Případ  Nečas

15. 6. 2013

Jak by vypadal poslední český politický skandál, kdyby v Česku fungovala ústava popsaná v knize Úsvit?

 

Nebyl by. S největší pravděpodobností by se vůbec nestal.

 

Proč?

 

Premiér Nečas by byl současně prezidentem, který by vzešel z přímých voleb. (Je otázka, zda by právě on vyhrál takto důležité volby, ale budiž, pracujme s modelovým příkladem a předpokládejme, že ano.)

Kam a kudy, foto Pavel Kohout

Jakožto přímo volená hlava státu a zároveň šéf vlády by Nečas nebyl závislý na žádných koaličních partnerech. Nebyli by. Úsvit předpokládá, že prezident sám jmenuje členy vlády a není tudíž závislý na vydírání ze strany koaličních partnerů. (Americký systém: prezident je volen přímo a žádnou koalici nepotřebuje z podstaty věci.)

 

Nečase by tudíž nevydíral žádný Kalousek, aby nešťastný premiér stůj co stůj prosadil zvýšení DPH mezi poslanci svého klubu navzdory volebnímu programu a všem slibům. Ministr financí by byl prezidentův podřízený a nemohl by si vyskakovat. Nebyl by suverénním pánem velkomožným a vladařem nad příjmy a výdaji státu jako nyní, nýbrž pouhým úředníkem.

 

Znamená to, že hypotetický prezident Nečas by byl šéfem vlády a zároveň by měl pod palcem poslanecký klub své strany? Ale to by přece vedlo na pokraj diktatury!

 

Ale kdepak, nevedlo. Nic takového by totiž nebylo možné. Prezident Nečas by neměl žádný „svůj“ poslanecký klub. Prezident ani řadový člen vlády nesmí být v ústavě podle knihy Úsvit zároveň poslancem nebo senátorem. Prezident, který by byl členem některé strany - konkrétně ODS - by neměl možnost ovlivňovat hlasování poslanců či Senátorů za ODS.

 

Ale co stranická disciplína? Kdo a jak by ji vynucoval?

 

Nikdo. Nebyla by. Stranická disciplína je koncept, který je chybný ze své podstaty. Každý poslanec či senátor, který je zvolen hlasy voličů, má respektovat vůli voličů. Nikoli vůli své strany nebo svého předsedy. Jakmile systém umožňuje dvojí loajalitu - vůči voličům a vůči straně - vzniká konflikt zájmů.

 

Konflikt, který není řešitelný.

Buď poslanec zradí voliče. Anebo se vzbouří proti stranickému vedení. Pak se stane buď terčem výhrůžek (podívej, Honzo, ty bys chtěl příště zase kandidovat? A ty jako myslíš, že tě umístíme na volitelné místo, jo?) anebo účastníkem politické korupce.

 

Politickou korupcí pochopitelně míním obchod ve smyslu „ty nám pomůžeš odhlasovat zvýšení DPH, ano, je to sice proti našemu volebnímu programu, ale my ti dáme za to korýtko, hodnej kluk, viď.“

 

Jak známo, proti Kalouskovu zvýšení DPH se postavilo šest takzvaných rebelů, z nichž pouze jeden byl rebel skutečný, s páteří a přesvědčením. Poslanec Radim Fiala, který zůstal věrný programu (a voličům) a nenechal se uplatit trafikou. Také už není členem ODS.

 

V politickém systému podle knihy Úsvit neexistuje stranická disciplína. Žádný systém (ani Úsvit) nedokáže dokonale vymýtit úplatky za „správné“ hlasování, ale může alespoň zrušit výhrůžky „poslouchej nás, nebo tě nedáme na kandidátku“.

Proč?

 

Každý totiž kandiduje sám za sebe. Může kandidovat sám nebo pod barvami libovolné politické strany: nikdo mu nemůže kandidaturu zakázat. Politická strana funguje jako volný klub sdružující občany podobného smýšlení. Nikoli jako sekta, nikoli jako mafie.

 

Pokud se chcete stát členy americké Republikánské nebo Demokratické strany, pošlete internetem žádost, zaplatíte malý poplatek a za pár dní vám poštou přijde průkazka. Pokud však budete chtít vstoupit do ODS nebo TOP 09, budou vás vyslýchat, kádrovat a nakonec vás možná přijmou - abyste vzápětí zjistili, že v roli řadového člena máte právo souhlasit s vedením a jinak nic. Nemáte dokonce ani možnost volit vedení strany!

 

Strany s takto mafiánským způsobem řízení nejsou v rámi Úsvitu přímo zakázány, ale fakticky by nemohly fungovat tímto způsobem. Skutečně svobodná společnost vylučuje podobný typ stranické organizace, jaký je nyní v Česku bohužel běžný.

 

Český politický systém založený na primární roli stran pěstuje hierarchii a osobní nezodpovědnost. Systém založený na primární roli kandidujících jednotlivců (kteří jsou jen velmi volně organizováni ve stranách) vede k osobní zodpovědnosti.

 

Konečně, kdyby Nečas byl prezidentem a premiérem podle knihy Úsvit, neměl by poslaneckou imunitu a byl by odvolatelný. Každý poslanec i senátor by bylo odvolatelný, podobně jak je tomu v americké ústavě. Americká ústava umožňuje odvolávat politiky, ačkoli podle českých politologických mudrlantů je to prý populismus.

 

Není to populismus.

 

Odvolatelnost politiků je velmi praktická věc, ačkoli odvolávání bývá praktikováno extrémně zřídka. Odvolatelný politik si totiž dává pořádný pozor. Na sebe i na své spolupracovníky. Když opatrnost povolí, vznikají aféry jako Lewinská nebo Watergate... a pod prezidentem se houpe křeslo.

 

Nynější česká aféra je mnohem horší než Lewinská a Watergate dohromady a přesto se zdá, že to premiér možná „ustojí“. To by bylo špatně, už jenom kvůli voličům, kteří kvůli jeho špatné finanční politice musejí platit vyšší DPH.

 

Nechci ale Nečase soudit. To ať udělá každý volič sám za sebe. Do jisté míry s ním cítím. Před časem jsme měli krátký, ale pamětihodný rozhovor mezi čtyřma očima. Od té doby snad alespoň částečně tuším, jak mrazivě a osaměle se člověk může cítit „tam nahoře“, jakým tlakům čelí, jak těžce se rozlišují přátelé od hochštaplerů... a ani nechci tušit, jaké svody a jaká zhoubná pokušení tam nahoře číhají.

 

Nečas udělal některé zásadní chyby, takže ho nechci ani obhajovat. (Největší a makroekonomicky nejdražší chybou bylo propadnout hluboce mylnému dojmu, že Kalousek je machr na finance.) Ale těchto chyb se dopustil mimo jiné i proto, že český politický systém je nerobustní a přímo k nim vede. Nejde jen o selhání osobnosti; jde v první řadě o selhání systému. Za jiných okolností by se takových chyb nedopustil - pravděpodobně.

 

Ať už budou předčasné volby nebo ne, je třeba změnit systém. Ten, který nyní funguje, má plození korupce, skandálů, konfliktů zájmů a zneužívání moci, zakódováno přímo ve svých genech.

Sedm poznámek k ekonomice a HDP

Sedm poznámek k ekonomice a HDP

Čím více se utrácí, bez ohledu na okolnosti, tím větší je HDP. Normální selský rozum říká, že utrácení bez rozumného účelu je hloupost. Selský rozum má v tomto případě pravdu.

celý článek >>>

Katastrofy a prorůstová opatření

Katastrofy a prorůstová opatření

Nejrychlejšího hospodářského růstu Británie dosáhla v roce 1940, kdy ekonomika zaznamenala 11,29% sprint. Nad snímky bombardovaného Londýna ale nikdo neobhajuje válku jako cestu k ekonomické stimulaci.

celý článek >>>

Jak jsem se dvojitě mýlil během finanční krize

Jak jsem se dvojitě mýlil během finanční krize

Podcenil jsem, do jaké míry centralizace přináší složitost a do jaké míry může složitost přinášet neschopnost a rozklad.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD