Realisticky  o  Realistech

28. 11. 2016

Nelevicový český volič to má před volbami vždy těžké. Může jen závidět levičákům: ti si mohou panečku vybrat! Tradiční komunisté z KSČM. Převlečení komunisté z ČSSD. Neomarxisté od Zelených. Rádobykřesťanští socialisté z KDU-ČSL. Jejich kolegové z TOP 09, jejichž zakladatel byl členem komunistické Národní fronty již od roku 1984. Doleva směřující ANO 2011, která si již ani nehraje na středovou politickou sílu… Zapomněli jsme na něco? Ano, SPD, jejíž zakladatel Tomio Okamura rád tvrdil, že jeho srdce bije nalevo.

 

Naopak napravo je téměř liduprázdno. Krčí se tu poražená a nešťastná ODS, které již zřejmě není pomoci. Přinejmenším její vedení neví, jak jí pomoci. Dále Svobodní, kteří jsou spíše akademickým diskusním klubem než stranou - nic proti nim, ale něco podstatného prostě nedělají dobře. A ovšem, Úsvit, oblíbený otloukánek médií.

 

A to je prakticky celá česká pravice. Zanech veškerých nadějí, pravicový voliči, jenž přicházíš k urně. Nemáš koho volit. Můžeš si vybrat mezi menším a větším zlem, ale stále budeš volit zlo.

 

Když jsem se před několika týdny dozvěděl o vzniku nové pravicové strany, řekl jsem si, že toto je poslední naděje, abych měl v roce 2017 koho volit bez smutné jistoty, že můj hlas opět propadne. Řekl jsem si, že je takřka mojí povinností pomoci nové straně. Už jenom kvůli té naději.

 

Moje pomoc se odehrávala zatím v omezeném rozsahu. Konkrétně šlo o jednu stranu textu (která je přílohou tohoto článku níže) a o jedno vystoupení na tiskové konferenci Realistů.

 

A ještě je třeba vyvrátit několik nesmyslů, které napsalo pár nepříliš dobře informovaných novinářů a jeden politolog, který se s fakty moc neobtěžoval:

· Nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany. Pokud jde o Realisty, ještě nejsou oficiálně registrováni, takže regulérní členství zatím není možné.

 

· NERV a spolupráce s tehdejší Topolánkovou vládou (do které se trefoval onen hloupý politolog) byla apolitická, odborná činnost, stejně jako všechna ostatní moje členství v různých odborných komisích.

 

· K Okamurovi jsem se nikdy nedal. Naopak, on se dal (byť jen naoko) ke mně, respektive k mé knize Úsvit, která vyšla dlouho před vznikem politického hnutí Úsvit. Zmíněné politické hnutí je ovšem jen parodií na tuto knihu.

Tolik fakta - pokud taková nudná věc jako fakta ještě někoho zajímá - a nyní text mého příspěvku straně Realistů. Přenechávám k posouzení čtenářům, zdali jim to dává smysl:

Optimální hospodářská politika

Zdrojem prosperity je vždy práce, kapitál a přírodní zdroje. Na přírodní zdroje se v českých podmínkách nelze spoléhat. Kapitál patří z velké části zahraničním vlastníkům a dividendy proto z velké části plynou pryč. Kvalifikovaná práce v soukromém sektoru je u nás těžce zdaněna, bezmála tak, jako kdyby šlo o něco škodlivého na úrovni alkoholu nebo tabáku. Kvalifikovaná práce ve veřejném sektoru je naopak odměňována tak chabě, že je těžké vyžít ze mzdy.

 

Za těchto okolností je vlastně překvapivé, že hrubý národní příjem na osobu činí asi 39 procent úrovně Německa a nikoli méně. Je vlastně velký úspěch, že jsme se dostali na téměř dvě pětiny německé úrovně z hodnoty 12,9 %, která platila v roce 1993. Nicméně již několik let Německo nedoháníme, naopak, ztrácíme pozice. To platí i ve srovnání se Slovenskem a Polskem. Média tvrdí, že se máme dobře, ve srovnání s okolím ale pomalu zaostáváme.

 

České ekonomice uškodily amatérské daňové experimenty předchozích vlád a ministrů financí. Nešlo jen o výši daní, ale i o nejistotu s nimi spojenou a o nejistotu ohledně podnikatelského prostředí obecně. Nejistota je smrtelným nepřítelem podnikání.

 

Co je třeba změnit? Jaké jsou naše zásady a návrhy?

· Skoncovat s praxí, že každý nový ambiciózní ministr financí se chce zapsat do dějin nějakou převratnou reformou v oblasti daní.

 

· Změny zavádět pod heslem „žádná revoluce!“ Prudké změny přinášejí nejistotu. Nové vyhlášky a zákony nesmí být delší a složitější než předpisy, které se ruší (zákon zachování rozsahu legislativy, který aplikuje například Kanada).

 

· Daňové sazby by měly směřovat k nižším hodnotám při současném rozšiřování daňové báze, tj. odbourávání výjimek.

 

· Chudý český daňový poplatník nesmí finančně sponzorovat bohaté nadnárodní korporace formou investičních pobídek; velké společnosti neinvestují kvůli charitě, ale kvůli svému zisku. Domácí kapitál musí být konečně zrovnoprávněn s kapitálem zahraničním: jedině tak dividendy přestanou utíkat ze země.

 

· Neexistuje žádná země na světě, která dosáhla prosperity díky dotacím. Největšími příjemci dotací v EU byly Řecko, jižní Itálie, Španělsko a Irsko: galerie krizí postižených zemí. Naopak české země v době svého největšího růstu (1860-1913) byly čistými plátci daní do Vídně. Dotace nejsou v našem národním zájmu.

 

· Přerozdělování netvoří nové hodnoty. Stát by neměl vybrat více peněz, než nezbytně potřebuje.

 

· Vláda nemá řídit ekonomiku: musí ale odstraňovat klacky, které tvůrcům hodnot naházely pod nohy předchozí vlády. Svoboda je prostředí, které je z hlediska prosperity vhodnější než donucování a špehování.

foto Pavel Kohout
Ekonomické důsledky Donalda Trumpa

Ekonomické důsledky Donalda Trumpa

Jak strašný a drtivý dopad bude mít případné Trumpovo vítězství pro akciové trhy?

celý článek >>>

Kdo se má bát Donalda Trumpa

Kdo se má bát Donalda Trumpa

Může si Trump dovolit snižovat daně? Ano, může.

celý článek >>>

Vraťte mi můj Západ

Vraťte mi můj Západ

Svobodný občan smí vlastnit majetek a vydělávat peníze jakýmkoli způsobem, pokud nejde o kriminální činnost.

celý článek >>>

Sdílet článek | starší články

fotografie: Pavel Kohout
provozovatel: Internet Art, s.r.o.
programování: AG25 s.r.o., 2012 - 2015
RSS
Vyzkoušejte: Starožitnosti
Pavel Kohout
President game
GAME DOWNLOAD