Prezident  a  jeho  konflikt

8. 5. 2013

Prezident Zeman vystoupil před Poslaneckou sněmovnou. Šlo o přelomový projev: první řeč přímo zvoleného prezidenta před zákonodárným sborem.

...nebude jen podepisovat lejstra... Foto Pavel Kohout

Věcnému obsahu prezidentova projevu lze vytknout máloco. Snad jen jeho poněkud ideologicky motivovanou poznámku o Lafferově křivce, která navíc obsahovala matematicky nepříliš exaktní tvrzení o jejím definičním oboru.

 

Ale budiž, toto nebylo jádrem projevu. Ani kritika zahraniční politiky vlády. Podstata spočívala úplně jinde.

 

Šlo především o samotný fakt, že prezident hlasitě a přímočaře kritizuje vládu a zároveň vlastně i sněmovnu, neboť vláda podléhá důvěře dolní komory parlamentu. O fakt, že hlava státu je v konfliktu s výkonnou a zákonodárnou mocí.

 

Někoho prezidentův přístup může pohoršovat. Někdo by vskutku dával přednost prezidentovi, který bude pouhým ceremoniálním kladečem věnců a notářem, který stvrdí vše, co dostane za úkol podepsat.

 

Toto pojetí by bylo v souladu s tradicí prezidenta jakožto voleného konstitučního panovníka. Jenomže prezident Zeman má jiný názor. A nynější ústava mu umožňuje tento názor prosazovat v praxi.

 

Prezidentem nemusel být Zeman a mohl jím být někdo jiný: problém by nezmizel. Možná by nebyl tak patrný, ale nezmizel by.

Jde o problém špatně napsané ústavy. Ta uvádí, že prezident zastupuje stát navenek. Ústava ovšem neuvádí, že prezident musí nutně sledovat vládní politickou linii. Ústava uvádí, že prezident pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. To však vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Ústava neuvádí, jaký proces má následovat, pokud se prezident nedohodne s vládou v otázkách zahraniční politiky nebo jmenování velvyslanců.

 

To je zásadní systémový nedostatek. Kdyby se podobné chyby dopustil programátor, na obrazovce by naskočila chybová hláška typu „Undefined Procedure“ nebo „Function Not Defined“. Ve většině programovacích jazyků by se tato hláška objevila hned při kompilaci a program s podobnou chybou by ani nebylo možno spustit. Počítač nedovoluje programátorovi takto lajdáckou práci. Programátor musí své dílo ladit a odstraňovat chyby. To je vždy proces, který vyžaduje čas a úsilí. Teprve poté je možno uvolnit program pro praktické použití.

 

Právníci, kteří psali ústavu, byli cosi jako programátoři, kteří tvořili „operační systém“, na kterém funguje veškerá politika a všechny zákony. Jejich lajdáckou práci ale nikdo nekontroloval. Ladění systému nevěnovali pozornost. Ani nemohli, neboť na sepsání ústavy měli málo času. Výsledek je proto přiměřený okolnostem: velmi chabý, zatížený chybami a vnitřními konflikty, postrádající některé nutné procedury.

 

Současná česká ústava poskytuje prostor pro soutěžení o moc a vliv mezi prezidentem a parlamentem, ale neuvádí soutěžní pravidla. Výsledkem je neřešitelná situace, kdy obě strany mají svůj díl pravdy a žádná nechce couvnout.

 

Historie zná příklady konfliktů mezi panovníkem a parlamentem. Spory mezi anglickým králem Karlem I. a Dolní sněmovnou sahají až do roku 1626. Příčinou byly samozřejmě nevyjasněné mocenské kompetence. Spor gradoval v průběhu času, pokračoval občanskou válkou, vyvrcholil bitvou u Naseby a skončil popravou krále. Jedinou popravou panovníka v historii Anglie. Dolní sněmovna se od té doby stala jediným zdrojem moci v Británii.

 

K těmto tragickým historickým událostem nemuselo dojít, kdyby Anglie měla systematicky napsanou ústavu. Ale tento vývojový krok podnikli až obyvatelé třinácti britských kolonií v Severní Americe, které vyhlásily nezávislost více než o století později.

 

Český prezident je nyní přímo volený. Obdržel více hlasů než kterýkoli poslanec a nadto byl zvolen v přímých volbách - to znamená větší legitimitu než kdovíkolikáté místo na kandidátce. Někteří političtí komentátoři lamentují, jakou chybou bylo zavedení přímé volby prezidenta. Nesmysl, šlo o správný krok. Občané mají právo přímo volit toho, kdo jim vládne. Občané nemají být ovce trpně čekající, jaký podraz se ně zase upeče na koaličních jednáních po volbách.

 

Je třeba udělat další krok. V tandemu prezident - premiér je jedna osoba zbytečná. Logickým dalším krokem by bylo sloučení obou funkcí a zavedení systému, v němž přímo volený prezident jmenuje vládu. Již žádné koalice, žádní přeběhlíci, žádné vydírání. Prezident nebude v konfliktu s vládou, neboť ta mu bude ze zákona podřízena.

 

Že by šlo o nebezpečnou kumulaci moci? Ne nutně. Pokud by člen vlády nesměl být zároveň poslancem nebo senátorem, vládní a zákonná moc by byly důsledně odděleny. Kumulace moci by nehrozila.

 

Mluvíme samozřejmě o prezidentském systému ve smyslu ústavy USA. Tedy stejný model, který je popsán a zdůvodněn v knize Úsvit. Model, který je osvědčený a stabilní. Systém, který má odladěné chyby, který neobsahuje nedefinované procedury a který neupadne do nekonečné smyčky. Systém, který na rozdíl od nynější české ústavy nepsali lajdáci neschopní strukturovaného myšlení. Konflikty budou vznikat vždy, ale v dobrém systému jsou systémově řešeny. Ve špatně navrženém systému přerůstají v neřešitelné osobní averze.

 

Ještě jeden moment v Zemanově projevu stojí za zdůraznění - jeho podpora volebního systému s otevřenými kandidátními listinami. Zeman má v jednom velkou pravdu: nynější uzavřené kandidátky dělají z voličů pitomce. Neumožňují skutečnou volbu. O výsledku voleb rozhodují především stranické sekretariáty výběrem pořadí jmen na kandidátkách.

 

Přímá většinová volba poslanců je ovšem systém, který je dlouhodobě osvědčený a vede k přímočařejšímu vztahu mezi voličem a zastupitelem. Tedy k větší odpovědnosti.

 

Což je to podstatné, co tato země potřebuje od politiků v první řadě.

Příběh britského dluhu, díl druhý

Příběh britského dluhu, díl druhý

Válečná Británie investuje všechny své síly do vítězství. Uspěla, ale musí zaplatit účet za vyhranou válku...

celý článek >>>

Okamura a ti druzí

Okamura a ti druzí

Tomio Okamura je jedním z mých čtenářů. Momentálně je právě tím, kterého je nejvíce slyšet.

celý článek >>>

Profesor Maskin a krájení koláče

Profesor Maskin a krájení koláče

I kdyby se podařilo vyměnit všechny politiky, nebude to fungovat. Chyba není v lidech. Chyba je v systému.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD