Právo  na  štěstí  a  zájem  federace

16. 2. 2014

Nedávno jsem dostal dotaz od mladého zastánce evropského federalismu jménem Jakub Jermář. Pan Jermář je softwarový inženýr (což je mi sympatické) a zároveň milovník historie (což je mi neméně sympatické. Dotaz zněl - jaký je Váš názor na návrh federální ústavy pro Evropu, jak je prezentován na jeho blogu?

Podívejte se sami a udělejte si napřed svůj názor. A nyní ten můj.

 

Docela chápu snahy inteligentních lidí nahradit neohrabaný nepříliš skvělý systém fungování Evropské unie něčím systémově čistším a čitelnějším. Americká ústava se vejde do útlé brožurky a není žádný problém naučit se její základní body nazpaměť - ani pro člověka, který nesnáší učit se něco nazpaměť. Návrh federální ústavy pro EU je z tohoto hlediska nesrovnatelný s Lisabonskou smlouvou a podobnými neprostupnými dokumenty psanými tak, aby je nikdo ani nechtěl číst. Z tohoto hlediska dávám evropským federalistům první bod k dobru.

 

A zároveň poslední.

Ústava podle evropských federalistů by jasně a bez okolků vytvořila z EU jediný stát s prezidentským systémem a jedním dvoukomorovým zákonodárným sborem - evropskou obdobu USA. Ale nejen to, evropští federalisté jdou ještě dál.

 

Spojené státy evropské v uvedené podobě by nebyly federálním státem, ale fakticky unitárním státem s totalitními prvky. Může za to jeden drobný detail v definici postavené evropských poslanců:

Členové Sněmovny občanů mají individuální mandát. Tento mandát vykonávají bez instrukcí, v obecném zájmu federace.

 

Formulace „v obecném zájmu federace“ je nepokrytě totalitní. V ústavě chybí definice tohoto zájmu, takže teoreticky je možné všechno. Třeba i vyloučit nebo trestně stíhat za velezradu poslance, který se mimo sněmovnu vyjádří proti federaci. Anebo vyloučit „protievropského“ poslance z jednání za údajnou výtržnost. (Softwarového inženýra by mělo napadnout, že nedefinovaný objekt je problém.)

 

Podotýkám, že i současný Evropský parlament dodržuje demokratický princip, že jeho poslanci vykonávají svůj mandát nezávisle. Tak to stojí ve statutu. Žádný „zájem unie“. I Nigel Farage smí svobodně přednést svůj kritický názor a nesmí být vyloučen. (Maximálně pokutován: i to je možná za hranou.)

Westminster, foto Pavel Kohout

Westminster, foto Pavel Kohout

Podobné ustanovení neplatilo dokonce ani za starého Rakouska, kdy poslancem Říšského sněmu směl být i zastánce rozbití tohoto státu - a směl svobodně hovořit o svých názorech a prosazovat je. Českým poslancům to sice nebylo nic platné, ale Maďaři dosáhli v monarchii rovnoprávného postavení s Rakouskem.

 

Gumové ohýbání „obecného zájmu“ by fakticky zrušilo demokracii v Evropě. Ale tím problémy nekončí.

 

Návrh ústavy zakazuje členským státům emitovat vlastní dluhopisy. Toto právo má mít pouze federace. Tím se prakticky ruší samostatné rozpočtové politiky členských států, které přestávají být státy a stávají se pouhými provinciemi. Podotýkám, že členské státy USA nemají zakázáno emitovat dluhopisy a mohou do značné míry samostatně hospodařit. Díky tomu je možná vnitřní daňová konkurence. Možná jen proto jsou americké daně stále jakž takž snesitelné.

V rámci EU existuje daňová konkurence v daních z příjmů, částečně v DPH a ve spotřebních daních. Je to jediný a poslední mechanismus, který chrání obyvatele EU před zběsilým zvyšováním daní do konfiskativních hodnot. Švýcarsko má dokonce ústavně zakotvenou vnitřní daňovou konkurenci mezi kantony v rámci daní z příjmů. Švýcarská ústava též limituje horní sazby federálních daní. A je to dobře, neboť toto opatření chrání práva občanů vůči státu.

 

Naopak návrh evropské federální ústavy maximalizuje práva státu vůči občanům. Návrh hovoří o tom, že federace má právo „stanovit a vybírat daně a cla na splácení dluhu Evropské federace a na krytí výdajů nutných k plnění záruky popsané v Preambuli, přičemž všechny daně a cla jsou v celé Evropské federaci jednotné.“

 

Jinými slovy, Brusel má mít možnost ždímat evropské občany do mrtě. Bez limitu a bez zábran.

 

Zkuste si představit, že Evropané budou platit stejné bankovní poplatky a stejné telekomunikační poplatky, přičemž o jejich výši rozhodnou pouze banky a telekomunikační společnosti na základě vzájemné dohody. Konkurence nahrazena kartelem. Získáte přibližnou představu, jak by asi v Evropské federaci vypadaly daně.

Evropské federální daně by musely být vysoké, neboť řečená preambule obsahuje kouzelnou formulaci:

 

My, občané Belgie, Estonska, Finska, Francie, Irska, Itálie, Kypru, Lucemburska, Malty, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Slovinska a Španělska, zakládáme tuto ústavu pro všechny země eurozóny a dále pro každou zemi vstupující do eurozóny, s cílem vytvořit federaci, která bude zaručovat svobodu, řád, bezpečí, štěstí, spravedlnost, obranu federace před nepřáteli, udržitelnost životního prostředí, stejně jako přijmutí a toleranci rozmanitosti kultur, vyznání, způsobů života a jazyků všech, kdo žijí a budou žít na území spadajícím pod jurisdikci federace.

 

Evropští federalisté chtějí zaručit právo na štěstí! To bude drahé. Hodně drahé.

 

Právo na štěstí je formulace, která ilustruje myšlení evropských federalistů více, než cokoli jiného. Uvádím krácený citát ze své knihy Úsvit - Návrh nové ústavy pro Českou republiku, z pasáže, která je věnována rovněž právu na štěstí:

Jaký je rozdíl mezi liberalismem a socialismem?

 

Liberalismus nabízí právo na život, majetek a právo hledat štěstí. Podle svobodné úvahy každého občana, bez garancí na úspěch.

 

Socialismus nabízí právo na štěstí. Co je štěstí, definují sami socialisté.

 

Ti se dělí na dva druhy, které bychom mohli nazvat aktivní a pasivní socialisté. Ti druzí přijímají. Ti první rozdávají, samozřejmě, nikoli z vlastního.

Jenže je zde problém. Klasická liberální práva (na svobodu, život a tak dále) nekladla požadavky na státní rozpočet. Právo na život stát nic nestojí, pokud si každý žije za své. Totéž platí pro svobodu projevu a shromažďování. Právo na majetek a jeho ochranu je relativně levné. A právo hledat štěstí? To se netýká státu už vůbec.

 

Sociální práva naopak jdou do peněz. Ty peníze se musí odněkud vzít. Výhody někoho jdou vždy na úkor někoho jiného. Extrémním příkladem by mohlo být právo na pohlavní styk. K jeho zavedení zatím nedošlo z jednoho prostého důvodu: právo jednoho by se nutně muselo stát povinností jiného.

 

A protože dokonce i aktivní socialisté stále ještě uznávají, že pohlavní orgány zůstávají majetkem jednotlivce, právo na sex není obsaženo v rejstříku sociálních práv - třebaže z hlediska biologie se jedná o potřebu ještě zásadnější než například vzdělání!

Dobrá ústava má garantovat každému právo hledat štěstí podle svých vlastních představ a schopností.

 

Ale právo na prefabrikované univerzální štěstí podle představ kohosi z Bruselu - ne, díky, nemám zájem, pane Jermáři.

Jiný pohled na Ukrajinu

Jiný pohled na Ukrajinu

Jak by měl vypadat typ demokracie, maximálně odolný vůči zneužití bývalými komunisty, populisty a grázly všeho druhu?

celý článek >>>

Švédsko, vzor pro pravici

Švédsko, vzor pro pravici

Dnešní švédský stát vybírá na daních sice hodně peněz, ale zátěž není zdaleka tak drtivá jako v některých jiných státech.

celý článek >>>

Dny hněvu

Dny hněvu

Proč se demonstruje v Kyjevě a proč v Paříži.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD