Prokletí  byrokracie

19. 7. 2015

Čínské imperiální zkoušky byly pozoruhodným fenoménem, který zajišťoval kulturní a mocenskou kontinuitu říše po dlouhou dobu. Jejich historie sahá zhruba od roku 605 až do roku 1905.. Adepti na akademickou hodnost - bez níž byl jakýkoli postup v čínské byrokratické hierarchii nemyslitelný - podstupovali velmi náročné zkoušky, jejichž předmětem bylo během tří dní a dvou nocí napsat esej v osmi klasických formách. Zkoušky byly velmi přísné a jejich formát se během staletí téměř neměnil. Neobsahovaly žádné technické nebo přírodní vědy.

 

Výsledkem tohoto systému byla dokonalá myšlenková a kulturní monokultura. Jelikož úřední kariéra přitahovala nejlepší čínské mozky po řadu staletí, zbývalo málo těch, které by se věnovaly vědě, technice, podnikání a obchodu. Čína se tak stala jednotným, disciplinovaným ale zkostnatělým obrem, kterému se vyhnula průmyslová revoluce.

Srovnejme Čínu s Británií, kde naopak každý nedouk s chabým nebo vůbec žádným formálním vzděláním směl dělat cokoli, co uznal za vhodné a čím se uživil. Kromě Robinse a Darwina to byli například James Watt (nedokončená základní školní docházka), John Harrison (vynálezce námořního chronometru; nikdy nechodil do školy), Michael Faraday (jen základní vzdělání), Isambard Kingdom Brunel (inženýr a podnikatel v železniční a námořní dopravě; jen ukončené středoškolské vzdělání), Henry Bessemer (autor přelomových vynálezů v oboru metalurgie, který se ve věku 26 let bez formálního vzdělání stal členem francouzské Akademie věd), a tak dále. Jen v samotné Británii bychom mohli jmenovat desítky a stovky významných mužů, v menším množství i žen, kteří se zasloužili o vznik průmyslové a vojenské hegemonie Evropy a západního světa.

 

Aby bylo jasné: nemám v úmyslu oslavovat nevzdělanost a diletantismus. Jde o to, že Západ dává šanci každému, dokonce i zdánlivému diletantovi. Naproti tomu východní způsob myšlení sice zdánlivě klade důraz na vzdělání, ale ve skutečnosti jde hlavně o pěstování myšlenkové monokultury. Kdo myslí jinak-ať už lépe nebo hůře-je vyřazen vševládnoucí byrokracií. Z principu to vede ke stagnaci.

foto Pavel Kohout

foto Pavel Kohout

Rozdíl mezi Západem a Orientem byl v tom, že na Západě mohl uspět každý, kdo se uplatnil na trhu práce a myšlenek. Orient byl naopak založený na starodávných rigidních hierarchiích, které měly základ buď kastovní (Indie), náboženský (islámský svět) anebo byrokratický (Čína.) Lidé, kteří se zasloužili o vzestup Západu, tak nečinili kvůli státním plánům, kvůli postupu ve státní hierarchii, ani díky státním dotacím. Činili tak z přesvědčení, z vášně pro svoji věc, z touhy poznávat, tvořit a budovat, a samozřejmě i z dychtivosti po vlastním osobním obohacení kapitalistickou cestou.

 

Zůstaňme ještě u Číny. Tato země, která je vlastně civilizací sama o sobě, zůstává ve svých hlavních oblastech politicky jednotná již od roku 221 před naším letopočtem. Jednota znamená sílu podle některých názorů. Mnoho států má ve znaku motto typu „V jednotě je síla“, včetně někdejšího Rakouska-Uherska.

 

Proč tedy světu dominuje kultura a civilizace roztříštěné a chaotické Evropy a nikoli civilizace a kultura velké Číny?

 

Byly dějinné momenty, kdy Čína měla před Evropou náskok. V letech 1405-1433 měla největší námořní flotilu na světě. Číňané provedli řadu zámořských výprav. Podle některých názorů dokonce admirál Zheng He objevil Ameriku desítky let před Kolumbem. Ať už je tato teorie pravdivá či nikoli, existovala reálná možnost, že se hlavním světovým jazykem stane čínština. Proč se tak nestalo?

 

Admirál Zheng He se vrátil z objevitelských plaveb do státu, který trpěl těžkou finanční krizí. Císařství mělo obrovské výdaje s financováním válek proti Mongolům a Vietnamcům. Bylo zapotřebí najít viníka-a v tomto směru se admirálova výprava vrátila jako na zavolanou. Výdaje na loďstvo byly prohlášeny za příčinu rozvratu veřejných financí. Vláda zakázala jakékoli další výzkumné cesty. Téměř všechny záznamy byly zlikvidovány, takže dnes nemáme jednoznačný důkaz, zda Číňané Ameriku v roce 1421 skutečně objevili. Vláda nechala zničit projektovou dokumentaci zámořských plavidel a zakázala výuku cizích jazyků. Následovala dlouhá etapa izolace, z níž se Čína dostala teprve velmi nedávno. Izolace znamená chudobu, nevzdělanost a zaostávání.

 

V případě čínské izolace v 15. století se ukázalo, jak fatální rizika mohou plynout z politické jednoty. Vývoj v Evropě byl úplně odlišný. V rámci stovek suverénních států a státečků by bylo absolutně nemožné prosadit něco tak zásadního jako úplnou izolaci kontinentu. Politická různorodost chránila Evropu před sklouznutím do extrémů a byla zdrojem inovací. Antropolog Jared Diamond uvádí ve své knize Guns, Germs and Steel (Zbraně, mikrobi a ocel), jak se Kryštof Kolumbus pokoušel postupně přesvědčit několik evropských velmožů, aby financovali cestu do Indii západním směrem. Nejprve se obrátil na vévodu z Anjou, pak na portugalského krále, dále na hraběte Medina-Celi a teprve poté na španělský panovnický pár.

 

„Díky fragmentaci Evropy Kolumbus uspěl,“ uvádí Jared Diamond. „Stejný příběh se odehrál se střelnými zbraněmi, elektrickým osvětlením, knihtiskem, a nesčetným množstvím dalších inovací.“ Diamond dále uvádí, že Čína na základě rozhodnutí panovnického dvora opustila vývoj vodou poháněného tkalcovského stavu, zakázala mechanické hodiny a zabránila vývoji řady dalších vynálezů. Průmyslová revoluce se díky čínské politické jednotě uskutečnila v Evropě.

 

Konkurence mezi evropskými státy byla samozřejmě nejen zdrojem pokroku, ale také konfliktům. Ano, ale občanskými válkami trpěli i Čína. Nelze tedy tvrdit, že federalizovaná Evropa bude imunní vůči násilným konfliktům jen díky prostému faktu politické integrace. „Potenciálně škodlivé efekty politické jednoty vyvřely na povrch v moderní Číně, zejména během šílenství kulturní revoluce 60. a 70. let, kdy rozhodnutí jednoho nebo několika vůdců vyřadilo celý vzdělávací systém na pět let,“ píše dále Diamond.

 

Jak se projevují výhody jednoty dnes? Na první pohled se může zdát, že v jednotě je skutečně síla. Ovšem čínské státy nebo ekonomiky, které se nacházejí mimo přímý vliv Pekingu-Hong Kong, Macao, Tchaj-wan, Singapur-jsou stále mnohonásobně bohatší a svobodnější než Čína samotná. Politická jednota pro velké území znamená obvykle obrovské břemeno, nikoli výhodu. Bohaté regiony jsou přehnaně zdaněny, zatímco chudé regiony trpí neefektivním umisťováním dotací. Centrální administrativa má tendenci nekontrolovatelně rozšiřovat svoji moc.

 

Síla Západu naopak vždy tkvěla v diverzitě, v myšlenkové svobodě, v sociální mobilitě (ačkoli neurozený Faraday musel dělat gentlemanovi Humhpry Davymu osobního sluhu, nakonec se prosadil díky svým schopnostem), a v konkurenci.

 

Konkurence je ovšem synonymem pro trh. Ovšem „bezbřehý neregulovaný trh“ je momentálně vnímám jako největší nepřítel státu a společnosti mnoha významnými politickými silami na Západě. Lze dokonce tvrdit, že myšlenková svoboda a konkurence je přesně to, co současný Západ cílevědomě a účinně ničí.

 

Když Evropa překonala tři systémy totalitního vládnutí (fašismus, nacionální socialismus a reálný socialismus sovětského typu) chtělo se věřit, že nastává zlatý věk svobody. Na pár let zhruba mezi lety 1990-1995 to možná byla i pravda. Dnes ovšem svoboda nevítězí tak univerzálně a jednoznačně, jak jsme si dříve mysleli.

 

Svoboda má minimálně tři roviny. V první řadě jde o svobodu projevu. (A samozřejmě i svobodu po projevu, neboť jedna věc je sdělit svůj názor veřejně a druhá věc je nebýt za něj později stíhán.) V tomto směru je dnešní Západ nepochybně velmi svobodný. Ve většině zemí si můžete napsat cokoli se vám zlíbí. Ale i s touto svobodou bude možná brzy konec. Švédsko schválilo v dubnu 2014 zákon proti pomluvám (förolämpning), který umožní stíhat každého, kdo bude kritizovat menšiny, imigraci a vládu. Nejde o klasickou cenzuru, neboť zákon postihuje i internetové diskuse. Je ostatně výslovně namířen proti „šiřitelům nenávisti na netu“ (nethätare).

 

Tak končí svoboda projevu v jedné z doposud nejdemokratičtějších zemí. Ostatní budou velmi pravděpodobně následovat.

 

Také stránce ekonomické Evropa (a Západ vůbec) prožívá postupný zánik svobody. Projevuje se například stále rostoucí mocí státu. Dnešní Západ v praxi naplňuje Mussoliniho heslo „Vše pro stát, nic proti státu, nic mimo stát“.

Kdybych byl německým kancléřem

Kdybych byl německým kancléřem

Kdybyste byli v kůži německé kancléřky nebo německého ministra financí, co byste dělali jinak?

celý článek >>>

O předluženém státu, který zrušil sám sebe

O předluženém státu, který zrušil sám sebe

Nevěřili ve vlastní politiku do takové míry, že ztráta samostatnosti jim nevadila.

celý článek >>>

Tragédie řeckých financí

Tragédie řeckých financí

Riziková přirážka na řeckých dluhopisech je již vyšší než na dluhopisech turecké vlády – což znamená, že turecké hospodářství je hodnoceno jako stabilnější a důvěryhodnější.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD