organizace, která řídí naše životy: o státu.

foto Pavel Kohout

Dobrý politolog by proto měl rozumět ekonomii, teorii systémů, měl by mít velmi dobrý přehled o právu a důkladné znalosti historie. Znám možná jednoho nebo dva takové.

 

Bohužel většina politologů se chová a mluví tak, jako když se ekonomie štítí (jen tam moc čísel, fuj), právo je nudí (kdo se má učit všechny ty paragrafy?), historie rovněž (stejně se to všechno stalo už dávno, takže se to vlastně nestalo.) A systémové myšlení? Třikrát fuj, tohle nebezpečně zavání matematikou, logikou a kybernetikou, pryč s tím!

 

Pokud máte pocit, že mám na nešťastné politology pifku, věřte mi, že v tom není nic osobního. Žádný z nich mi nikdy nešlápl na kuří oko ani nepřebral slečnu. Ale podívejte se sami, jaká moudra produkují v poslední době. Před volbami i po nich.

Standardní politologické vyjádření zní asi takto:

 

„Český volič je málo vyspělý ve srovnání s voliči z vyspělých západních demokracií. Je zklamán standardními politickými stranami, takže se přiklání k populistům. Časem ovšem zjistí, že populismus není řešení a politické kyvadlo mezi levicí a pravicí se opět dá do pohybu. Bez ohledu na volební systém, neboť složení sněmovny je vždy zrcadlem společnosti. Jací voliči, tací politici.“

 

Možná, že bych dal dohromady ještě několik podobných hloupých klišé, ale snad to stačí. Takto a podobně se vyjadřují lidé, kteří sami sebe považují za vědce. Přitom se nijak nenamáhají argumentovat fakty, logikou, zkušenostmi z historie. Vystačí si s několika základními dogmaty.

K těmto dogmatům, o nichž se nediskutuje, patří následující:

  • Politika se dělí pouze na pravici a levici, případně střed. (Pohybujeme se jen v jednom rozměru. Nic dalšího neuznáváme.)
  • Pravice a levice je to, co o sobě strany samy prohlašují. (Věříme stranickým prohlášením, nezkoumáme je do hloubky a je nám úplně jedno, zdali pravicová strana praktikuje levicovou politiku nebo naopak.)
  • Pravice i levice je v zásadě dobrá; cokoli je však mimo standardní pravolevou osu, je populistické, nesystémové a zaslouží si veřejného pokárání a zostuzení. (Standardní postup: ocejchujeme, odsoudíme, pomluvíme. Bez ohledu na skutečný myšlenkový obsah a činy.)
  • Tradice je vždy dobrá, cokoli nového je podezřelé nebo spíše rovnou špatné. (Tradiční strany budeme kritizovat jen zlehka, nové strany a hnutí lze strhat bez milosti.)
  • Vyspělý Západ je vždy dobrý, nevyspělé mladé demokracie postkomunistického světa jsou jako malé děti, které nevědí, co chtějí. (A potřebují proto moudrý, ale přísný dohled ze strany Evropské unie.)
  • Evropská unie je dobrá, její kritici jsou špatní. (Evropskou unii kritizují pouze populisté, kteří jsou špatní již z definice, viz výše.)
  • Rasisté jsou vždy a výhradně jen pravicoví radikálové. (Vždy jen pravicoví: i když požadují tak levicové záležitosti jako státní vlastnictví, progresivní daně a posílení sociálního státu!)
  • Volební systém není podstatný; pokud se nějaká země dlouhodobě potácí od jedné přechodné vlády k druhé, může za to hloupost a nevyspělost jejích obyvatel.

Možná, že vám přijde, že takovou kupu hloupostí nemůže nikdo ve skutečnosti hlásat. Ale ano, může. Nijak nepřeháním, když budete pozorně číst nebo poslouchat různé české politology (a politické komentátory), v zásadě se dočtete nebo uslyšíte totéž. Pouze je shrnuji v koncentrovaném vydání.

 

Jak je to ve skutečnosti? Politika samozřejmě není jednorozměrná veličina. Osa pravice - levice není jediným rozměrem. Bystrému čtenáři asi také dávno došlo, že „populista“ je univerzální nálepka, kterou politolog lepí na vše, čemu nerozumí a co se mu tudíž nelíbí. A tak dále. Zastavil bych se ovšem u posledního bodu: u volebních systémů.

 

Politologové často šmahem odmítají diskuse o změně systému: „Různé příklady z Evropy dokládají, že změna volebního systému nevede k očekávaným výsledkům. Je to pravidlo, které se uplatňuje prakticky ve všech zemích, kde na změnu volebního systému přistoupili,“ konstatuje jistý věhlasný politolog. Se zřejmými důsledky: občané, o nic se nesnažte, buďte konformní, volte stejně, jako vždy. Hlavně tradiční strany na pravolevé ose.

 

Nebudu uvádět jméno onoho učence, abych jej neuváděl do rozpaků. Tvrdí totiž očividnou nepravdu, kterou lze vyvrátit řadou protipříkladů.

Jedním z nich může být rozdíl mezi čtvrtou a pátou francouzskou republikou. Během období 1947 až 1958 (éra čtvrté republiky) došlo ve Francii k ne méně než 21 střídáním předsedy vlády. Trochu hodně vlád na jedenáct let - francouzská politická nestabilita překonávala i první italskou republiku a první československou republiku.

Pak prezident Charles de Gaulle prosadil změnu ústavy včetně systémového a volebního uspořádání. Politická nestabilita byla pryč. Nikoli proto, že by francouzský volič nějak zázračně prozřel a dospěl. Byla to změna systému, změna pravidel hry, která přinesla zásadní změnu chování a politickou stabilitu.

 

A co tvrdí čeští odborníci? „Myslím, že není třeba nic měnit, naše scéna odpovídá naší společnosti a ta se také nedá změnit pouhou změnou pravidel,“ tvrdí jeden. „Volební systém je jen kosmetická věc, hlavní je rozložení společnosti,“ tvrdí jiný. Přísně vzato, ani jeden z nich není politolog. První je odborářský ekonom. Druhý je politický aktivista, který vystudoval muzikologii. Názory obou ovšem ilustrují, jak poslušně, pasivně a bezmyšlenkovitě vzali za své politologické klišé, které tvoří dominantní názorový proud v této nešťastné bloudící zemi.

 

Zanechte vší naděje, vy, kdož slepě věříte nemyslícím.

Čemu se můžeme učit od Němců

Čemu se můžeme učit od Němců

Skutečný recept na známý německý velký hospodářský úspěch není ve financích.

celý článek >>>

Kam směřujeme po volbách

Kam směřujeme po volbách

Komu se líbí současná politická mizérie, ať chválí poměrný volební systém.

celý článek >>>

Svobodní: jak to dělat lépe

Svobodní: jak to dělat lépe

Češi si přejí demokracii. Jsou jen zhnuseni její pokleslou podobou, kterou nám ukuchtili Pithart & spol. po listopadu.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD