Profesor  Maskin  a  krájení  koláče

30. 4. 2013

Když jsem zhruba před rokem začal psát adaptaci americké ústavy pro české podmínky, šlo spíše o akt zoufalství než o promyšlený plán. Po téměř dvou desítkách let fungování bylo a stále je jasné, že politický systém České republiky selhal; že toto selhání není „v lidech“; že příští volby mohou dopadnout katastrofálně a že veřejné finance sledují dráhu neustálého plýtvání a postupného růstu dluhu.

 

Jde o systémové selhání se vší parádou. Před minulými sněmovními volbami vstoupila do povědomí iniciativa Vyměňte politiky. Částečně uspěla, neboť voliči opravdu „kroužkovali“ a některé zvláště notorické jedince se jim vskutku podařilo vyměnit.

 

Ale nestačilo to. I kdyby se podařilo vyměnit všechny politiky, nebude to fungovat. Chyba není v lidech. Chyba je v systému.

Prof. Eric Maskin, foto Pavel Kohout

Prof. Eric Maskin, foto Pavel Kohout

V pondělí jsem měl potěšení být jedním z hostů na obědě s profesorem Erikem Maskinem, laureátem Nobelovy pamětní ceny za ekonomii. Eric Maskin obdržel nejvyšší cenu za „system design“ neboli návrh systémů. Co to znamená?

 

Profesor Maskin uvedl jednoduchý příklad, který jste jako děti možná sami zažili. Dejme tomu, že je třeba rozdělit koláč dvěma sourozencům. Když rodiče rozkrojí koláč, dětem nemusí připadat obě části dokonale stejné (i kdyby byly.) Jak to zařídit, aby obě děti byly spokojeny?

 

Snadno. Svěřit dělení jednomu z potomků a druhého nechat, aby si vybral svůj díl. Sourozenec, který krájí koláč, bude motivován, aby jej rozpůlil co nejpřesněji. Druhý sourozenec, který si vybere díl podle svého úsudku, nebude mít důvod ke stížnostem. U dalšího koláče je možné role obrátit.

 

Design společenských mechanismů je jen expandovaná verze téhož, řekl profesor Maskin. Jde o to, aby systém maximalizoval spokojenost všech účastníků. Dobře navržený systém vede ke stabilitě. Vede ke stabilitě proto, že samotní účastníci systému dávají pozor na dodržování pravidel. Za pozornost stojí, že v jednoduchém případě s dělením koláče vůbec nezáleží na tom, zda obě děti jsou vychovány „dobře“ nebo ne. Dokonce lze očekávat, že dva malí sobečci budou krájet koláč korektněji než velkorysí altruisté.

Dobře nastavený systém bude fungovat správně, a to víceméně bez ohledu na osobní a morální kvality účastníků. Podívejme se na veřejné finance. Pokud sobecký daňový poplatník - kterému záleží na tom, co se děje s jeho penězi - bude šťourat do toho, jak hlasoval jeho poslanec či senátor, jsou šance, že dotyčný politik si dá větší pozor. Pokud sobeckých daňových poplatníků bude větší procento, hrozí totiž nebezpečí, že v příštích volbách přijde o mandát.

 

Má to ovšem jeden háček. Aby poslanec, senátor, prezident, hejtman nebo starosta mohl nést přímou odpovědnost za stav veřejných financí (nebo za cokoli jiného), musí být přímo volen.

 

Tedy žádné kličky, smyčky a obezličky, které známe z české politiky. Žádné kandidátní listiny, kde musíte volit celý dav víceméně neznámých lidí a kde ani kroužkování nepomáhá. Žádné krajské koalice - proč proboha potřebujeme patnáct „krajských vlád“? (A proč vůbec potřebujeme kraje?) Obyvatelé New Yorku si smí přímo zvolit starostu. Proč ne Pražané, Brňané nebo třeba Jihlavané?

 

Přímá volba, přímá odpovědnost. Systém zabraňuje svalování odpovědnosti na někoho jiného. Kdo neuspěje, odejde. Po příštích volbách bude krájet koláč někdo jiný.

 

Nepovede však přímá volba k diktatuře? Ke vzestupu silných populistických vůdců, kteří slíbí lidem cokoli a po jejich hřbetech vystoupají k neomezené moci?

Gottwaldovi komunisté se dostali k moci v roce 1948 jako největší strana zvolená v poměrném hlasovacím systému. K vítězství jim stačilo pouhých 114 mandátů z celkových tří set. Radikální menšina dokázala získat absolutní moc díky roztříštěnosti opozice. Něco takového by vůbec nebylo možné v systému přímé volby poslanců a senátorů.

 

Kdyby Čechoslováci mohli přímo volit prezidenta s funkcí předsedy vlády v roce 1946, Klement Gottwald by pravděpodobně postoupil do druhého kola. Ve druhém kole by však bezpochyby nezvítězil, neboť většina národa byla nekomunistická. V přímých volbách do Sněmovny a do Senátu - kdyby tehdy volby byly přímé - by komunisté obdrželi rovněž zhruba třetinu mandátů. Pokud by v tehdejší ČSR fungovala ústava amerického typu (podobná jako v knize Úsvit), komunisté by za žádných okolností nebyli schopni převzít moc.

 

Ledaže by v následujících volbách skutečně získali více než polovinu všech hlasů. Ale pak by šlo o skutečnou vůli národa.

 

Minulost nezměníme. Budoucnost možná ano. Je čas změnit systém. Jenže jak?

 

Dobrý společenský systém bude fungovat dobře i s lidmi, kteří nejsou dokonalí. Dobrý systém je navržen s velkou dávkou skepse, nespoléhá se na dobré stránky lidí a proto je robustní, odolný vůči zneužití. Přímé volby nejsou nástrojem pro vznik diktatury, ale naopak prevencí před jejím vznikem.

 

Není mi jedno, kde žiji a co se tu děje. Jsem sobecký daňový poplatník, kterému záleží na tom, kam se ztrácejí peníze, které odvádí státu. A byl bych rád, kdyby tato země měla budoucnost.

Sociální stát nemá dost peněz

Sociální stát nemá dost peněz

Podstatné je, že vůdčí ekonomiky Evropy vybíraly během posledních zhruba patnácti let nejvíce daní v celé své historii.

celý článek >>>

Euro: co dělat s poraženými

Euro: co dělat s poraženými

Jen jednotná Evropa je schopna postavit se výzvě, kterou krize eura představuje! Proto je třeba dokončit integraci!!

celý článek >>>

Příběh britského dluhu, díl první

Příběh britského dluhu, díl první

„Má láska k Vám, můj pane, je tak velká, že ji lze srovnat s dluhem Jeho Veličenstva.“

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD