Politická  ekonomie  švédského  sociálního  státu

27. 5. 2013

Tento článek jsem napsal v září 2006 jako komentář k parlamentním volbám ve Švédsku. Když jsem během posledních dní slyšel o nepokojích ve stockholmských čtvrtích Husby a Rinkeby, vzpomněl jsem si, že o těchto místech jsem již tehdy psal. Článek uveřejňuji beze změn. Jako vysvětlení, jak Švédsko přišlo ke svým sociálním problémům - a jako varování pro české voliče, aby nešli stejnou cestou.

Whitechapel, foto Pavel Kohout

Švédské parlamentní volby měly podobně dramatický průběh jako české. Neskončily však volebním patem. Těsnou většinu ve 349 členném parlamentu získal pravý střed před levicovou koalicí. Jméno nového švédského premiéra tedy zní Fredrik Reinfeldt, což je předsedy strany Umírněných (Moderaterna). Jeho strana získala 26,1 % hlasů, což je nejlepší výsledek, jakého „buržoazní“ strana dosáhla od roku 1928.

 

Sociální demokraté získali 35,2 % hlasů, ale vzhledem k nevalným výsledkům svých koaličních partnerů to na sestavení vlády nestačí. Nicméně fakt, že od 30. let sociální demokratů ve Švédsku rutinně vítězí ve volbách a až na výjimky také vládnou, je pozoruhodný.

 

Proč byla švédská sociální demokracie vždy tak mocensky úspěšná? Důvodů je více. Jedním z nich je relativní umírněnost švédské levice. Švédsko nikdy nebylo socialistickou zemí: jeho ekonomika vždy byla nefalšovaně kapitalistická. Do 70. let dokonce ani nebyla zatížena příliš vysokými daněmi. Švédská sociální demokracie nikdy neznárodňovala a nezpůsobila tudíž podobné ekonomické katastrofy jako britští labouristé nebo francouzští socialisté. Pokud jde o státní rozpočet, nikdy nepřekročila únosné meze utrácení.

Její téměř neotřesitelná moc pramení i z dalších důvodů. Za prvé, vymodelovala švédskou ekonomiku tak, aby podpořila svoji vlastní mohutnou voličskou základnu a odstavila „buržoazii“ na vedlejší kolej. Za druhé, ideologicky ovládla státní školství, státní rozhlas, státní televizi. Za třetí, pomocí oficiální ideologie pokračovala - a pokračuje - v dalším rozšiřování voličské základny.

 

Tvorba voličské základny se odehrávala na několika frontách. Původně, ve třicátých letech, šlo o chudší voliče, kterým některá sociálně orientovaná opatření skutečně pomohla. Tehdy šlo ovšem o opatření z dnešního pohledu velmi skromná. Například povinné zdravotní pojištění bylo ve Švédsku zavedeno až v roce 1954, tedy po více než dvaceti letech vlády sociální demokracie.

 

Postupem času ovšem podíl veřejných výdajů rostl. Vláda si kupovala voličské hlasy, a nešlo již jen o chudinu. Ze státních peněz dnes ve Švédsku žije větší procento pracujících než kdekoli ve světě. Kdo je závislý na státu, obvykle si nestěžuje na vysoké daně, protože je z nich placen. Sociální demokracie vytvořila početně silnou, mocnou a dobře placenou kastu státních zaměstnanců, na jejichž hlasy se může vždy spolehnout.

Švédské levici je nutno přiznat zásluhu, že nikdy neprojevovala diktátorské sklony v oblasti ekonomického plánování. Ale propagandu držela strana a vláda pevně v otěžích. Monopolní státní školy a elektronické sdělovací prostředky otevřeně propagovaly stranickou linii a levicovou politiku jako jedinou správnou. Tak se stalo, že levicové myšlení se stalo normou, zatímco myšlenky na snižování daní či omezení sociálních služeb se staly čímsi skandálním.

 

Ještě ve 30. letech zaváděli sociální demokraté rasové a eugenické zákony, které se dokonce staly vzorem pro tehdejší Německo. Multikulturalismus se prosadil až relativně nedávno. Proč? Na tradiční voličskou základnu již nebylo spolehnutí a tak bylo třeba levicové voliče dovážet. Logika byla jednoduchá: (1) Je-li v zemi nedostatek levicových voličů, je třeba vytvořit novou chudinu. (2) Otevřeme proto Švédsko nevzdělaným imigrantům. (3) Necháme je žít na sociálních dávkách, čímž si vypěstujeme početnou třídu levicových voličů. (4) Toto vše zaplatí ze svých daní buržoazie, náš nepřítel, dobře mu tak.

V současnosti má Švédsko devět miliónů obyvatel, z toho dva milióny nešvédského původu. Z nich skutečně většina volí sociální demokraty. Příklad: obyvatelstvo stockholmské čtvrti Rinkeby se skládá z 91,1 % přistěhovalců a jejich potomků. Volební preference levice ve volbách v roce 2002 činily v této čtvrti 87,5 %. Obdobná čísla lze uvést i pro jiné podobné stockholmské čtvrti s majoritou přistěhovalců: Tensta, Husby, Skärholmen, Akalla, Bredäng, Rågsved, Kista, Sätra nebo Vårberg. Stránky volební komise poskytují instrukce nejen ve Skandinávii běžných jazycích jako arabština, perština, kurdština, turečtina nebo somálština, ale také například v albánštině, bosenštině, romštině a dokonce v asyrštině.

 

Přesto masový import voličů švédské levici již na další vítězství nestačil. Bude zajímavé sledovat, jak si povede vláda pravého středu. Jedno je jisté: miliónům lidí žijících na útraty státu peníze nesebere.

 

Pavel Kohout, 21. 9. 2006

Demokracie, nebezpečný systém

Demokracie, nebezpečný systém

Demokratický řád se může zhroutit i jinou cestou, uvádí Platón: bohatí jsou přinuceni se bránit a vyberou si proto svého ochránce, rovněž budoucího tyrana.

celý článek >>>

Pražský magistrát, aneb o normálnosti podrazů

Pražský magistrát, aneb o normálnosti podrazů

V minulých volbách zvítězila „topka“ a to jistě především díky skromně vystupujícímu a oblíbenému Zdeňku Tůmovi, který měl pověst špičkového finančního experta z doby, kdy byl guvernérem České národní banky.

celý článek >>>

Vzpomínka na Valtra Komárka

Vzpomínka na Valtra Komárka

Zemřel Valtr Komárek. Člověk, který měl bezpochyby významnou zásluhu na hospodářské transformaci české ekonomiky. Zásluhu nejen přímou ale i nepřímou.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD