Pravice  a  levice  II.

29. 4. 2016

/5/ Neomarxismus a „Nová levice“

Levicový konzervativec není ve své podstatě proti kapitalismu. Jeho filosofií je kapitalismus zdanit a podřídit si ho, nikoli však zničit. Konzervativní levice uznává i demokracii. Když Clement Attlee se svojí výrazně levicovou Stranou práce prohrál volby v roce 1951, sbalil si věci a spořádaně opustil kancelář v čísle 10 na Downing Street. Přitom tehdejší Strana práce byla pořádně radikální! Též svoboda tisku je pro konzervativní levici nedotknutelná, neboť je součástí demokracie.

 

Představte si ovšem, že jste marxista. Jako takový toužíte zničit kapitalismus. Marxisté odjakživa chtěli především ničit. Co přijde po zničení nenáviděného kapitalistického systému, o to se valně nestarali: každý přece věděl, že bude následovat ráj na zemi! Jak ten ráj bude vypadat, kdo ho postaví a za čí peníze - kdo by zdržoval takovými přízemními malichernostmi?

 

Po roce 1989 se zdálo, že marxismu definitivně odzvonilo. Ale ne tak docela. V různých částech světa, které nepoznaly dobrodiní Marxovy ideologie, je tento vousatý prorok stále živý. Nezměnila se chuť zničit kapitalismus, který je příčinou všeho zla. Změnila se jen taktika.

 

Dříve se hlásalo, že revolučním předvojem lidu je dělnická třída a nepřítelem jsou kapitalisté. Nyní, když počet dělníků ubyl z technologických a jiných důvodů, se revoluční předvoj i nepřátelé pozměnili. Také namísto ozbrojené revoluce přišly na řadu jemnější prostředky.

 

Pokud uvažujete jako neomarxista, musíte především jinak definovat třídní nepřátele. Nynějším nepřítelem lidu již není pouze vykořisťovatelská třída kapitalistů, ale je západní civilizace jako celek. Nová levice proto vyčítá Západu vše, co jen vyčíst lze: války, otrokářství, rasismus, sexismus, homofobii, xenofobii, islamofobii, kulturní hegemonii a to ještě pravděpodobně není zdaleka vše.

Především se však Západ provinil tím, že je bohatý, zatímco Afrika, Latinská Amerika, většina Asie a islámský svět jsou chudé. Když je někdo bohatý a jiný chudý, musí první z nich být nutně bohatý na úkor toho druhého, ne?

 

Tento ekonomický klam je středobodem neomarxistické argumentace. A pokud někdo má tu drzost namítnout, že například Indie je chudá kvůli naprosto chaotickým zákonům a bizarnímu uspořádání vlády a státních úřadů, pěkně si naběhne. Neomarxista jej nařkne ze smrtelných zločinů rasismu, kulturního imperialismu a xenofobie. Proti této žalobě, která je zároveň i rozsudkem, není odvolání. Odsouzenec již navždy ponese cejch hanby, který jej vyřadí ze společnosti slušných lidí. Rozuměj nových levičáků a jejich pomahačů.

 

Zpět k taktice. Ozbrojené povstání pracujícího lidu můžeme vyloučit okamžitě. Moc lze v rámci demokracii převzít pomocí voleb. Nic nového, to udělal už Klement Gottwald. Jak ale zákonem kodifikovat vládu jedné strany? V dnešním západním světě nelze demokracii zrušit dekretem prezidenta republiky. Nelze ani vyvlastnit výrobní prostředky jménem všeho lidu. Co teď?

Selfridges, foto Pavel Kohout

Selfridges, foto Pavel Kohout

Nelze zavést vládu jedné strany. Lze ovšem zavést vládu více stran, které budou prakticky zaměnitelné, protože všechny budou poplatné jedné ideologii. Tuto ideologii dodají samozřejmě neomarxisté a bude zahrnovat zejména tyto body:

 

· Extrémně štědrý sociální stát. Nic z toho, co doposud existovalo, nestačí. Sociální výhody nutno rozšiřovat. V případě jakýchkoli, byť mírných úsporných opatření spustit povyk, jako kdyby hrozil hladomor. Nepřestat kritizovat „neoliberalismus“, neustále srovnávat současnou vládu s Pinochetovým režimem v Chile. Pokud to nestačí, vždy je možné použít i silnější kalibr.

 

· Rozšířit štědrý sociální stát pokud možno na celý svět. Umožnit masovou imigraci, protože bezbřehý sociální stát nelze dlouhodobě financovat, což přiblíží ono kýžené zhroucení kapitalistického systému.

 

· Totální svázání podnikatelů pomocí zákonů a podzákonných norem. Nelze-li je zatím vyvlastnit, je třeba kapitalisty alespoň tak omezit, aby dělali to, co po nich vláda chce. Kapitál prozatím zůstane formálně v soukromém vlastnictví, fakticky však bude pod kontrolou státu.

 

· Morální klacek. Máte se dobře? Pak jste vinni, protože se dozajista máte dobře na úkor někoho jiného. Kvůli vám trpí Afrika, kvůli vám se válčí v Afghánistánu, kvůli vám hladovějí děti v Somálsku, kvůli vám se kácejí deštné pralesy a až kontinenty jednou zaplaví rozehřáté ledovce, bude to hlavně vaše vina. Kajte se, hříšníci. A poslouchejte své kazatele. Jakýkoli odpor je zbytečný - čtěte dál, co by vás čekalo, kdybyste se o něj pokusili.

 

· Zakázat kritiku. Jakákoli kritika sociálního státu musí být umlčena. Vlastně musí být umlčena téměř vůbec jakákoli kritika, s výjimkou výčitek, že stát je příliš úsporný, příliš málo sociální, příliš uzavřený vůči imigraci, příliš málo vstřícný vůči menšinám. Kritiku z opačné strany je třeba dehonestovat (náckové, neofašisté, neoliberálové, xenofobové, sexisté, homofobové, atd.) delegitimizovat (žádný prostor pro extrémisty ve slušné společnosti, v médiích, ve vládní koalici!) a nakonec jednoduše zakázat.

 

Neomarxisté si přečetli Orwellův román 1984 a pochopili, že jde o skvělý návod, jak zrušit svobodu slova coby předstupeň pro zavedení totalitního režimu. Pod záminkou slušné mluvy a dobrých mravů zavedli novodobou cenzuru.

 

Začalo to nevinně: slušní lidé nepoužívají slovo „negr“, neboť je to sprostá urážka. Dobrá, to může každý pochopit a přijmout. Jenomže rejstřík urážek se postupně rozšiřoval až do dnešní doby, kdy je téměř vyloučena jakákoli kritika, aniž by se nějaká menšina cítila smrtelně dotčena. A protože slušní lidé nikoho neurážejí, nesmějí ani kritizovat. Jediným povoleným směrem je kritika vlastní společnosti, která je příliš sobecká, příliš xenofobní, příliš bílá. Jediný druh xenofobie, který je povolen, je xenofobie protibělošská.

 

Nová levice bojuje tak, že nejprve zakazuje slova, pak myšlenky, potom politické názory a strany založené na těchto myšlenkách. Naopak podporuje vše, co je proti svobodě, proti Západu a proti kapitalismu.

 

Levicová cenzura se projevuje nenápadně. Například oficiální manuál tiskové agentury Reuters zakazuje používat slovo „islámský“ jinak než v souvislosti s kulturou, uměním, architekturou, hudbou nebo financemi. Nesmí se tedy napsat „islámský terorista“. Nelze ani napsat „islamistický terorista“. Je povoleno maximálně „islamistický útočník“. Slovo „útočník“ zní neutrálně, skoro jako fotbalový termín, zatímco přívlastek „islamistický“ dává najevo, že vlastně nejde o skutečný islám.

Manipulace s fakty pomocí orwellovského výběru slov skutečně funguje. Nikdo se nechce vydělit ze společnosti slušných lidí, každý proto použije přívlastek „islamistický“. Přestože teroristé (pardon, útočníci) hovoří sami o sobě jako o muslimech a džihádistech.

 

Slovo „džihádista“ sice není úplně zakázané, ale je silně nedoporučované. Navíc určité organizace jako Hamas nebo Hezbollah nesmějí být podle Reuters označovány za džihádistické - i když sebevražední atentátníci se sami za džihádisty pokládají! Cenzura tedy prostupuje již samotný zpravodajský proces. O komentářových stránkách nebo pořadech ani nemluvě.

Více o stylovém manuálu Reuters

Když už jsme u džihádistů: neomarxisté nenávidí vše, co symbolizuje svobodu, včetně například státu Izrael. Kdo nenávidí svobodu (jako třeba džihádisté), ten u neomarxistů najde zastání. Proto má „palestinská kauza“ mezi neomarxisty takový ohlas. Proto noví levičáci tolik chrání islám a zastávají se muslimských teroristů. (Tradiční západní levice žádné takové pochopení neměla.)

 

Vášeň pro vše antievropské zašla tak daleko, že členem švédské vlády se mohl stát například Mehmet Kaplan, radikální muslim a přívrženec turecké fašistické organizace Šedí vlci. Byl sice nedávno nucen podat demisi po zveřejnění série hodně skandálních informací, ale už sama skutečnost, že osoba představující bezpečnostní riziko se dostane do čela státu, je šokující.

 

Jiný politik za švédskou stranu Zelených (Miljöpartiet), poslanec Yasri Khan, generální sekretář organizace Švédští muslimové za mír a spravedlnost, byl rovněž nedávno nucen rezignovat. Stalo se tak poté, co odmítl podat ruku novinářce - protože šlo o ženu! Do konfliktu se tak dostaly dva vůdčí principy moderní švédské politiky, vášeň pro islám a smysl pro rovnost. V tomto případě vyhrál smysl pro rovnost pohlaví. Zatím.

 

Oba případy nicméně ukazují, jak se radikální neomarxistická levice (Zelení) se stala platformou pro protizápadní fanatiky. Co bude dál?

 

Vraťme se do Česka. Vládne nám ČSSD, která sice spočívá na konzervativně levicových základech, ale její vedení je pod stále sílícím vlivem extrémní neomarxistické levice. Hnutí ANO 2011 je ochotné vládnout s kýmkoli, kdo nabídne ministerská křesla. Totéž platí pro TOP 09 a lidovce, jejichž snahy působit křesťansky a západně jsou nedůvěryhodné. Pak jsou tu Zelení, kteří sice mají mizivou voličskou podporu, ale o to jsou agresivnější a radikálnější. Kromě toho jejich ideologie nachází odezvu i u špiček ČSSD.

 

Z pravicových stran zbývá ODS, Úsvit (ten neokamurovský) a Svobodní. Každé z těchto stran lze leccos vytknout. Někdy i docela dost. V rámci Svobodných například převládl takový idealismus, že text Lennonovy Imagine je proti němu manifestem reálpolitiky.

 

Koho pak volit, když tu není nikdo ideální?

 

Nebudu agitovat pro žádnou konkrétní stranu nebo hnutí, ale je-li vám Západ se svojí civilizací milý, proboha, nevolte neomarxistickou levici nebo její kolaboranty.

Pravice a levice I.

Pravice a levice I.

Co to vůbec znamená — levice a pravice? Má toto dělení v moderní době ještě nějaký význam?

celý článek >>>

Jak nahradit Zemana

Jak nahradit Zemana

Lze najít vyzyvatele, který by byl schopen Zemana porazit za dva roky?

celý článek >>>

Třetí světová revoluce

Třetí světová revoluce

Po první Velké depresi následovala komunistická revoluce. Po druhé Velké depresi přišla nacionálně socialistická revoluce. Přijde po Velké recesi také nějaká světová revoluce? Možná ano. Ale jak bude vypadat?

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD