Portugalsko  na  cestě  dolů

4. 7. 2013

Rozpočtové zemětřesení, daňový napalm, loupež ve velkém. Tak a podobně zněly koncem roku 2012 rozhořčené komentáře k portugalské finanční reformě, která měla vstoupit v platnost v lednu roku 2013. Také vstoupila a nyní jsou zřejmé její výsledky. Neblahé výsledky.

 

Ovšem jednalo se opravdu o reformu? Nikoli. Jak už bývá v Evropě zvykem, takzvaná reforma veřejných financí nebyla ničím více než dalším zvýšením daní.

Portugalsko na cestě dolů, foto Pavel Kohout

Portugalsko zvyšovalo daně už od začátku finanční krize. Výsledek? Čím vyšší daňová zátěž, tím horší dopady na ekonomiku. Rok 2013 ukázal, že zvýšení sazeb mělo ve skutečnosti nepříznivý dopad na daňové inkaso. Propadly se zejména příjmy podnikových daní. Inkaso osobních daní vzrostlo asi o čtvrtinu, avšak v tomto případě šlo o Pyrrhovo vítězství.

 

Více peněz v rukou státu samozřejmě znamená méně peněz v rukou lidí. Obyvatelstvo proto méně utrácí - výsledkem je nevyhnutelný propad spotřeby se zřejmými ekonomickými důsledky.

 

Portugalsko se dostalo do sestupné spirály. Vyšší daně přinesly menší spotřebu, menší spotřeba měla za následek hospodářský pokles, který způsobil nižší daňové inkaso... které vede hloupé politiky k tomu, že opět zvyšují daňové sazby v naději, že tentokrát už to musí fungovat a stát se konečně prodaní k prosperitě.

 

„Jedinou pochybností je, zda toto rozpočtové zemětřesení bude na sedmém stupni Richterovy škály, což je destrukce, anebo na osmém, což je devastace,“ prohlásil koncem prosince 2012 António Bagão Félix, bývalý ministr financí za pravicovou Lidovou stranu. Nyní se ukazuje, že zhoršení ekonomické situace opravdu může vést až k osmému stupni, který by mohl znamenat určitou obdobu řeckého scénáře.

 

Situaci ještě zhoršuje politická nestabilita. Portugalsko má tradiční kontinentální politický systém s poměrným zastoupením a koaličními vládami. Známe to důvěrně. Jde o politický model, který neumožňuje žádné skutečné reformy, protože skoro vždy vede k cestě nejmenšího politického odporu. Což je v tomto případě hloupé a škodlivé zvyšování daní. Skutečné úspory ve smyslu zkrocení rozmařilého státu se nedaří. I toto důvěrně známe.

Portugalský stát přitom nemá tak úplně nízké příjmy. V roce 2012 Portugalsko vybralo celkem 41 procent hrubého domácího produktu. Utratilo ovšem 47,4 procenta HDP. To je pochopitelně špatně. Normální ekonomická úvaha by měla vést směrem „utrácíme příliš, je třeba zkrotit výdaje, jinak přijdeme na buben“. Toto si řekne každá rozumná domácnost, každá rozumná firma, která se octne v podobné situaci.

 

Co si řekne stát? Stát si zpravidla řekne, že je třeba sáhnout hlouběji do kapes občanů.

 

Mimochodem, Česko vybralo v tomtéž roce 40,1 procenta HDP. I to by muselo stačit na provoz fungujícího státu se slušným sociálním komfortem. Ale nestačí: stát utratil 44,5 procenta HDP. Menší malér než v Portugalsku, ale stále malér.

 

Co bylo výsledkem? Kalouskovo zvýšení daní v roce 2013. Kdo si klade otázku, proč je na tom Česko tak mizerně s hospodářským růstem, může najít odpověď právě zde. Děláme stejné chyby jako Portugalci, byť možná v menší míře.

 

Ještě něco. Portugalsko s velkou slávou vstoupilo do eurozóny, což mělo za následek řadu let růst mezd. Jenže když mzdy rostou příliš rychle, ekonomika ztrácí konkurenceschopnost. Tato situace může mít dvě řešení. Buď snížit mzdy nebo oslabit měnu. Druhá možnost je rychlejší, snazší a méně bolestivá. Nepřichází ovšem v úvahu pro členské státy eurozóny.

 

Portugalsko tedy musí provádět tzv. vnitřní devalvaci, nepříjemný a ekonomicky devastující proces snižování mezd. Žádná ekonomika nereaguje na tento proces příznivě, zejména v kombinaci s vyššími daněmi.

Správným řešením pro Portugalsko by bylo snížit státní výdaje a opustit euro. Jenomže to není možné. Skutečné reformě veřejných financí brání domácí politika. Opuštění eura brání strach z možné odvety Evropské unie, která by s exemplární tvrdostí ztrestala jakýkoli neposlušný stát.

 

Jak to bude dál s Portugalskem, nevím, ale rozhodně bych momentálně nekupoval tamní dluhopisy a raději ani akcie. A pochopitelně, Portugalsko není jedinou ekonomikou s podobnými problémy. Je jen o něco dál než ostatní.

Kdo má být ministrem financí?

Kdo má být ministrem financí?

Premiér je ve srovnání s vládcem peněz pouhým podržtaškou. Ministr financí může ovlivňovat politiku celé vlády metodou „vařila myšička kašičku, tomu dala, tomu víc, tomu nic.“

celý článek >>>

Mylné představy o vládě odborníků

Mylné představy o vládě odborníků

Česká ústava ukládá premiérovi povinnosti, ale neuděluje mu žádné pravomoci. Česká vláda se skládá ze samých velkých šéfů a menších šéfíků, přičemž to není vždy premiér, kdo má hlavní slovo.

celý článek >>>

Otázky k podpoře zaměstnanosti

Otázky k podpoře zaměstnanosti

Politici nechápou, že pracovní místa se netvoří. Pracovní místa vznikají v důsledku poptávky po pracovní síle.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD